Minulosť a prítomnosť - slovom a obrazom

Socha Ježiša Krista v Rio de Janeiro

Najznámejším symbolom Ria a azda i celej Latinskej Ameriky je socha Krista Spasiteľa, ktorá stojí na 704 metrov vysokom vrchu Corcovado. Socha je 30 metrov vysoká a stojí na 7 metrovom podstavci. Myšlienka vytvoriť túto sochu vznikla v roku 1922 pri príležitosti 100. výročia brazílskej nezávislosti. Vtedy jeden známy brazílsky týždenník navrhol súťaž o národný pamätník. Víťaz súťaže Hector da Silva Costa navrhol vytvoriť sochu Ježiša Krista rozprestierajúceho ruky, aby nimi objal mesto. Jeho gesto má vyjadrovať lásku k Brazílčanom, súcit s ich trápením i radosť z nezávislosti ich štátu. Táto myšlienka bola prijatá s nadšením, na rozdiel od predchádzajúceho plánu postaviť na vrchu Pao de Acúgar sochu Krištofa Kolumbusa. V kostoloch po celej Brazílii prebehli zbierky, aby bolo možné tento projekt uskutočniť. O desať rokov stála socha na svojom mieste. Pred začiatkom stavby sa zišli v Paríži architekti, inžinieri a sochári, aby sa poradili o technických ťažkostiach pri stavbe sochy, ktorá dnes odoláva návalom vetra a nečasu. Potom začal francúzsky sochár poľského pôvodu Paul Landowski modelovať hlavu a ruky a v tom istom čase architekti, inžinieri a sochári riešili problémy konštrukcie tela a paží. Veľkosť úlohy, ktorá pred nimi stála, je zrejmá z nasledovných technických údajov: hlava sochy váži 35,6 tony, každá ruka 9,1 tony a vzdialenosť od jednej vystretej ruky k druhej je 23 metrov. V roku 1931 bola socha po prvý krát posvätená a pri tejto príležitosti bolo na vrchu Corcovado nainštalované osvetlenie. V roku 1965 posviacku opakoval Svätý Otec Pavol VI.

Roger Bacon

Rogerus Bacon (* asi 1214 – † 1294) bol anglický filozof.

Bol jeden z najoriginálnejších mysliteľov stredoveku; propagátor experimentálnej vedy, ideológ mestských remeselníckych vrstiev. Člen františkánskeho rádu. Ovládal gréčtinu, hebrejčinu i arabčinu.

1277 mu bolo zakázané prednášať na Oxfordskej univerzite a bol uväznený v kláštornom väzení.

Podľa R. Bacona je cieľom vied zvýšenie vlády človeka nad prírodou. Jediným zdrojom ľudského poznania je skúsenosť, a to jednak vnútorná (chápaná v súlade s učením sv. Augustina), jednak vonkajšia, ktorá vzniká na základe zmyslového vnímania.

Zdôvodňovaním nevyhnutnosti priameho empirického skúmania skutočnosti a vysokým hodnotením významu experimentu sa stáva predchodcom anglického senzualizmu a empirizmu.

Damien Rice

Damien Rice

Pochází z Irska a jmenuje se Damien Rice. V devadesátých letech hrál se spolužáky ze střední školy v kapele Juniper, kterou si nakonec k podpisu vyhlédla velká firma. Damien ale nechtěl psát rozjuchané rádiové písničky a tak raději sebral kytaru a odklidil se na evropskou pevninu, kde si vydělával hraním po ulicích.

Po návratu do Dublinu dal dohromady peníze na demo, poslal ho respektovanému producentovi Davidu Arnoldovi a měl to štěstí, že se jeho práce líbila. Arnold mu zajistil mobilní studio, takže si Rice mohl natáčet kdykoliv a kdekoliv. Výsledkem je debutová deska s nesmírně silnou výpovědí a emotivním výrazem. Multiinstrumentalista Rice se navíc dokázal obklopit skvělými muzikanty včetně jedinečné vokalistky Lisy Hannigan. V oblasti ponorů do hlubin smutku je Damien Rice jednoznačně první liga.

Rice je posmutnělý zpěvák s kytarou. Damien zná hraní na ulicích, po hospodách, prožil si ten životní backround, který jeho hudbě dává "to" něco víc. Zpívá tiše, jemně, nenásilně, je to jen kytarové vybrnkávání, sem tam ženské vokály, cella a dar skládání, ale přesto se dokáže rozpoutat, projet se kytarou a svým hlasem do řevu... v jednoduchosti je krása.

Janis Joplin

Janis Joplin (19. ledna 1943 Port Arthur, Texas – 5. října 1970 Los Angeles) byla americká bluesová a rocková zpěvačka, kytaristka. Někdy je považována za představitelku bílého soulu.

V roce 1962 se stala členkou tria The Waller Creek Boys. O rok později (1963) se dostala do San Franciska, kde zpívala po klubech až do roku 1966, kdy odjela zpět domů. Ještě téhož roku se však vrátila do San Franciska, kde vstoupila do skupiny Big Brother & The Holding Company. S touto skupinou byla až do konce roku 1968. V roce 1969 začala její spolupráce se skupinou Kozmic Blues Band, tento band změnil během roku několikrát sestavu i název. V r. 1970 začala opět spolupracovat s Big Brother & The Holding Company.

Pravděpodobně počátkem roku 1970 nebo o něco málo dříve začaly její problémy s alkoholem a drogami, které vyústily v její smrt předávkováním heroinem.

J. Joplin se stala symbolem hnutí hippies a jakýmsi naplněním hesla „Live fast, love hard, die young“.

EDIT:

BODLEIAN

BODLEIAN

/ preložené prekladačom Eurotran /

Bodleian knihovna, hlavní výzkumná knihovna univerzity Oxforda, je jeden z nejstarších knihoven v Evropě, a v Anglii je sekunda ve velikosti jen ke knihovně Britů. To je jeden z pěti autorského práva uložit knihovny ve Spojeném království.

Bodleian knihovna (oficiálně Bodley je knihovna) v Oxfordu, Anglie — známé informally k stoletím Oxford učenců jak “člověka” — se otevřel v 1602 se sbírkou 2000 knih shromážděný Thomas Bodley (Merton vysoké školy) nahradit knihovnu, která byla darována škole bohosloví Humphrey, vévoda Gloucesteru (a bratr Henrya V Anglie), ale byl rozptýlen v 16. století.

V 1610 Bodley udělal dohodu s Stationers společností v Londýně dát kopii každé knihy registrované s nimi v knihovně. Bodleian sbírka stala se tak rychle že první expanze stavby byla vyžadována v 1610 – 1612, a jiný v 1634 – 1637. Když John Selden zemřel v 1654, on opustil Bodleian jeho velká sbírka knih a rukopisů.

V 1911 autorský zákon pokračoval v Stationers dohodě tím, že dělá Bodleian jeden šest (v té době) knihovny ve Spojeném království kde kopie každé knihy autorsky chráněný muset být uložen. Viz: Legální deposit.

Dvě podlahy bookstack otevřely se pod Radcliffe kamerou a Radcliffe čtvercem v 1913, a velký nový bookstack a studovna, nová Bodleian stavba, byl postaven ve třicátých létech. Tunel pod ulicí Broada spojí staré a nový Bodleians, a obsahuje chodecký chodník, mechanického knižního dopravce a pneumatickou Lamson trubku systém pro knihu nařídí.

Jeden díl Bodleian knihovny je obsahován v takzvaný Tower pět objednávek. Věž je tak jmenována, protože to je zdobené, ve vzestupném pořadí, se sloupy každého pět pořadí klasicistní architektury: Doric, Tuscan, iontový, Corinthian a složený.

Astronom Thomas Hornsby pozoroval tranzit Venus z této věže v 1769.

Dnes, Bodleian obsahuje několik pryč-polohové sklady stejně jako devět jiných knihoven v Oxfordu:

Bodleian japonská knihovna

Bodleian právnická knihovna

Hooke knihovna

indická knihovna ústavu

orientální knihovna ústavu

knihovna filozofie

Radcliffe vědní knihovna

Bodleian knihovna společenství a africká studia u Rhodos domu

Vere Harmsworth knihovna

Místa nyní obsahují 9 miliónů položek na 176 km police, a mají místa pro 2500 čtenářů.

Oxford digitální knihovna (ODL) je klíčová součást e-strategie Oxford univerzitní knihovny opraví (OULS). To bylo ustavené vyvinout technickou infrastrukturu pro zvýrazněnou službu, poskytovat online přístup ke sbírkám. Bodleian knihovna má také [1] nabídl jeho podporu pro zřízení JournalServer otevřený-zpřístupňovat digitální knihovnu a přidělené prostředky na Oxfordu digitální knihovní servery. Oxford digitální knihovna začala operačně v červenci 2001 a má malá sbírka digitálních archivů.

Bodleian pro některé roky měly na jeho internetových stránkách prohlášení, že nic v jeho sbírka by měla vypadat online kromě jako součást iniciativy jeho vlastní, a že žádné povolení bylo by udělené pro fotografii platil za uživatelem být umístěn online. Tato politika může ještě být ve skutečnosti, ale je už ne prominentní na stránkách. Žádné digitální fotografování je dovoleno čtenáři, který znamená to většina jeho rukopisu držení zůstanou nezaznamenaná. Opravdu až do nedávné doby čtenáři nebyli dovolení udělat jejich vlastní fotokopie, ačkoli toto pravidlo teď bylo uvolněné do určité míry.

Francis Bacon

Francis Bacon, 1. barón z Verulamu a vikomt zo St. Albans 22. január 1561 - 9. apríl 1626

Narodil sa v rodine lorda strážcu pečate a vzdelanie získaval už od roku 1573 (ako dvanásťročný) na Trinity College v Cambridge. Ako veľmi mladý sprevádzal anglického veľvyslanca na francúzsky dvor kráľa Henricha III., no už v roku 1579 sa vrátil po otcovej smrti domov. Tu sa sústredil na svoju kariéru na dvore anglickej kráľovnej Alžbety I.. Po štúdiách práva sa v roku 1584 sa stal členom parlamentu, pričom podporoval Roberta Devereux, lorda Essexa, a hoci vystupoval na obranu kráľovnej, ani to mu nevynieslo vytúžené postavenie a kariéru, ale len post mimoriadneho advokáta kráľovnej a čestný titul radcu. Ani podpora kráľovninho favorita lorda Essexa mu nezabránila v tom, aby sa zaoberal vyšetrovaním jeho spiknutia proti kráľovnej v roku 1601, pričom si vzal na svedomie i odsúdenie a smrť svojho dovtedajšieho dobrodinca. Počas vlády Jakuba I. sa mu konečne naskytla možnosť postúpiť na rebríčku, nakoľko nový kráľ podporoval učencov. V roku 1603 ho Jakub I. vymenoval za rytiera, v roku 1607 bol vymenovaný za advokáta, od roku 1613 pôsobil v úrade generálneho prokurátora, od roku 1616 bol členom tajnej rady, v roku 1617 bol lordom strážcom pečate a v roku 1618 to dotiahol až do úradu lorda kancelára a taktiež sa stal barónom z Verulamu. V roku 1621 ho kráľ vymenoval za vikomta St. Alban, no v tom istom roku bol tiež obvinený z úplatkárstva a zbavený úradov, odsúdený k pokute 10 000 libier šterlingov a dokonca aj krátko väznený v londýnskom Toweri. Bacon síce oľutoval svoje činy a zaplatil pokutu, no nakoľko bol obľúbencom kráľa a nevedelo sa, či sa nestal len obeťou intríg, kráľ mu dal po pár dňoch milosť a pokutu mu odpustil, v roku 1624 bol kráľom dokonca zbavený všetkých obvinení. Zvyšok života sa venoval práci na filozofických spisoch a zomrel o dva roky neskôr na následky fyzického vyčerpania po úpale.

Champs Élysées

Champs Élysées

Tento široký bulvár byl navržen už v roce 1667 (dříve ´Grand – Cours´), začíná u Tuileries a končí na Place de Gaulle. Na začátku bulváru se nachází Marlyovi koně; odtud až po Ronde Point des Champs Élysées je po bocích lemován parkem. Dnes se tu nacházejí luxusní obchody, divadla, slavné restaurace a sídla důležitých společností.

Na konci Champs Élysées se nachází prostorné náměstí Place de Gaulle, odkud vychází dvanáct hlavních ulic. Uprostřed tohoto náměstí stojí oblouk, jehož stavba byla započata v roce 1806 na přání Napoleona, který ho dal postavit na památku Velké armády. Je vysoký 50 metrů a široký 45 metrů. V horní části jsou ztvárněna napoleonská vítězství a pod ním jsou vyryta názvy velkých bitev. Uvnitř oblouku se na zdech nachází 558 jmen generálů padlých za války.

jedna zaujímavosť: Asfalt byl poprvé použit v roce 1824, když byly umístěny asfaltové bloky na Champs-Élysées v Paříži.

Pink Floyd

Pink Floyd je britská legendární skupina, založena roku 1965, hrající progresivní rock, známa psychedelickými skladbami s důkladně propracovanými živými vystoupeními. Po dobu svojí existence bylo prodáno přes 200 mil. jejich alb.

Poté, co se Syd Barrett zbláznil, nastoupil na jeho místo David Gilmour a Pink Floyd se po této změně, a také poté co se komponování písní ujal Roger Waters, postupně stali progresivní skupinou, odvrátili se od svých začátků a nahráli několik koncepčních alb. Vynikl tak jejich potenciál a jejich skladby se začaly vyznačovat čistotou a přesností. Skupina byla známá především svými monumentálními komponovanými vystoupeními.

Skupina má kořeny v Cambridge, kde vyrůstali 3 Pinkové - Waters, Gilmour a Barret. Ale skutečná historie začíná až v Londýně, kde Roger Waters, se třemi svými kamarády ze školy, zakládají skoro neznámou kapelu „garážového“ typu s názvem Sigma 6. Ta se několikrát přejmenovala až se jednoho dne u Watersových dveří objevil Syd Barrett.

Od něj přišel i současný název Pink Floyd (Pink Andersen a Floyd Council - američtí bluesmani). Naprosto zlomový je pro skupinu rok 1967, kdy podepsali smlouvu s EMI, vydali své první LP a jeli na svojí první koncertní šňůru (v USA). Po tomto turné odchází Barret a nahrazuje ho Gilmour. Avšak ten největší úspěch přijde až s deskou Dark Side of the Moon z roku 1973. Tato deska se stala jednou z nejprodávanějších v historii (25 mil. kusů). Písně jako Money, Time, Us and Them a Great gig in the sky se staly naprostými hity a v hitparádách se například singl Money držel 700 týdnů. Po tomto albu, následovala deska Wish You Were Here (1975), poté album Animals (1977), které je označované za „nejrockovější“ a „nejkytarovější“ album Floydů, avšak chyběl zde nějaký hit, který by ho propagoval.

1979 - průlomové album The Wall. Motto The Wall je „Ať děláš co děláš, každý tvúj čin je jen další cihla ve zdi nevšímavosti tvého okolí vůči tobě“. Pink Floyd natočili film The Wall, který je takovou biografíí Rogera Waterse (i většina písniček z tohoto je od něj), film je stejně jako hudba hodně složitý na pochopení. The Wall zaznamenalo obrovský úspěch hlavně kvůli písním „Another Brick in the Wall (Part Two)“ a Mother.

Poté následovala další alba, která už ale nemohla překonat někdejší slávu Pink Floydů a jelikož se skupina dostala až na vrchol, tak poté logicky musí následovat pád; u Pinků nebyl tak zásadní, i jejich další desky se prodávaly po miliónech, jejich poslední velký počin byla deska The Division Bell, ale ta přišla až v roce 1994, kdy vedle současného agresivnějšího rocku, začaly do hitparád více vstupovat odlišné hudební styly jako Hip Hop, RnB, Rap.

7. září 1994 Skupina Pink Floyd vystoupila v Praze na Strahově v sestavě bez Rogera Waterse. Koncert na Spartakiádním stadionu navštívilo více než 100 tisíc diváků.

Skupina, v sestavě s Rogerem Watersem, vystoupila na londýnském koncertě Live 8 2. července 2005, poprvé od roku 1981.

Po skupině je pojmenována planetka 19367 Pink Floyd.

Ludvík Černý

Ludvík Černý (nar. 25.5.1965).

Byl členem gangu "orlických vrahů". S Karlem Kopáčem a Vladimírem Kunou se seznámil v posilovně v Praze - Podolí, kam chodil na solárium. Zabýval se především nelegálními směnami zahraničních měn a v pražském veksláckém prostředí patřil ke špičkám pod přezdívkou "doktor". V roce 1985 byl odsouzen Obvodním soudem v Praze 3 k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků pro trestný čin krádeže. V gangu měl roli přímého vykonavatele vražd. Pro tento účel si v roce 1991 opatřil pistoli zn. Frommer, které láskyplně říkal "moje malá" nebo "čudla"... Jinou zbraň nechtěl používat, ač mohl od Kopáče získat zbraň mnohem účinnější. A to dokonce i přesto, že jeho zbraň vykazovala nespolehlivost (občas při výstřelu selhala). Na oběti útočil zcela nečekaně, proti dohodnutému plánu a vždy zákeřně - střelbou do týlu hlavy. Nečekaností výstřelu byli zaskočeni i ostatní účastníci "popravy". Poté, co před překvapeným Kunou, Kopáčem a nad právě zastřelenou obětí vyskočil, zakmital nohama a prohlásil "To jsem ale čtverák", získal v gangu přezdívku "pacient". Jak později Karel Kopáč policistům upřesnil, přezdívka vznikla v asociaci na psychiatrickou léčebnu...

V době zatčení byl Ludvík Černý ženat a vzorně se staral o rodinu. Na veřejnosti působil důvěryhodně a pro svoji usměvavou tvář mu přátelé a známí říkali "milísek". Naposledy pracoval jako řidič u firmy Mercedes Benz Bohemia Praha.

V průběhu vyšetřování Ludvík Černý veškerá obvinění popřel, ač byl usvědčován svými komplici a dalšími důkazy. Obvinil policii z komplotu s Kunou a Kopáčem, na které policie dělala nátlak, aby vypovídali proti němu. Rovněž zpochybňoval všechny svědky tvrzením, že byli policií zmanipulováni v jeho neprospěch. Při výsleších mluvil spisovně a s úsměvem na rtech. Snažil se dokázat, že jde o omyl. Byl to však právě Ludvík Černý, který přivedl policii na stopu "orlického gangu". V podsvětí totiž hovořil o spáchaných vraždách a některých podrobnostech zcela otevřeně... Fyziologické vyšetření (detektor lži), se kterým souhlasil dopadlo pro jeho osobu katastrofálně. Vyšetření prokázalo, že o vraždách věděl, znal jejich podrobnosti i podíl ostatních osob v "gangu". Jsou známy skutečnosti, že Ludvík Černý spáchal nejméně jednu vraždu na "vlastní pěst". Chybí však důkazy, že tuto vraždu spáchal právě on...

Jeho jméno se také spjato s aférou tehdejšího majitele fotbalového klubu FC Sparty Praha Petra Macha. Byl to právě Ludvík Černý, který jako řidič převážel údajně odcizené luxusní vozidlo BMW Petra Macha z České republiky na Ukrajinu. Petr Mach byl poté obviněn z pojišťovacího podvodu. Bylo zjištěno, že krádež jeho vozidla byla pouze předstíraná a prodejem auta na Ukrajině měl získat další peníze. Není bez zajímavosti, že se Ludvík Černý na slovensko-ukrajinské celnici prokázal průvodním listem od tehdy již bývalého federálního ministra vnitra Petra Čermáka... Jméno Černého se také objevilo při útěku - podle redaktora TV Nova Josefa Klímy - "nevině odsouzeného" Jiřího Kajínka z věznice Mírov, ku kterému došlo 29. října 2000. Po 40 dnech pátrání byl "vysoce inteligentní" Jiří Kajínek zadržen policií za dramatických okolností přímo v bytě Ludvíka Černého v Kurzově ulici v Praze 5...

Znalci z odvětví psychiatrie a psychologie dospěli k závěru, že netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou a jeho ovládací ani rozpoznávací schopnosti nebyly v době páchání trestné činnosti porušeny. Podle závěrů byl Ludvík Černý schopen prezentovat se jako sociálně adaptovaný a přizpůsobivý jedinec, přičemž tuto pozici využíval ve svůj prospěch. Své agresivní projevy dokázal usměrnit podle vlastních potřeb. Prognózu resocializace však označili znalci, jako málo příznivou. Uvedli, že připadá v úvahu zištná motivace, popřípadě snaha prosadit se a vyniknout. Za pozitivní faktory označili dobré rodinné zázemí a zejména průměrnou inteligenci. Za negativní pak nekritičnost a chybění pocitu viny.

Gróf Saint-Germain

Saint Germain - tajemný mág a znalec dávných mystérií ...

V první polovině osmnáctého století se v diplomatických kruzích Evropy pohyboval nejtajemnější muž novodobé historie, osobnost, jejíž skutečná totožnost zůstala pro jeho současníky neproniknutelně zahalená mnoha záhadami. Na scéně dějin se tento muž bez rodného a úmrtního listu objevil náhle roku 1710. Jmenoval se hrabě Saint Germain. Dle oficiálních záznamů žil v letech (1710 - 1784).

Život plný záhad

Údajně se narodil v Maďarsku šlechtici Ferenci Rakoczymu. Proslavil se mj. na dvorech pruského Fridricha Velkého a francouzského krále Ludvíka XV. Ve službách obou vladařů působil jako diplomat, i když někteří tvrdili, že byl spíše špiónem. Mimo jiné se mu podařilo za velmi záhadných okolností domluvit neočekávaný mír mezi Pruskem a Rakouskem. Díky svým aktivitám skončil dočasně v roce 1743 ve vězení jako jakobín.

Po návratu z Indie se roku 1758 se na francouzském dvoře zapsal objevem elixíru života; když začal dvorním dámám prozrazovat cosi ze svého poznání, změnily se v jeho věrné žákyně. Madam de Pompadour se dokonce stala jeho důvěrnou přítelkyní. Roku 1762 měl být hlavním strůjcem nástupu Kateřiny Veliké na ruský trůn. Později se neúspěšně pokusil varovat Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu před nadcházející francouzskou revolucí.

Existují záznamy, že v Německu u Eckernfordu na zámku hraběte Carl von Hessen roku 1784 Saint Germain zemřel a byl pohřben. Jenže po své údajné smrti dál navštěvoval členy francouzského dvora, aby zabránil zabíjení a ničení, které přinesla revoluce. Řeči o Germainově smrti se rozplynuly, když ho v roce 1785 viděli přednášet v Paříži na kongresu rosenkruciánů, kabalistů, iluminátorů a zástupců různých tajných řádů z celé Evropy.

Další záznam o hraběti máme z roku 1822 (zhruba čtyřicet let po jeho oficiálním skonu). V tom roce se měl svěřit příteli, že odjíždí do Himá1áje, domova mnoha duchovních mistrů. Odtud údajně pomohl založit Theosofickou společnost spolu s Mistry jménem Morya a Koot Hoomi.

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století byl Saint Germain vídán v blízkosti dalšího jeho přítele - anglického lorda Lyttona, kterému údajně pomohl k probuzení paranormálních schopností. Teosofka Annie Bessantová tvrdila, že ho potkala ještě roku 1896 (112 let po oficiálním datu jeho úmrtí).

Učenec a zasvěcenec

Saint Germain byl vždy považován za výjimečného učence, lingvistu, umělce a především zasvěcence do tajů esoteriky a mystérií. Ovládal prý nejméně osm jazyků tak dokonale, že v nich nebyl cítit ani náznak cizího přízvuku. Měl úžasné znalosti sanskrtu, čínštiny a arabštiny a tvrdil, že je získal při delších pobytech v Ásii. Hrál skvěle na několik hudebních nástrojů, skládal, maloval, byl uznáván i jako literát, filozof a učitel. Proslul však nejen svojí vzdělaností, ale i mnoha tajemnými kousky. Například tím, že nestárnul; i po padesáti letech vypadal úplně stejně, čas nad ním jaksi ztratil vládu. Proslavil se však i jako vynikající fyzik a chemik; uměl z kamenů vyrobit drahokamy a brilianty, které mu v každém čase a kdekoliv zaručovaly dostatek všeho potřebného. Také Casanova se ve svých pamětech zmínil o neobyčejném zážitku, když viděl, jak hrabě před jeho zraky proměnil obyčejnou minci ve zlatou. S králem Ludvíkem XV. vedli nekonečné rozhovory o alchymii, přírodních vědách, o elixíru mládí a dlouhověkosti - o tzv. alchymistickém kameni mudrců. Král mu na jeho výzkumy poskytl zámek Chambord se 440 místnostmi, kde si hrabě zřídil alchymistickou laboratoř, ve které mu údajně při experimentech asistoval osobně i král.

Saint Germain nastartoval ohromný zájem o okultní vědy. Dodnes je považován za největšího mistra tajných nauk moderního věku. Byl (a je) členem Velkého bílého bratrstva - duchovní organizace nejvyšších adeptů (mistrů), která je nositelkou a strážkyní moudrosti všech věků. Tuto moudrost Saint Germain předával (a dodnes předává) připraveným jedincům prostřednictvím rituálu Sedmého paprsku. Tento Sedmý (Fialový) paprsek (plamen, záření) má mj. obrovskou schopnost stravovat a rozpouštět negativní energie a zvyšovat vibraci čehokoliv (kohokoliv).

Z oné doby se zachoval dopis od Voltaira, který Saint Germaina nazval "mužem, který zná vše". Odepisoval v něm s velkou vděčností na list plný tajemství, ze kterého se dozvěděl hodinu své smrti a zjistil, kolik času mu zde ještě zbývá. Vážil si rovněž informace o tom, co se stane v polovině dvacátého století. Sliboval hraběti věrné přátelství během doby, která mu na Zemi zbývala. Děkoval Germainovi také za jakési "mluvící obrázky" a vyzýval ho, aby jej znovu na jeho "mechanickém létajícím stroji" navštívil. V knihovně města Troyes se nachází spis, který vlastnoručně napsal Saint Germain. Popisuje v něm věci, které by zaujaly nejednoho současného vědce. Franzi Gräffenovi popsal lokomotivy a parní stroje v době, kdy se lidem o nich ještě nezdálo. Prozradil, že kdo chce dospět ke skutečnému poznání, musí studovat pyramidy, jak to dělal on sám.

Hrabě byl často spojován se zednáři. Zakladatel egyptského zednářského rituálu Cagliostro ve svých pamětech píše, že byl hrabětem osobně zasvěcen do Řádu templářských rytířů. Od roku 1769 pobýval Saint Germain v Německu. Zde začalo jeho hluboké přátelství s hrabětem Carlem von Hessen, svobodným zednářem a rosenkruciánem, který byl jeho žákem. Saint Germaina lze tedy v tomto smyslu považovat i za duchovního otce Řádu růžového kříže (Rosenkruciánů). Zakladatelka Theosofické společnosti Madam Blavatská nazývala hraběte největším orientálním adeptem v Evropě.

H.G.Wells

Herbert George Wells (21. září 1866 – 13. srpen 1946), anglický spisovatel. Je považován za jednoho ze zakladatelů science fiction.

Wells se narodil v britské středostavovské rodině v městě Bromley v hrabství Kent. Jeho otec byl drobný obchodník, který rodinný příjem vylepšoval profesionální hrou kriketu. Matka ale vedla syna k četbě.

Z finančních důvodů se Wells nejprve učněm v obchodu s textilem. Btry však obdržel stipendium a mohl tak studovat biologii u Thomase Henryho Huxleyho, velkého propagátora darwinismu. Diplom získal roku 1890, nějakou dobu působil jako učitel a od roku 1893 se stal spisovatelem na volné noze.

Wells velice ostře vnímal sociální rozdíly a napětí v tehdejší britské společnosti, které plynulo z rozporu mezi viktoriánskými tradicemi a společenskýmii změnami nastupujícího dvacátého století. Proto polečně s G. B. Shawem založil Fabiánskou společnost, která šířila teorii fabiánského socialismu (tedy, že pomocí postupných reforem zanikne kapitalismus a vznikne socialismus).

Wells je společně s francouzským spisovatelem Julesem Vernem, který jeho tvorbu významně ovlivnil, považován za zakladate science fiction. Do jeho knih se však také výrazně promítly jeho socialistické názory, takže mnohá jeho díla lze považovat za sociálně vědecké utopie. Tento rys jeho tvorby, tj. odklon od beletristické tvroby k tvorobě filosofické a sociální, začal postupně převládat zhruba od roku 1905.

Herbert George Wells zemřel 13. srpna roku 1946 v Londýně.

Dílo Válka světů (The War of the Worlds, 1898), snad nejslavnější Wellsův vědeckofantastický román popisující krvavou invazi mimozemšťanů z Marsu na Zemi (román proslavila zejména rozhlasová dramatizace Orsona Wellese z roku 1938, při jejímž poslechu vypukla panika, protože děj byl považován za skutečnost),

David Coverdale

David Coverdale

narodený 22.9.1951 v Saltburn-By-The-Sea, Cleveland, Anglicko. 1974-1976-pôsobil v Deep Purple, 1978-prvý sólový album Northwinds, 1979-1996-založil svoju kapelu Whitesnake, 1997- vydal album s Jimmi Pageom Coverdale-Page, 2000-sólovy album Into The Light.

V roku 1973, keď nová generácia britských rockerov ešte nebola ani na svete, sa Coverdale stal z neznámeho yorkshirského mládenca hviezdou: po odchode Iana Gillana sa v Deep Purple postavil za mikrofón a vydržal tam tri roky. Potom vydal dva sólové albumy a založil kapelu Whitesnake.

Hrala hard rock s bluesovým srdcom, ktorý muzikálnosťou prikrmoval napríklad aj Jon Lord z Deep Purple.

hard či hair?

Whitesnake mali úspech v Európe a Japonsku, ale v USA sa o nich nevedelo. Až kým neprišla éra MTV. Vznikli videoklipy, v ktorých sa Coverdale „upgradoval“ z bluesrockera na štadiónového pomprockera a imidž mu vylepšila vtedajšia manželka, americká modelka a herečka Tawny Kitaen. Koncom 80. rokov sa jej zostava prostných na kapote Coverdalovho auta stala popkultúrnym fenoménom.

Rádiá točili skladby, ktoré Európa dávno poznala, akurát Američanom ich Coverdale predložil vo vyleštenej podobe. Z clivého blues Here IGo Again sa stala štadiónová hymna a jednotka americkej hitparády. Bola to premena hard rocku na hair metal? Podľa imidžu čiastočne áno. Ani éra MTV však nemohla skrotiť Coverdalov zemitý prejav.

Za to, že sa chvíľu zviezli na hairmetalovom vláčiku, Whitesnake draho zaplatili. Keď sa zo Seattlu zdvihla vlna grungeu, zmietla všetko, čo pripomínalo našuchorené hlavy.

Kapele nepomohla ani Coverdalova personálna politika. Vyhadzovy nadobudli také rozmery, že v klipoch, ktoré dobyli Ameriku, nevystupovali hráči, ktorí skladby nahrali, a vo Whitesnake sa dlho neohriala ani gitarová hviezda Steve Vai.

Aj preto bol pád Whitesnake do zabudnutia logický. Coverdale využil mediálne ticho: uzavrel nové manželstvo, zvliekol kožu rockandrollového hada (stal sa vegetariánom a z drog sa údajne vyhýba ešte aj káve) a nahral preduchovnený bluesový sólový album Into The Light, kde mu na obale pózuje manželka a na hrkálky hrá synáčik Jasper. Nejeden rocker by sa na týchto skladbách mohol učiť so cťou starnúť. Vyzeralo to na kvalitnú záverečnú.

Správa, že had opäť funguje, preto trochu prekvapila. David Coverdale a jeho obnovení (a zase preobsadení) Whitesnake sú na svetovom turné (nedávno boli hlavnými hviezdami festivalu Masters Of Rock vo Vizoviciach, 1. augusta navštívia Budapešť), vydali koncertné DVD a znovu sú „in“.

Opäť jazda na trende? Ak áno, mohla by za ňou nasledovať facka od šoubiznisovej reality ako po nástupe grungeu. Coverdale by ju však zrejme zase prežil, lebo na to má. A kapela? O jej bytí a nebytí rozhoduje šéf. David Coverdale je Whitesnake.

Hieronymus Bosch

Hieronymus Bosch, také Jeroen Bosch, Jerome Bosch, (kolem 1450 – srpen 1516) byl plodný holandský malíř 15. a 16. století. Většina jeho práce znázorňuje hříchy a lidský morální úpadek. Bosch používal obrazy démonů, napůl lidí, zvířat a strojů, aby vyvolal strach a zmatení, kterým znázorňoval lidské zlo. V jeho díle je hlavní složité, originální, fantazijní a hluboce promyšlené použití symbolických postav a ikonografie. Některé z nich byly obskurní dokonce i na jeho dobu. Jeho dílo je považováno za hlavní zdroj inspirace pro surrealismus ve 20. století.

Na Hieronyma nadviazal Pieter Brueghel (1525/1530 - 1569). V minulosti sa ich diela často zamieňali a diela Pietra Brueghela na dlhú dobu zatlačili Hieronymove diela do úzadia.

Hieronymus bol autorom náboženských obrazov, v ktorých zobrazoval posledný súd, peklo, smrteľné hriechy atď. cez obludné a groteskné fantastické výjavy kresťanskej morálky. Najprv maľoval výjavy s niekoľkými veľkými postavami (čiže bežnú kultovú produkciu), potom prešiel k triptychom s veľkým počtom postavičiek a s obludnými bájnymi bytosťami, pričom však zobrazená krajina je verne spodobnená. Je prvým maliarom náladovej krajiny.

Mnohí ľudia sa pokúšajú dešifrovať jeho symboliku hľadaním súvislostí s mágiou, sektami, alchýmiou a podobne.

EDIT.:

Prince

PRINCE

Stavbou tela nie príliš zaujímavý muž vysoký len 157 cm, avšak excentrického, ba priam extravagantného naturelu, nie je nik iný ako spevák PRINCE. Patrí k najväčším osobnostiam hudobného biznisu. Na jednej strane je milovaný a obdivovaný, na strane druhej si svojou provokáciou v prejave získal titul neutíchajúceho rebela. Jeho albumy boli vždy niečím výnimočné. V poslednom čase bolo okolo jeho osoby až na počudovanie príliš veľké ticho. Avšak tomu je už koniec, pretože už onedlho sa na scénu dostane jeho nový album s názvom 3121.

PRINCE, občianskym menom ROGER NELSON, sa narodil 7. júna 1958 v Minneapolise. Už ako 12-ročný sa pokúšal presadiť vo viacerých stredoškolských kapelách a netrvalo ani tak dlho, kým si ho všimla producentská firma a ponúkla mu jeho prvý hudobný kontrakt. Kto by už len prehliadol jeho multiinštrumentálne nadanie - údajne vie hrať až na 26 hudobných nástrojoch! Nasledujúce roky boli naplnené komponovaním, aranžovaním a samozrejme produkciou jeho početných songov rôznych hudobných štýlov.

Jeho debutový album For You (1978) nezaznamenal obzvlášť veľký úspech. Problémom boli pravdepodobne príliš provokatívne texty, ktoré sa jednoducho v tej dobe neujali. K prelomu došlo až o päť rokov neskôr vydaním Soul-funk CD 1999, čím položil základný kameň svojej mimoriadnej hudobnej kariéry. Po tomto úspechu nasledovalo viacero singlových nahrávok, nových albumov, umiestnenie na najvyšších priečkach hitparád, ba dokonca získanie Oscara za herecký výkon vo filme Purple Rain. Svoje umenie dokázal PRINCE aj ako skladateľ viacerých hitov napríklad aj známeho songu Nothing Compares 2 U od SINEAD O´CONNOR.

Percy Bysshe Shelley

Percy Bysshe Shelley (4. srpna 1792 – 8. července 1822), byl anglický spisovatel, představitel revolučního romantismu.

Pocházel z nižší anglické šlechty. Po skončení studií v Etonu, nastoupil na Oxfordskou universitu, odkud ho v roce 1811 vyloučili, především kvůli publikaci díla O nezbytnosti atheismu. V roce 1811 se oženil s Harriet Westbrookovou, dcerou londýnského kavárníka. Kavárníci ostatně ovlivňovali jeho osud po celý život. S Harriet podnikl dvouletou cestu po Anglii a Irsku, přednášeje proti politické a sociální nespravedlnosti. Mohl si to také dovolit, zdědil po svém dědečkovi značné jmění a titul baroneta. Vzdává se dědictví, v prospěch malé roční renty. V roce 1813 publikuje Královnu Mab, silně ovlivněnou jeho atheismem. V roce 1814 krachuje jeho manželství s Harriet a Shelley odjíždí z Anglie doprovázen Mary Wollstonecraft Godwin, dcerou společenského filosofa Williama Goodwina, a pozdější autorkou Frankensteina, posledního z prosaických děl romantismu, které je dodnes někdy čtené, ačkoliv většina z vás zná leda jeho parodii z filmu. Na cestě je doprovází i její mladší sestra Claire Clairmont. Mary se stává v roce 1816 jeho druhou manželkou, poté co se Harriet utopila (spáchala sebevraždu) v jezeře Serpentine v Hyde Parku.

Svými názory revoltujícími proti konzervativní anglické společnosti a jejím tradicím byl velice blízký G. G. Byronovi, se kterým se poprvé setkal v roce 1816 během společeného pobytu ve Švýcarsku. První setkání bylo zpostředkováno Claire, tehdejší dočasnou konkubínou lorda Byrona. Přátelství ovlivnilo díla obou básníků. Shelley postupně opouští ateismus ve prospěch pantheistického světového názoru, a ovlivňuje i zámožnějšího a společensky i čtenářsky úspěšnějšího lorda Byrona. Tráví s Byronem a jinými přáteli z uměleckého prostředí několik měsíců cestováním po Itálii. P. B. Shelley zahynul 8. července 1822 při potopení své šalupy Ariel v bouři, jež ho zastihla na cestě z Janova do Lericci. O přesných důvodech smrti existuje celá řada spekulací, ale uhoření anebo pád do propasti můžeme s klidem vyloučit. Příboj vyplavil jeho tělo u Viareggia, kde byl na pláži zkremován a ostatky posléze přeneseny do Říma, kde je pohřben v protestantském hřbitově pro cizince.

Igor Kurčatov

Igor Kurčatov

Kurčatov, Igor Vasiljevič - ZSSR; 1903-7.2.1960; fyzik. V roku 1935 objavil izomériu jadier umelo rádioaktívnych nuklidov a vypracoval teóriu tohto javu. V roku 1939 bol pod jeho vedením postavený prvý sovietsky cyklotrón. 25.12.1946 spustil v Moskve prvý sovietsky atómový reaktor. Pod jeho vedením bola skonštruovaná v roku 1949 prvá sovietska atómová bomba a v roku 1953 prvá termojaderná bomba. V roku 1954 vybudoval v Obminsku prvú sovietsku jadrovú elektráreň.

po ňom bol pomenovaný:

kurčatovium - chemický prvok, značka Ku. Bol pripravený v roku 1966. Polčas rozpadu je desatiny sekundy.

Guglielmo Marconi

Guglielmo Marchese Marconi

* 25. apríl 1874 Griffona pri Bologni - 20. júl 1937, Rím) bol známy taliansky vynálezca, podnikateľ a nositeľ Nobelovej ceny za fyziku za rok 1909. Je považovaný za vynálezcu rádiového spojenia.

Už v v priebehu štúdií v Bologni sa zaujímal o výsledky pokusov Heiricha Hertza a pokúšal sa ich zopakovať. 2. júna 1896 získal patent na bezdrôtový telegraf. V roku 1897 založil telegrafnú spoločnosť a vysielal do vzdialenosti 15 km. V roku 1898 uskutočnil spojenie z palúb lodí a prvú športovú reportáž a 12. decembra 1901 prvé transatlantické bezdrôtové spojenie.

Bol autorom mnohých ďalších vynálezov (magnetický detektor, duplexná rádiotelegrafia, rotačné iskrisko, vodorovná smerová anténa atď.). Napriek jasnej patentovej ochrane je ale jeho autorstvo v niektorých prípadoch otázne. Americký najvyšší súd ochranu niektorých jeho patentov v roku 1943 zrušil s tým, že boli obsiahnuté v patentoch Nikoly Teslu o desať rokov skôr.

Edgar Cayce

Edgar Cayce

„Spiaci prorok“.

Väčšinu svojich videní mal počas spánku. Okolo 30 000 „čítaní mysle“, čiže stavov, keď sa dostal do stavu spánku alebo tranzu a dokázal ľudí liečiť, predpovedať úspech v podnikaní, opísať ich minulé životy a vidieť budúcnosť. Po prebudení si nič z toho, čo počas spánku povedal, nepamätal. Keď v roku 1945 zomrel, v Amerike bol už celebritou. Dokázal pomôcť tisíckam ľudí. Mnoho jeho predpovedí sa nenaplnilo, ale nezabúda sa na výstrahu, že Kalifornia klesne na dno oceánu a že planétu čakajú silné tektonické zmeny (odhadol ich na obdobie rokov 1930 až 1990). Na rok 1998 predpovedal vynorenie bájnej Atlantídy z vôd a ako veriaci kresťan prorokoval aj druhý príchod Krista. Odpovede Edgara Caycea sa týkali širokej oblasti, od výkladu snov až po správnu diétu či reinkarnáciu, za čo ho cirkev kritizovala. Tvrdil, že Ježiš bol v predošlých životoch muž z Atlantídy menom Amilius, potom sa narodil ako biblický Adam, Enoch, Melchizedek, Jošua a Ješua a neprebádaný vek Ježišovho dospievania vyplnil jeho púťou do Indie, kde čerpal múdrosť z východných náboženstiev. Cayce bol silným propagátorom Atlantídy. Tvrdil, že jej obyvatelia zakladali civilizácie v Egypte a Južnej Amerike, a veril, že jeho liečiteľské a prorocké vlastnosti pochádzajú zo starých textov Atlantídy, na ktoré sa napája v stave spánku a tranzu. „Naše podvedomie má prístup k informáciám, ku ktorým vedomá myseľ prístup nemá,“ opisoval dar jasnovidectva.

Erik Jan Hanussen

Vystoupení slavného hypnotiséra Jana Hanussena ohromilo v roce 1927 mariánskolázeňské publikum. To už mu osud odměřoval pouhých šest let do násilné smrti. To byla cena za jeho mimořádné schopnosti.

Slavný mág, astrolog, telepatik, věštec a hypnotizér Erik Jan HANUSSEN (1889-1933)byl ve své době (za první republiky) populárnější než mnozí světoví politici, panovníci či sportovci. Také on několikráte předváděl své umění v přeplněném společenském sále (Casino) v Mariánských Lázních. Světový tisk zvláště pak německý, označoval Hanussena jako zázračného člověka, který vše ví a vše dokáže uhodnout. Jeho přednášky v Karlových Varech a v Teplicích natolik zaujaly, že je musel opakovat. V Teplicích připravil kruh publika pro Hanussena velmi těžký úkol. Zakopali na fotbalovém hřišti malou dózu, kterou měl najít. Tento úkol vyřešil do deseti minut. V Mariánských Lázních vystupoval v neděli 3.července 1927 a u kustoda kursálu byly prodeji karty pro diváky.

Hanussen se narodil 2.6.1889 ve Vídni, svým věštěním si získal velkou popularitu i majetek, avšak nakonec rozehrál osudnou vysokou hru. V Berlíně navázal kontakty s nacisty a samotným Adolfem Hitlerem. Ten si ho zprvu oblíbil a Hanussenův vliv rostl. Věděl toho ale příliš mnoho o příliš vlivných lidech. V březnu 1933 byla nalezena mrtvola v pokročilém stádiu rozkladu, bez dokladů a se znetvořenou tváří. V mrtvém muži byl poznán Erik Jan Hanussen.

Kto chce vedieť niečo viac:

http://blava.antifa.net/historia1.htm

Pýtia

Pýtia

Pýtia je veštkyňa v chráme Apolóna Pýtia v Delfách. Pri veštení Pýtia sedela na trojnožke a v najstarších dobách vyťahovala ako odpoveď na otázky, ktoré jej tlmočili kňazi, kamienky. V historickej dobe veštila v extáze, do ktorej upadala buď pôsobením omamných výparov vody z posvätného prameňa alebo žuvaním vavrínových listov. Kňazi zaznamenávali zvuky, ktoré Pýtia na ich otázky vyrážala, a zostavovali ich do odpovedí, spravidla dvojzmyslených (odtiaľ hovoriť ako Pýtia, t. j. nejasne). V klasickej dobe bývali Pýtie dve, i tri, ale od helénizmu, keď upadol politický význam veštieb a otázky boli vznášané len v súkromných záležitostiach, bola Pýtia zasa len jedna.

Baba Vanga

Baba Vanga, vlastním jménem Vangelija Pandeva Guš­terova, se narodila v roce 1911 ve Strumici na území dnešní Makedonie. Již v dětství oslepla a brzy se u ní začaly projevovat vý­ji­mečné schopnosti. Když v dubnu 194­1 předpo­vě­děla brzký po­­čátek války na Balkáně, začala se po­věst o ní rychle šířit po Bulhar­sku i za jeho hranicemi. Netrvalo dlouho a mezi lidmi, kteří zde hledali pohled do své budoucnosti, ne­chyběl ani bulharský car Boris III.

V již zcela jiné historické epoše se Vanga stala na popud tehdejšího prvního muže Bulharska Todora Živkova jakousi ofici­ální státní věštkyní, za což dokonce pobírala řá­dný plat. Její schopnosti a pře­­devším její návštěvníci po­cho­pitelně přitahovali také pozornost teh­dejších taj­ných služeb – její dům byl doslova pro­š­pi­kován od­­po­slou­chá­va­cím zaří­zením.

Ani v po­pře­vra­­tových letech ne­přestala být Baba Vanga využí­vána jak politickými špičkami, tak obyčej­ný­mi lidmi. Věštkyně byla jedněmi uc­­tí­vána jako přírodní fe­­no­mén, druhými za­tra­co­vána coby pro­vo­zo­vatelka černé magie. K těm druhým patřili zej­ména někteří před­­sta­vi­telé bulharské pra­vo­slav­né církve, kteří ji po­važovali za "prostředníka zlých duchů", člověka nízkého intelektu, bez vlastní vůle a mož­nosti ovládat své schop­nosti. Experti, kteří ji dlouhá léta zkou­mali, ji ozna­čili za paragnosta (proroka) s 80 % ús­pěšností předpovědí. Jiní jí však při­čí­tali pouze silně vyvinuté telepatické schopnosti, tj. možnost číst lidem my­š­­lenky.

Mezi její ús­pěšné věštby patřily např. smrt Indiry Gándhí, rozpad Sovětského svazu či nehoda ponorky Kursk. Zajímavá je také její před­pověď, že kolem roku 2050 bude svě­tovou velmocí číslo jedna opět Rusko. Pro Bulhary je povzbuzující vize, že se je­jich země pos­taví na nohy, až se do jejího čela postaví žena. To vyvolává na­ději před blížícími se par­lamentními volbami, vždyť předsedkyní nejvýznamnější opoziční strany je Naděžda – naděje... Ať už se tato věštba naplní či ne, jisté je, že Baba Vanga zůstane pro Bulhary legendou.

Henrich Schlieman

Heinrich Schliemann , podnikatel, snílek, historik , archeolog , 1822 - 1890

šiel za svojím snom a objavil Tróju

Lidé si zpočátku kladli otázku:”Byla vůbec nějaká Trojská válka?” Většina lidí si myslela že žádná válka nebyla a že si to Homér vymyslel.

Dokázalo se že Trojská válka skutečně byla. To nezvratně dokázal němec Johann Ludwig Heinrich Julius Schlieman. Ten začal 11. Října 1871 ve 12 hodin kopat na kopci Hisarlik v turecku. Kde kopal po několik let. Přemístil za tu dobu 350 000 kubických metrů země zaměstnával 130-160 dělníků a stálo ho to 4-5 milionů Kč.

Překopal celý kopec zničil několik ruin ve vyšších vrstvách kopce. Nalezl spoustu předmětů. A až v nejspodnější vrstvě nalezl zbyzky Tróje. Bylo to velké a lidnaté město s obrovskými chrámy dlážděnými ulicemi, hradbami sípkami na obrovské množství potravy a spousty obytných domů.

Jak Schlieman poznal že šlo opravdu o Tróju? Homér přece v Illiadě píše že Řekové Tróju vypálili a nespodnější vrstva obsahovala právě zbytky popela a předměty v ní byly ohořelé.

Objevení Tróje však nebyl jediný Schliemanův úspěch. Jednou se vydal Schlieman a jeho manželka na obhlídku vykopávek tróje, neboť si mysleli že už zde nemohou nic nového objevit a chtěli vykopávky ukončit, došli až k paláci krále Priama, to byl král, který byl u moci, když trója padla. Schlieman se zastavil před palácem, že se na něj naposled podívá, když tu se před ním udrolil velký kus hlíny a sesypal se na zem. Když se prach usadil zvolal :”Tam se něco leskne!” A kapesním nožem z hromady uvolnil lesklý náhrdelník. Nebyl tam pouze jeden takový šperk. Byl to celý poklad! Schlieman si myslel že našel poklad krále Priama, vždyť byl skryt v troskách jeho hradu. Až po jeho smrti se však dokázalo že to byl sice Trojský poklad, ne však krále Priama, ale trojského krále o tisíc let staršího něž byl Priamos. Tento poklad je nyní v Národním Německém muzeu v Berlíně.

Jean-Francois Champolion

V roku 1799 Napoleonov vojak v Delte Nílu objavil významný poklad a nazýva sa Rosettská doska. A práve vďaka nej rozlúštil egyptské písmo slávny objavitel Jean Francois Champolion (24.12. 1790 – 4.3. 1832). A svoj významný objav uviedol dňa 27.9. 1822 na Parížskej univerzite. Champolion bol géniusom od útleho detstva, v 5. rokoch sa naučil vďaka modlitebnej knižke čítať. A v desiatich už ovládal grečtinu, latinčinu a hebrejčinu. A ešte k tomu pridal ďalších aspoň 10 starovekých jazykov. A tak sa teda tento veľký uznávateľ republiky a génius stal najvýznamnejším egyptológom súčastnosti (nie div veď od 13 sa začal sústredovať na Egypt).

Práve na menách panovníkov Ptolemaios a Kleopatra vzkriesil Champolion tieto toľké storočie mŕtve slová k životu. Až tu sa nakoniec ukázalo, že hieroglyfy majú fonetickú hodnotu.

Ahmesov papyrus

Ahmesov papyrus

Ahmesov papyrus

Asi 2000 rokov pred naším letopočtom bol na dvore faraóna Amenemhata III. ako kráľovský pisár a matematik zamestnaný Ahmes. V roku 1853 objavil Angličan Rhind v blízkosti chrámu Ramsesa II. v Thébach jeden Ahmesov papyrus. Papyrus má tvar pásku širokého 33 cm a dlhého viac než 5 m. Obsahuje okrem iného i nasledujúcu úlohu.

Sto mier zrna je treba rozdeliť piatim robotníkom tak, aby druhý robotník dostal o toľko mier viac než prvý, o koľko tretí dostal viac než druhý, štvrtý než tretí a piaty než štvrtý. Prví dvaja robotníci majú dostať sedemkrát menej mier zrna než ostatní traja.

Koľko mier zrna má dostať každý robotník?

riešenie :

Riešenie poskytne sústava dvoch rovníc, kde r je zrno prvého robotníka a d je diferencia (o koľko viac dostane nasledujúci robotník):

5r + 10d = 100

7*(2r + d) = 3r + 9d

Takže toto je riešenie:

1. robotník = 10/6 mier zrna

2. robotník = 65/6 mier zrna

3. robotník = 120/6 (20) mier zrna

4. robotník = 175/6 mier zrna

5. robotník = 230/6 mier zrna

Rhindov papyrus (Ahmesov) zo starého Egypta sa zaoberá aj zlatým rezom - tvrdí: je ukryté v pyramídach:

(na trojuholníku Veľkej pyramídy vychádza práve toto číslo ak súčet ramien delíme základňou)

- x oslavoval Euklidés. (Hudbu a tento pomer považoval za cestu k niečomu nádejnému a pozitívnemu pre ľudstvo, Pytagorejci to mali za cieľ nájsť), v stredoveku matematik Luca Pacioli, vydal v roku 1509 pojednanie nazvané "O božskom pomere" s ilustráciami Leonarda da Vinciho. Albrecht Dürer mu tiež venoval svoju pozornosť.

Matematik Leonardo Pisánsky (Fibonacci) sa považuje za jeho objaviteľa v stredoveku a na jeho počesť sa označuje v matematike ako fi (Phi)

Dnes poznajú toto číslo už skoro iba matematici a výtvarníci - najmä umeleckí fotografi. Nazývajú ho zlatý rez.

Jeho spojenie s prírodou (i s živou) je udivujúce.

Súvisí s vnímaním krásy, je fyziologickou konštantou (veda to zatiaľ bohužiaľ nepotvrdzuje, resp. neuvádza)

vlastne sa zaoberá geometriou a matematikou

Imhotep

Imhotep bol vezír kráľa Dolného Egypta, prvý muž po kráľovi Horného Egypta, správca kráľovského domu, držiteľ dedičnej šľachtičnej hodnosti, vysoký kňaz Heliopolu, staviteľ a sochár.

Imhotep bol oveľa viac než iba geniálny staviteľ. Okrem svojich majstrovských architenktonických diel zaviedol ako štátnik i reformy rozhodujúce o budúcnosti krajiny, keďže bol vzdelaný v medicíne a prírodných vedách, technike, básnickom umení, filozofii, astronómii a v matematike. Pred Imhotepom bol kráľ neobmedzeným vládcom štátu, s ktorým zaobchádzal ako so svojím súkromným majetkom. V časoch Imhotepových sa zriadili správne oblasti, vznikol úradnícky aparát, založili sa školy a úradníci sa začali učiť písať a čítať. Nadobudli dokonca aj technické, právnické a geografické vzdelanie. Imhotep bol zároveň kancelár, minister vojny a kultu i najvýšší sudca. Usmerňoval daňový systém, staral sa, aby nedošlo k úradným prechmatom, a odhaľoval vydieranie. Jeho múdrosť sa rozšírila do všetkých oblastí štátnictva, stavebníctva a vtedajších vedných odborov.

Hoci Imhotepovi súčasníci aj ich potomkovia si veľkého génia uctievali sochami a písomnosťami o okolnostiach jeho smrti vieme veľmi málo. Imhotepov hrob sa nikdy nenašiel a predpokladá sa, že jeho hrob by mal byž niekde blízko Sakkáry. V hrobe mali vraj byť uložene záznamy o medicínskych postupoch, "dary bohov", ktoré Imhotep údajne dostal priamo od návštevníkov z vesmíru. Ak by sa niekedy našla jeho múmia, bol by to jeden z najvzrušujúcejších okamihov v dejinách egyptológie. Čo dali bohovia tomuto géniovi na cestu na onen svet, by zaiste bolo veľkým prekvapením.

Apis