Nápady na vynálezy

Detektor jedlosti húb !!

Bolo by to ako trikordér bralo by sa do lesa, oskenovala by sa s tým ešte nevytrhnutá huba, ak by bola jedlá zasvietilo by to na zeleno, žlto = nejedlá, červeno = jedovatá

:rolleyes:

toto sa mi páči ...

skutočne, ja sa musím spoliehať na cudzích zberačov a dôverovať im, a ja už na huby ani nechodím, vždy som totiž najviac obdivovala tie nejedlé, a keď mi niekto daruje huby, bez problémov ich pripravím na večeru, s tým, že pokiaľ viem, nikomu z kamarátov som nič zlé neurobila, tak teda pome na to ... :rolleyes:

už len ten trikodér vymyslieť :)

Uzitocne, ale na mna privelmi technokraticke.

Nemal by som nalezitu radost z huby, ktoru mozem zjest, pretoze predtym ju oscanovalo akesi zelene svetielko :rolleyes:

5 vynálezů, které lidem dala armáda

I nejzarytější civilista musí přiznat, že kdyby mezi sebou lidé neválčili, spousta vynálezů by nespatřila světlo světa. Armádě vděčíme nejen za zbraně či maskáče, ale i za množství praktických drobností od multifunkčních švýcarských nožů až po kapesní otvíráky na konzervy.

 

1. Rysí zrak pro každého

Vynález: zařízení pro noční vidění

První použití: 1939

 

Fotografům a kameramanům usnadňují práci potmě, noční hlídači se už bez nich dnes skoro neobejdou. První funkční zařízení pro noční vidění ale vyrobila v roce 1939 na zakázku Wehrmachtu německá firma AEG. Přístroj ZG 1229 Vampir s infračerveným viděním už však Hitlerovi válku nevyhrál. A nejen proto, že poprvé se v boji objevil až v únoru 1945. Jen samotné infračervené zařízení totiž vážilo 2,25 kilogramu, a k tomu je nutné připočítat ještě 13 kilogramovou baterii, která se musela nosit na zádech. Na opravdu spolehlivé přístroje si museli vojáci počkat až do války v Perském zálivu na počátku 90. let. Americká armáda místo infračerveného vidění používala noktovizory, které zesilují zbytkové světlo měsíce a hvězd. Díky tomu mají mnohem menší rozměry i energetickou náročnost. Infračervené záření používají jen jako nouzový zdroj, kterým si přisvítí, když je světla málo.

 

2. Svět z ptačí perspektivy

Vynález: satelitní snímky

První použití: 1959

 

První letecké snímky začaly vznikat od chvíle, kdy si v roce 1858 vzduchoplavec Gaspard-Félix Tournachon vzal do balonu fotoaparát. Teprve armáda jim ale vtiskla pevný řád. V první světové válce se fotografie z letadel začala používat k dokumentování nepřátelských pozic. Na konci 50. let se fotoaparáty přesouvají ještě výše a v roce 1959 pořizuje americká družice Explorer 6 první snímky Země z oběžné dráhy. Bezpečnostní složky na obou stranách železné opony si uvědomují obrovský strategický význam satelitních snímků, a tak jejich další vývoj probíhá pod pokličkou přísného utajení. V roce 1990 ale Sovětům docházejí peníze a začínají volně prodávat své družicové snímky s dvoumetrovým rozlišením, Američané odpověděli zveřejněním celé své databáze. Díky virtuálnímu glóbu Google Earth si může od roku 2005 naši planetu prohlížet z oběžné dráhy každý, kdo má doma počítač s internetem.

 

3. Vaření místo radaru

Vynález: mikrovlnná trouba

První použití: 1947

 

Radiolokátory dnes pomáhají nejen ve vojenství a letecké dopravě, ale i při předpovědi počasí. Jeden malý radar dokonce najdeme snad v každé domácnosti. Že se rádiové vlny odrážejí od kovových předmětů a dají se použít třeba k lokaci lodi v mlze, si všiml už německý inženýr Christian Hülsmeyer v roce 1904. Jeho nápad ale ve velkém využili až vojenští jestřábi ve druhé světové válce. Vysílač elektromagnetických vln se brzy stal nepostradatelnou pomůckou ve všech námořních i leteckých bitvách a v roce 1941 dostal i jméno, které si drží dodnes – radar, což je zkratka z anglického RAdio Detection And Ranging. Když si po válce americký technik Percy Spencer všiml, že se potraviny vystavené mikrovlnnému záření zahřívají, mohla se v roce 1947 na trhu objevit první mikrovlnná trouba.

 

4. Počítač do každé rodiny

Vynález: osobní počítač

První použití: 1941

 

Bez malého výkonného počítače v brašně dnes mnozí z nás neudělají ani krok. Přitom kdyby nebylo druhé světové války, možná bychom dodnes měli jen obrovská monstra na děrné štítky. Soupeřící armády však potřebovaly zařízení, které by dokázalo odhadnout balistické dráhy střel i luštit protivníkovy zašifrované zprávy. V květnu 1941 představuje Konrad Zuse německým vědcům svůj přístroj Z3, který umí ve dvojkovém kódu sčítat, odečítat, násobit i dělit. Je to první programovatelný a plně automatický počítač na světě. Slávy si ale příliš neužil. Přístroj o rozměrech větší knihovny totiž neprošel dveřmi Zuseho bytu, a zůstal tak na svém místě až do roku 1943, kdy byl zničen při bombardování Berlína. Vyrobit jeho plně elektronického nástupce už Němcům nepřipadalo strategicky důležité. Otěže vývoje přebrali experti z Velké Británie a Spojených států. Cesta k domácím počítačům, jak je známe dnes, však trvala další čtyři desítky let.

 

5. Chcete si zmáčknout?

Vynález: inteligentní plastelína

První použití: 1950

 

Děti si s ní hrají a jejich rodičům léčí stres. Málokdo ale ví, že inteligentní plastelína vznikla jen díky druhé světové válce, a ještě k tomu náhodou. Když japonská armáda obsadila Malajsii, Indonésii a další významné producenty kaučuku, americký průmysl se potýkal s nedostatkem gumy. Několik výzkumníků se pokusilo najít umělou náhradu, mezi nimi i James Wright. Místo gumy však vyrobil materiál, který nejen skákal jako míček, ale dal se i natáhnout jako žvýkačka a nelepil se přitom na prsty. Praktické použití však pro něj nenašel, a tak se inteligentní plastelína v roce 1950 objevuje v amerických hračkářstvích. Teprve pak se zjistilo, že se jejích lepivých vlastností dá využít při sbírání zvířecích chlupů či jiných drobných nečistot. A díky astronautům v programu Apollo, kteří si s ní lepili nářadí na stěny, se inteligentní plastelína podívala i do vesmíru.

 

Zdroj: Panorama21. stoleti /5.3.2010/

Patentka, alebo spínací mechanický gombík je spájaný s dvoma menami. Prvý – bol český podnikateľ baťovského formátu a nefalšovaný kráľ gombíkov Jindřich Waldes /1876-1941/ a druhým zručný mechanik Hynek Puc /1856-1938/, bez ktorého by nevznikol automatický stroj na výrobu patentiek. Obaja páni v roku 1902 spoločne založili firmu Waldes a spol.

Následne, už v roku 1903 konštruktér Puc uvádza do chodu prevratný vynález – "zakladačku", ktorá nahradila desať robotníčok pri výrobe patentiek. A novinkou firma slávi úspech a už v roku 1907 stojí v pražských Vršovicích továreň, najväčšia svojho druhu v Rakúsko – Uhorsku.

Najznámejšia a najpredávanejšia patentka sa predávala s pomenovaním Koh-i-noor. Za jej svetoznámym logom vraj stojí žena, a údajne vzniklo v roku 1912 na lodi, keď sa Waldes so svojou spoločnicou Elisabeth Coyensovou "plavili" do Ameriky. Elisabeth si pri žartovaní vložila do oka patentku, maliar František Kupka ju zvečnil na plátno a grafik Vojtěch Preissig pohotovo vytvoril firemné logo. Elisabeth sa stáva "Miss KIN" z plagátu.

Reklama pôsobí dokonale a patentka, pomenovaná Koh-i-noor podľa najväčšieho diamantu na svete sa stáva hitom.

Zdroj: History revue 12/2011

http://stripky.csclubnz.org/Stripky201110.pdf

http://www.google.sk/search?q=patentka&hl=sk&lr=lang_sk&sa=X&tbs=lr:lang_1sk&prmd=imvns&tbm=isch&tbo=u&source=univ&ei=vPLRTq6mKIrw8QOw3KX2Dw&ved=0CFIQsAQ&biw=1063&bih=754

skvelá spomienka, bez patentky kedysi nemohla existovať žiadna krajčírka, zašívali sa kdekade dômyselne a museli sa zašívať pekne a pritom nenápadne ... teta, krajčírka ich mávala spolu s nenormálnymi množstvami háčikov "dedko-babka" v šuflíku starej singerky ... existuje dodnes, a funguje.

patentky boli skvelý vynález.

okrem toho - jedno originál malé plato strieborných a jedno originál malé plato čiernych patentiek mám doma v šijacej krabičke aj ja ... aj "dedko babky" :)

Kto vlastne vynašiel žiarovku?

Americký vynálezce Thomas Alva Edison /11.2.1847-18.10.1931/ je průkazně duchovním otcem četných významných vynálezů – m.j. fonografu, ale i elektrického křesla. Mnoho učebnic po celém světe ho označuje i za vynálezce zárovky. Stále nová zjištení však naznačují, že jím není! Kdo byt tedy první? Údajně jeho krajan Hiram Stevens Maxim /5.2.1840-24.12.1916/.

Edison bol nesporne geniálnym vedcom a vynálezcom, na svojom konte má viac ako tisícku vynálezov. Maximovi patrí iba 271 patentov v oblasti zbraní, elektrotechniky, alebo motorových vozidiel, vynašiel tiež pascu na myší aj prenosný guľomet. Väčšina žiaroviek funguje na princípe známom ako "svetlo žeravého vlákna" a týmto vláknom prechádza elektrický prúd. Vlákno sa muselo vyrábať z uhlíka, ktorý však nemal rovnomernú šírku, a tak slabšie časti zhoreli. Lepšou možnosťou bola platina, tá však bola drahá.

Cestu z tejto slepej uličky hľadal Hiram Maxim tak, že do uzavretej žiarovky lial benzín, ten sa po zahriatí zmenil na uhlíkové výpary, ktoré sa usádzali na najtenších, a tým pádom na najteplejších častiach uhlíkového vlákna. Pri procese zvanom horenie vychádzalo zo žiarovky stabilnejšie a trvalejšie svetlo, a tak mal Hiram Maxim už v roku 1878 fungujúcu žiarovku. Bohužiaľ o oficiálne svetové prvenstvo ho pripravila byrokracia.

Potom sa však objavil Edison so svojim obchodným duchom. Na rozdiel od starostlivého Maxima, ktorý patenty prihlasoval až po ich definitívnom "vypiplaní", Edison si dával patentovať sebamenšie vylepšenie. Vlákno pred zhorením chránil tým, že pomocou vývevy zo žiarovky odstránil vzduch, a tak v nej vytvoril vákuum. Prvý prototyp tejto žiarovky predstavil 21.10.1879 a žiarovka svietila 13,5 hodiny. Edison vyrábal žiarovky na komerčnej báze, každá niesla jeho meno, a tak sa stal synonymom žiarovky.

V roku 1881 sa Maxim presťahoval z USA do Veľkej Británie ... a dôvodom boli aj patentové spory s Edisonom o prvenstvo vynálezu žiarovky. V roku 1899 získal britské občianstvo a o dva roky neskôr ho kráľovná Viktória povýšila do šľachtického stavu.

Niekoľko dní po Edisonovej smrti – 21.10.1931 – ľudia na jeho počesť v celej Amerike zhasli svetlá, a 21. október sa na celom svete oslavuje ako Deň vynálezu žiarovky. Na Edisonovho predchodcu Hirama Maxima sa nejako zabúda, aj keď ... práve teraz v USA aj vo Veľkej Británii silnejú tendencie dokázať, že všetko bolo inak!

________________________________

Objavuje sa však aj tretí ...

Nové zistenia upozorňujú, že pri zrode prvej funkčnej žiarovky mohol byť aj Nemec Heinrich Göbel. Tento hodinár v malej dielni konštruoval nielen hodiny, ale aj optické a meracie prístroje, na ktorých dokázal presné jemné práce so sklom a kovom. Svoju zručnosť zúžitkoval aj pri výrobe prvých žiaroviek. V roku 1848 odišiel do New Yorku, kde dvadsať rokov pôsobil ako hodinár. Využil flakón od voňavky, do ktorého zatavil zuhoľnatené bambusové vlákno. Jeho žiarovka, ktorou síce osvetľoval iba dielňu, ale už v roku 1854 svietila až 220 hodín. Zatiaľ čo Edison o 25 rokov neskôr dosiahol púhych 100 hodín elektrického svetla.

Bohužiaľ, Göbel nemal ani záujem a ani financie na to, aby si svoj vynález nechal patentovať.

Zdroj: 21. století 2/2011

.......Thomas Alva Edison..............Hiram Stevens Maxim.......................Heinrich Göbel

http://www.google.sk...iw=1064&bih=754

http://www.google.sk...iw=1064&bih=754

http://www.google.sk...iw=1064&bih=754

Nejedná sa vynález ani v najmenšom porovnateľný s vynálezom žiarovky,

ale keďže téma "spí" už pomaly tri roky, snáď jej nebude vadiť malinka odbočka.
 

Tři chilští studenti strojírenství se rozhodli vyřešit problém s odcizením kola. Místo zámku, který stejně mnohé zloděje nezastaví, zabudovali ochranný mechanismus přímo do rámu kola.

Zdroj: http://hobby.idnes.cz/kolo-zamek-proti-kradezi-0x2-/hobby-dilna.aspx?c=A140901_101643_hobby-dilna_bma

Takto je možno možné vyriešiť problém s ochranou bicykla pred "vyparením sa" niekde  inde vo svete, ale čílski študenti by príliš podcenili šikovnosť a podnikavosť našich spoluobčanov, keby si mysleli, že takto ochránené bicykle by "v celosti" vyčkali svojich majiteľov.

Však keď nemôže zmiznúť celý bicykel, tak aspoň kolesá zmenia majiteľa.

Na druhej strane, koľko tých kandelábrov, či stromov by muselo stáť v rade, aby tam bolo možné "uložiť" napríklad viac bicyklov pred nejakým závodom?!

A že by toto riešenie bolo príliš pohodlné sa tiež nedá povedať.

Ale ako študentská práca, je to OK.