Jump to content

Recommended Posts

dnes ráno vstanu a opařím se čajem ... nie, nie tak ... ešte raz: dnes ráno vstanu, a cez cestu, v zanedbanom poli, ani nie 50 m od našej malej bytovky stoja policajné autá, dvaja uniformovaní, traja neuniformovaní, a chodia a dupocú okolo čohosi tam na poli.

 

uschnutá tráva a burina je dobre pol metra vysoká, od nás priveľmi nevidieť, z horného štvrtého poschodia majú susedia výhľad ako v kine.

 

nejaké decko vraj našlo kúsok od cesty ležať mŕtveho chlapa, podľa všetkého tam leží od predvčerajšieho večera v burine, a nikto si ho nevšimol, zapadal tam aj farebne ...

od známeho policajta, ktorý sa tam po čase boril s naťahovaním policajnej pásky, informácie: vraj to bol robotník z neďalekej ubytovne, a vraj si strelil sám.

teraz je tam znovu sám, prikrytý modrým igelitom, a desať metrov od neho okopávajú ľudia roľu.

také iné CSI, skutočné.

 

post-3-0-76667900-1396693880.jpg

post-3-0-82209800-1396693882.jpg

 

a nebola tam markíza. ani jojka. a možno to stihli ešte pred tým.

Link to post
Share on other sites

dozvedela som sa práve, že tam jojka nebola, boli to amatérske zábery zo štvrtého poschodia z jedného bytu.

televízie pri tom neboli, ktosi poslal jojke video.

ja som tv správy nepozerala, ale kto pozeral, podľa uhla pohľadu zistil aj byt ...

Link to post
Share on other sites
trinita

asi nestíhajú chodiť... ale v správavh to bolo...

inak, my sme skutočné krimi mali minulý rok po Novom roku, vykradli susedov, zistila to pani, čo im chodila polievať kvety a kontrolovať dom... ale zase také veľké haló kolo toho nebolo, najprv prišla hliadka skontrolovať, potom za pár hodín dorazili kriminalisti, a kedže domáci boli mimo Slovensko, aj tak sa čakalo na nich, aby povedali, čo vlastne zmizlo... čo mi pripomenulo, že sa príležitostne musím spýtať szomszédúra, či už toho vlamača chytili...

Link to post
Share on other sites
  • 4 years later...
  • 1 year later...

Skutocne non-fiction krimi, z ktoreho tuhne krv v zilach a skazilo mi vianocnu naladu: Matematika Zlocinu.

Nie kvoli samotnym trestnym cinom, ale kvoli sposobu akym boli vysetrovane a na zaklade coho boli vynesene rozsudky - pretoze toto je spolocensky ovela nebezpecnejsie.

 

Je to cesky analog kauz vysetrovania na slovensky sposob (Cervanova a Hedviga) s viacerymi spolocnymi znakmi.

 

Je to nazvane podla sudneho znalca na biomechaniku (vystudovaneho telocvikara), Jiriho Strause, ktory byva predstavovany ako "matematik zlocinu".

Vystihuje to metodu jeho prace, ked sa dopredu rozhodne pre jedinu spravnu hypotezu, ako sa to vsetko stalo, a nasledne vypocty uz len sije na mieru svojmu presvedceniu.

Aj ked jeho mnohe pochybenia su evidetne preukazatelne, dostava sa mu krytia aj z najvyssich miest (minister spravodlivosti) - pravdepodobne preto, po priznani jeho pochybeni by hrozilo otvorenie zhruba tisicky rozsudkov, ktore boli vynesene na zaklade jeho expertizy, co by cesky justicny system nemusel zvladnut.

 

Je to bohuzial pomerne rozsiahly dokument 5 x 45 minut, ale je to vo forme rozhlasovej relacie, takze si to mozte pocuvat napriklad pri cestovani: 

https://matematikazlocinu.cz

 

Tu je prednaska o tomto podcaste v klube ceskych skeptikov - Sisyfos:

https://youtu.be/Y-_5-sh3zug

 

Emotivne na mna zaposobilo vystupovanie sudkyne Iveta Sperlichova v 28. minute z 4. dielu Tuareg.

Sposob, akym sa sudkyna snazila "prekricat" vypoved mi pripomenul totalitny monster proces s Miladou Horakovou.

Zaujimava je aj 33. minuta z 5.dielu Valka znalcu, kde sudkyna vypocuva aj po vyhlaseni o uplatneni prava nevypovedat.

  • Upvote 1
Link to post
Share on other sites
  • 7 months later...

skutočné krimi sa deje dnes okolo nás, dnes priamo nad nami pomaly krúžil a prelietaval vrtulník doobeda, a pred chvíľou znovu, a odlietal von z mesta  smerom na Lozorno:
Artézska studňa je hneď za mestom:

Citát

 

Policajti zadržali veľkú skupinu migrantov v okrese Malacky. Okolie v týchto chvíľach prehľadávajú. Podľa oznámenia sa pri odpočívadle Artézska studňa nachádzajú osoby – pravdepodobne utečenci zo Sýrie, v doposiaľ presne nezistenom počte.

Ako uviedla bratislavská krajská polícia, zatiaľ zadržali takmer 30 osôb. Na miesto sa okamžite dostavila aj cudzinecká polícia. V súčasnosti polícia celé okolie prehľadáva. Osoby budú následne odovzdané cudzineckej polícii k vykonaniu ďalších potrebných úkonov.

 

aj na druhom konci republiky:

Citát

Policajná hliadka zadržala neďaleko Bardejova 21 migrantov, potom vypátrala ďalších siedmich

https://www.webnoviny.sk/policajti-zadrzali-na-zahori-desiatky-migrantov-ide-zrejme-o-utecencov-zo-syrie-foto/

Link to post
Share on other sites

Create an account or sign in to comment

You need to be a member in order to leave a comment

Create an account

Sign up for a new account in our community. It's easy!

Register a new account

Sign in

Already have an account? Sign in here.

Sign In Now
  • Similar Content

    • alamo
      By alamo
      Otrasný je už aj ten titulok, ten koho napadlo tvrdiť že ten zver môže byť "charizmatický" sám musí byť na hlavu..
      Autor článku síce narieka nad nezáujmom spoločnosti..
      Ale v článku to nie je rozobraté do podrobna, podľa mňa mohol tak dlho vyčíňať aj preto lebo jeho obete boli v podstate bez rodinného zázemia, nemali nejakých blízkych ktorým by na nich záležalo, chýbali im a "otravovali" policajtov aby hľadali ich alebo hľadali ich vraha.
      Rodina je základná spoločenská jednotka, kto sa ocitne bez nej tak ako keby zo spoločnosti vypadol. 
    • alamo
      By alamo
      Streľba v Dallase je jednoducho katastrofa.
      Okrem toho že útok strelca, totálne spochybnil politickú líniu prezidenta USA Obamu. Priniesol hrozbu rozpútania, špirály brutálneho násilia, keď policajti budú k afroameričanom ešte viac predpojatejší, dopustia sa ďalších prehmatov, načo automaticky budú "odpoveďou", ďalšie takéto explózie šialeného násilia.
      Navyše vyniesol na svetlo sveta pochybnosti o poslaní, práci, a pripravenosti polície ako takej.
      Príslušníci polície USA, síce neváhajú používať zbraň (a niekedy s dosť smutnými výsledkami). Tiež majú k dispozícii plno "army frajerín" s armádnych prebytkov. Ale ako sa ukázalo v prípade prekvapivého útoku priamo na nich, reagovali zmätene a panicky. Páchateľa nakoniec zlikvidovali na diaľku pomocou nálože trhaviny, ktorú priamo k nemu priniesol diaľkovo ovládaný "robot".
      Niekto sa zameriava na otázku "či to bolo etické?".. Zlá otázka..
      Podľa mňa to bolo skôr "zúfalstvo".
       
      Policajný zbor USA, je už dlhšie kritizovaný za to, že skôr než nástroj na ochranu občanov, funguje skôr ako "stroj na peniaze", zdroj príjmov pre štát, slúžiaci na vyberanie a vymáhanie pokút, od "normálnych" občanov.. (podobné ako u nás.. odhliadnuc od "kultúrnych" odlišností)
      To je ich bežná každodenná "prax".
      Nie sú to vojaci, bojujúci vo vojne. To je celý problém.
      Otázka je, či ešte rozsiahlejšia militarizácia polície, bude správna odpoveď naň?
      Polícia predsa nemá byť armáda..
    • slimak
      By slimak
      Zalozil som temu zivot -  a sledujem ze tu nemame temu o smrti. 
       
      http://kultura.idnes.cz/zemrel-petr-hapka-0z5-/hudba.aspx?c=A141125_201828_hudba_bse#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
       
       
      Mna to len tak napadlo - ze tu to chyba  - ja som dnes dcere ako sme isli do skolky spieval levandulovou - spomenul som si len na to slovo a melodiu. 
       
      Podla mna toto bude plodna tema - umiera a zacne umierat vela nam znamych - ci co sme ich znali. Pr. Tichonov.
       

       
      Toto som si pred dvomi tromi rokmi vypocul pocas jednej noci ci viac dni vela krat.  Ak som si to vypocul dnes - som si to pamatal trosku inak.
    • omar
      By omar
      Člověk krmí pouze své fyzické tělo a zapomíná na potravu pro svého ducha. Nicméně tak, jakoby bez potravy postupně chřadlo a nakonec zahynulo jeho tělo, musí také bez potravy chřadnout, živořit a nakonec i zahynout jeho duch. Pokud se tak stane, jde o smrt duchovní.
       
       
      Na světě žije obrovské množství lidí, kteří zanedbávají svého ducha tak, že v nich už jen slabounce doutná a oni se proto ocitají na hranici duchovní smrti. Mnozí žijí z tohoto důvodu už jen tělem a jeho potřebami. Ale tam, kde je jen tělo, tam se začínají shromažďovat supi! Neboť živoření na hranici duchovní smrti, projevující se už jen životem tělesným nemá ve stvoření absolutně žádné opodstatnění.
       
       
      Velmi dobře víme, čím je třeba krmit naše tělo. Ale čím třeba krmit našeho ducha aby nezahynul?
       
       
      Je třeba ho krmit a živit krásou, čistotou, ušlechtilostí, dobrem, spravedlností a lidskostí. Pěstováním čistých, ušlechtilých, dobrých, spravedlivých a lidsky vstřícných citů a myšlenek, jakož i slov a činů. Toto je potrava ducha, jejímž prostřednictvím sílí a prosperuje. Jejímž prostřednictvím je živým, radostným a vitálním.
       
       
      Stejně, jak tedy dbá člověk o zdraví a prospěch svého těla měl by dbát i o zdraví a prospěch svého ducha. Neboť podstatou a jádrem každého z nás je právě duch! To jsme "my"! To je to naše pravé já, které využívá fyzického těla pouze jako prostředku pro život v hmotnosti. Duch je podstatou a jádrem našeho bytí! Je tím nejdůležitějším, co máme. Po smrti našeho těla totiž duch žije dál.
       
       
      Avšak pokud postupně chřadne a nakonec už jen živoří náš duch, kterému se nedostávalo duchovní potravy, pak to znamená konec. Naše, už jen čistě tělesná existence ztrácí smysl, pokud v sobě nenese živého ducha.
       
       
      V evangeliích se píše o soudci, který jednou přijde soudit živé i mrtvé. Ne však tělesně živé a tělesně mrtvé, jak se to prvoplánově nesprávně chápe, ale duchovně živé a duchovně mrtvé!
       
       
      Evangelia jsou totiž spisy duchovního charakteru, hovořící o duchovních souvislostech bytí. Proto zmínka o soudu živých a mrtvých nemůže být chápána v zúženém slova smyslu jako soud fyzicky živých a fyzicky mrtvých.
       
       
      Takové chápání by totiž bylo naprosto nelogické, protože člověk, který dbá o rozvoj svého ducha bude žít i po smrti fyzického těla. A zase naopak, pokud člověk nedbá o rozvoj svého ducha a nechá ho strádat, hladovět a nakonec i zcela pohasnout, takový člověk je ve skutečnosti mrtvým, ačkoli ještě fyzicky žije.
       
       
      Slova o nezbytném souzeni živých a mrtvých, ke kterému jednou dojde tedy nemluví o fyzicky živých a fyzicky mrtvých. Hovoří o duchovně živých a duchovně mrtvých, z nichž ti živí vykročí na cestu života a ti mrtví na cestu cestu zatracení.
       
       
      Vyživujme proto dobře svého ducha a pečujme o něj. Nechť nám roste, sílí a rozkvétá. Tak, jak každodenně dopřejeme svému tělu dostatek potravy, aby mohlo existovat, tak každodenně dopřejme i dostatek potravy svému duchu, aby i on mohl existovat. Posilujme ho a živme například krásou. Krásou všeho druhu, která ale musí být čistá a ušlechtilá.
       
       
      Živme ho a posilujme našimi dobrými, čistými, spravedlivými a lidsky vstřícnými city a myšlenkami. Živme ho našimi ušlechtilými, dobrými a spravedlivými slovy a činy.
       
       
      Pak bude náš duch růst a rozkvétat. A konečně, když odloží vnější obal svého fyzického těla bude moci vstoupit do nádherné, radostné a velkolepé věčné říše ducha. To je totiž cílem naší cesty stvořením a smyslem celého našeho bytí.
       
       
      Kdo však každodenně nedbá a potřeby svého ducha a neposiluje ho, kdo sice nechává na něj působit krásu, avšak v její nečisté a poskvrněné podobě, koho myšlenky a city jsou nedobré, nečisté, nespravedlivé a lidsky nevstřícné a takovými jsou i jeho slova a činy, duch takového člověka trpí akutním hladem a stále více chřadne. Nakonec už jen jako maličké světélko slabě bliká a pomalu pohasíná. To je pak stav, ve kterém člověku zbývá už jen tělo s jeho pudy a s jeho rozumem.
       
       
      Cit, který je projevem ducha se ztratí. Tím nejvyšším v člověku, v němž odumírá jeho duch se stává rozum. Takový člověk se pak stává duchovně mrtvým, rozumovým automatem bez citu. Stává se chladným, kalkulující strojem, stává se hmotou, stává se už jen čistě tělem. Tělem, nad kterým, jak je psáno v Bibli, pomalu začínají kroužit supy, protože prakticky ho již lze považovat za mrtvého.
       
       
      Chceme být snad i my odstranění z tohoto stvoření jako neživé mrtvoly? Chceme vari kráčet vstříc takovému osudu?
       
       
      Pokud ne, posilujme každodenně svého ducha a dopřejme mu péče, potravy a výživy, jaká mu přísluší, aby mohl sílit a prosperovat. Aby se v síle krásy, ušlechtilosti, dobra, spravedlnosti a lidskosti rozzářil jako jasný plamen, šlehající vstříc věčnému spojení s nádherou velkolepé říše ducha.
       
       
      Toto je vize a toto je cíl, ke kterému má směřovat životní úsilí každého z nás.
    • omar
      By omar
      Smrt je jistota, se kterou musí každý z nás počítat. Zaručená jistota, ke které se každým dnem stále více přibližujeme. Žel, lidé se problematikou smrti ve vztahu k sobě samým příliš nezabývají a začínají na ni myslet až tehdy, když se přibližuje jejich čas. Potom však už bývá většinou pozdě změnit něco na jejím průběhu a zásadním způsobem ovlivnit to, zda bude lehká, nebo zda budeme muset podstoupit těžký a zoufalý smrtelný zápas. Komu to není lhostejné, měl by proto již nyní začít žít tak, aby jeho smrt mohla být opravdu snadná.
       
       
      Naši problematiku si přibližme na dvou příkladech, a sice na člověku materialistickém a ateistickém, čili člověku přesvědčeném o tom, že po smrti už nic není a na člověku idealistickém, čili přesvědčeném o existenci života po smrti.
       
       
      Materialista a ateista věří jen ve svůj krátký pozemský život. Nic jiného pro něj neexistuje. Dokonce ani ve svých myšlenkách nepřekračuje hranice hmotného světa, protože i ve svém nitru se zabývá pouze tím, co je podle něj reálné a co tedy má nějaký význam a nějakou cenu. Svým jednáním i všem svým myšlením je proto pevně připoután na svět hmoty. Na svůj život v hmotném světě, který podle něj smrtí končí.
       
       
      Této jeho základní filozofii je přizpůsoben celý jeho život a od ní se odvíjejí hodnoty, kterým věří. A protože je skálopevně přesvědčen, že žije pouze jednou je většinou toho názoru, že si je proto třeba života pořádně užít. Že je třeba žít naplno. K tomu jsou však potřebné prostředky, to znamená peníze, které mu zajistí přístup ke všem hmotným požitkům a radostem, které život nabízí. No a proto, aby peníze k tomu potřebné a získal, neváhá mnohokrát jednat nemorálně, nečestně, nelidsky a bez soucitu. Pro něj je totiž nejdůležitější pouze jeho vlastní užívání si života. Života, který si chce užít o to víc, o co víc je přesvědčen, že smrtí všechno končí.
       
       
      Čas však letí, jeho život se přibližuje ke konci a připoutání takového člověka k hmotnému světu je obrovské, protože ho svým myšlením a jednáním neustále intenzivně živil.
       
       
      A najednou nadejde chvíle smrti! Přichází smrt, která mu chce absolutně všechno sebrat. Onen člověk však není schopen myslet jinak, než myslel po celý svůj život a proto se svého života křečovitě drží. On nechce zemřít. On se nechce propadnout do nicoty a nebytí. O každou minutu života zoufale zápasí.
       
       
      Na jedné straně je zde tedy neodvratnost smrti a na druhé straně křečovité upínání na hmotnou existenci. Co z toho může vzejít? Nic jiného, než těžký, zoufalý a bezvýchodný smrtelný zápas. Nic jiného, než smrtelný strach před nebytím, kterému se člověk všemožně brání. Takový postoj však pouze prodlužuje jeho boj se smrtí, způsobuje těžký smrtelný zápas a bolestivou smrtelnou agonii. Každá minuta, kterou člověk ve svém křečovitém připoutáni na hmotný život získává se stává pouze další minutou jeho agónie.
       
       
      Toto však rozhodně není smrt lehká a my o této závažné problematice mluvíme právě z toho důvodu, aby co nejméně lidí muselo prožívat cosi podobného.
       
       
      Proto se nyní podívejme na druhý příklad a sice na člověka přesvědčeného, že smrtí život nekončí. Není vůbec důležité, jakého je tento člověk vyznání. Důležité je, že věří v pokračování života po smrti a tato jeho víra je opravdu reálná a tedy reálně ovlivňující jeho dosavadní život.
       
       
      Pokud totiž člověk opravdu věřil, že smrtí život nekončí, ale dále pokračuje, musel si být vědom i určité zodpovědnosti, která se za tím skrývá a na jejímž základě bude od něj na druhé straně požadované zúčtování všech jeho činů. Velké účtování nejen za jeho činy, ale i za jeho slova a myšlenky.
       
       
      Neboť skutečná víra v život po smrti je spojena se Spravedlností, před jejíž obličej jednou předstoupíme. Takové něco však od člověka doslova vynucuje určitou výšku morální a etické kvality jeho života. Člověk už totiž nemůže jednat nemorálně, nečestně, nespravedlivě, nelidsky a bez soucitu vůči ostatním když ví, že jeho pozemský život jednou skončí a on bude muset předstoupit před Spravedlnost, které se bude muset zodpovídat ze všech svých slov, myšlenek a činů.
       
       
      Takový člověk sice užívá věcí hmotných, užívá svého pozemského života, avšak není k němu tak křečovitě připoután a požitky hmotného druhu nejsou pro něj jedinou prioritou.
       
       
      V určitém smyslu stojí nad věcmi a má nad nimi nadhled protože ví, že všechno hmotné bude jednou muset zde na zemi zanechat. A proto nestojí o to, aby se kvůli hmotným a pomíjivým věcem vnitřně zatěžoval nečestností, nespravedlností, nelidskostí, sobeckostí a bezcitností. Neboť v hodině své smrti bude muset všechno hmotné zanechat zde na zemi a tam na druhý břeh si bude moci vzít se sebou jen svou čestnost, dobrosrdečnost, ušlechtilost, spravedlnost, lidskost a soucitnost. Hmotné totiž zůstane zde ve hmotě. Jedině to duševní, ty duševní kvality a hodnoty, které jsme se snažili žít zůstanou našim majetkem. Zůstanou pokladem našich duší, který nám nikdo a nic nemůže vzít. Ani smrt!
       
       
      Jak bude tedy probíhat umíraní takového člověka? Bude více méně bezbolestné, protože duše dotyčného byla zvyklá na nadhled nad věcmi i nad životem. A proto i nyní, v hodině smrti bude mít určitý nadhled, a to dokonce i nad svou vlastní fyzickou smrtí. Bude si totiž vědom toho, že smrt je jen brána, přes kterou je třeba projít do jiné roviny bytí.
       
       
      Takový člověk bude brát svou smrt jako přirozenou skutečnost, na kterou je připraven a počítá s ní. Jeho vnitřek, jeho duše proto nebude mít problém odpoutat se od umírajícího těla, trpícího bolestí. Duše takového člověka se tedy rychle odpoutá od svého těla, protože na něm až tak křečovitě nelpí. A z tohoto důvodu ani nebude pociťovat fyzické bolesti a strasti umírání své fyzické schránky.
       
       
      Je však třeba podotknout, že u člověka, který je přesvědčen že smrtí život nekončí musí jít o skutečné, upřímné vnitřně přesvědčení. Vnitřní přesvědčení, jehož důsledkem byl čestný, spravedlivý a ušlechtilý život, jako i živé přesvědčení o reálnosti existence jiné roviny bytí, do které vstupujeme svou smrtí.
       
       
      Na tom, jaký je náš nejvnitřnější pohled na život a jaká z něj vyplývá naše základní životní filozofie tedy záleží jakým způsobem bude každý z nás umírat. Tím totiž, co skrýváme v hloubce svého nitra určujeme, jaká bude naše smrt. Zda lehká nebo těžká. Zda to bude plynulý přechod do jiné roviny bytí, nebo bezvýchodná smrtelná agonie naplněna strachem pádu do propasti nebytí.
       
       
      Člověk by proto měl snažit žít svůj život správně a naplňovat ho pravými hodnotami pokud chce, aby jeho smrt byla opravdu snadná a bezbolestná. Míra její bezbolestnosti totiž záleží do našeho životního příklonu ke skutečným hodnotám, jakož i od míry našeho přesvědčení o realitě existence po fyzické smrti.
×
×
  • Create New...

Important Information

We have placed cookies on your device to help make this website better. You can adjust your cookie settings, otherwise we'll assume you're okay to continue. Additional information you can see at Privacy Policy