Detektívky

:detektiv:

Simenon trochu sklamal :lol: to mi je ľúto ... ale trochu tým potvrdzuje moje presvedčenie, že všetci plodní autori, veľmi plodní autori, majú svoje slabšie dielka : )

z toho, čo Dilbert píšeš, mi to pripadá ako tlak, písanie na objednávku, niečo ako dohoda s vydavateľom, finančná kríza, tvorivá kríza, ktovie ... pán Simenon bol tiež len človek ...

to mi pripomenulo, že som sa chcela znovu trochu popasovať s Maigretom a Simenonom, ale dala by som nekonečnú vďaku za možnosť vidieť ešte raz ten starý skvelý nezabudnuteľmý seriál s Rupertom Daviesom ... ach ach ...

akosi vždy, keď si predstavím Maigreta, okamžite mi naskočí v jeho úlohe Davies, bol to dokonale perfektný Maigret ... už som to tu tuším písala nie raz, videla som ten seriál ako malé dítě, ale zostal vo mne dodnes ... ach ach :lol:

kedy sa s ním popasujem, ešte neviem, ale skúsim to, len čo dočítam kopu svojich obľúbencov, ku ktorým som sa dostala ako slepé kura k zrnu, vďaka moja večná pre damor !

takže momentálne čítam v sérii Rexa Stouta a jeho Nera Wolfe a Archieho Goodwina, a som dokonale prenerowolfovaná a pregoodwinovaná, hoci si myslím,

že svieži Archieho štýl sa nedá len tak zunovať, aj keď znovu: nie všetky príbehy sú najsamlepšie, ale pán Stout bol tiež veľmi plodný autor, tak mu to prepáčim - reč Archieho a jeho prúpovídky zvyčajne nedostatky príbehu vynahradia ...

tých dvoch človek musí mať rád, jeden supersedavý, jeden superagilný, dva póly jedného obrovského génia ... a práve mám pred sebou posledný z príbehov, ktoré som si nadelila ... a bola toho pekná kopa : )

ale som dokonale spokojná, usmievam sa, ja ich proste môžem :)

Gaston Leroux

- tak tohto pána si nespájam ani tak s populárnejším Fantómom opery, Fantóm opery bol spracovaný v x podobách, a kedysi veľmi dávno som ho zo starej knižnice doma ako dieťa čítala ... patril medzi prvé detektívky, kdesi na začiatku mojej mánie ...

neveľmi ma Fantóm opery oslovil, možno som bola na to vtedy malá, mladá, proste smutný príbeh lásky, a viem, že som bola strašne zvedavá, čo sa pod tou maskou skrýva ... ale to tam akosi napísané nebolo ... fantóm opery bol týmto pre mňa odložený :)

ďalšia kniha prečítaná od neho v starom malom formáte s tvrdým bielym obalom bolo Tajomstvo žltej izby / Le mystère de la chambre jaune (The Mystery of the Yellow Room, 1907) /

Tajomstvo žltej izby bol vlastne prvý detektívny román " zločin v uzavretej izbe " - podnietilo to moju detskú predstavivosť, a nielen moju, celá plejáda autorov deketíviek riešila neskôr tajomstvá vrážd či zločinov akéhokoľvek druhu v znútra zatvorených izbách ...

Tajomstvo žltej izby mám doma ... podarilo sa mi dostať k pôvodnému vydaniu zo šesťdesiatych rokov, ktorú som kedysi čítala - v bielej tvrdej lesklej väzbe ... pri výpredaji za korunu. a kúpila som ju vlastne zo sentimentality, ako spomienku na staré časy ...

ten príbeh je ... podivný.

dokombinovaný, každý chce oklamať každého, jeden chráni druhého, otec dcéru, dcéra otca, zlí sú zlí, tajné nočné návštevy, geniálni, ale začiatočnícky detektívovia, samozrejme jeden z toho amatér ...

naposledy som to prečítala asi pred rokom, len tak, zobrala do ruky a prečítala ... ale nech po mne nikto nechce porozprávať obsah, to nedokážem :)

Tajomstvo žltej izby je aj tak taký ... predel. zamknutá izba. borili sa s ňou zrejme všetci ostatní renomovaní detektívkari :)

S.S.Dine a jeho Philo Vance ... mám zasa taký neurčitý pocit, že v praveku svojich začiatkov som od neho niečo čítala ...

Vyvraždění rodiny Greenů (The Green murder case) mi je najpodozrivejšie, len neviem, či sa mi to práve nepletie so Zánikom domu Usherú ...

zdá sa mi, že ten Philo Vance ... to meno mi nebolo sympatické.

je pravda, že to bolo príšerne dávno, a zrejme by to stálo za to, pozrieť sa na tých šesť základných diel so šiestimi námetmi ...

v časoch, keď písal S.S.Dine svojich "šesť námetov", vznikali predlhé zoznamy Rexa Stouta, E.S.Gardnera, Agathy Christie .... a x ďalších ... už len preto by som rada nazrela do hlavinky Phila Vance :)

záťah na Agathu mám za sebou, Kočky madam Braunové mám za sebou, Rexa Stouta s veľkým géniom a malým géniom budem mať za sebou ... dopĺňam všetko, čo som čítala kedysi veľmi veľmi dávno, alebo ani nečítala / takých je pomenej :) /

a pre zmenu tu mám pripravené do mobilu nejakých V.P. Borovičkov, na to ma nakriatla damor, mi spravila chute,

a už obzerám doteraz nečítaných Jeffery Deaverov, a blúdila som medzi skvelými príbehmi E.S.Gardnera a jeho Perry Masona .... a je toho taaaaaaaak veľa ......

a Dilbert ma tu zásobil počúvaním, cactales s čítacím pc, damor e book, a ja si pripadám, ako keď princeznú hodia do perín a vyžíva sa v tom ... : )

len mať dosť uší na počúvanie, dosť očí na čítanie, dosť rúk na listovanie, a ešte stíhať aj boľavú hlavu pestovať a ...

pripomenulo mi to ten príbeh, keď som ako decko stála pred zamrežovaným oknom a nazerala do miestnosti plnej kníh, nahádzaných na hromady, určených na likvidovanie ... a ja som teraz uprostred. stalo sa kúzlo a mreža je tam, a ja som tu ... a zrazu neviem, ktorú mám chytiť knihu do ruky prvú ...

tak vyberám moje známe milované lahôdky ako prvé ... ďakujem vám všetkým :agree:

Aspoň vidíš, jak si tě tu všichni považují… :)

No, od Simenona si dám na chvíli pohov. To rozhodně! Zřejmě i na trochu delší chvíli…

Čtu Nero Wolfea – jak už jsem na sebe před časem prozradil. Sice nemohu říci, že by Stout byl až tak úplně můj šálek čaje, přeci jenom inklinuji více k realistické detektivce, ale pomalu si na ten styl zvykám, na způsob Goodwinova vyprávění i na vlastní stavbu příběhů… Dočítám Ligu vyděšených a hned chci ještě skousnout Zlaté pavouky… a pak uvidíme…

Lerouxe ani Dinea jsem, pokus si vzpomínám, nikdy nečetl (kromě poslechu oné četby na pokračování) – a upřímně se k tomu ani nechystám. Zato s Borovičkou jste, holky, cvrnkly do té správné strunky, výborný nápad, damor ví, co je dobré, už se na něho léta znovuchystám – ale vždycky z toho pak nějak sejde… Kdysi jsem pár Borovičků s chutí přečetl, několik jich mám i doma, tři díly Velkých kriminálních případů, Velké případy FBI a další, skoro bych řekl, že pan Borovička je trochu nedoceněn, protože píše skvěle! Jo, musím si ho znovu osvěžit…

A ještě jednu věc v nejbližší době plánuju: alespoň jednoho Václava Erbena. Nějak zcela nenápadně zmizel z mého zorného pole – a najednou jsem si uvědomil, že začínám pociťovat určitýExnerovský absťák. Četl jsem ho léta téměř pravidelně, vždy tak dvě, tři knížky za rok, abych nevyšel ze cviku – a je to věru milé počtení! Kouzelný Michal Exner, jeho mírně poťouchlí parťáci poručík Vlček a podporučík Beránek, řidič Bohouš, prchlivý archeolog doktor Soudek… Nejenom, že jsem přečetl všechny Erbenovy romány, ale přečetl jsem je několikrát. Vlastně mnohokrát! Protože tyhle detektivky jsou přesně ten typ knížek, které můžeme číst pořád a pořád dokola, stejně jako například Kočky. Tyhle příběhy nečteme proto, abychom se dozvěděli, kdo je vrah, ale prostě proto, že chceme strávit odpoledne s příjemnými lidmi… Ne všechny Exneři jsou co do úrovně stejně kvalitní, zvláště ty poslední už klesly trochu do podprůměru, ale těch prvních deset vážně stojí za to, ať už je to Poklad byzantského kupce, Vražda pro zlatého muže, Efektivně mrtvá žena, Na dosah ruky či moje asi nejoblíbenější Exnerovka: Denár v dívčí dlani…

Princezna povalující se v peřinách, malé děvčátko probírající se hromadou knih… Být to sen, lw by se řádně zapotila… :)

......................

:)

Daphne du Maurier

* 13. května 1907, Londýn, † 19. dubna 1989, Cornwall, Spojené Království

Britská prozaička a dramatička, autorka dobrodružných románů využívajících gotické, hororové či vědecko-fantastické motivy. Román Rebecca (česky vydáno pod názvem Mrtvá a živá), který vyšel tiskem poprvé v roce 1938, z ní udělala jednu z nejpopulárnějších a nejprodávanějších spisovatelek na světě. Všech patnáct románů, které napsala, se stalo bestsellery a některé z nich byly i úspěšně zfilmovány. Od roku 1977 nepublikovala a žila až do smrti v ústraní.

Slávy by se bezesporu dočkala i bez Alfreda Hitchcocka, ale ten její slávu určitě podnítil prvními verzemi Hospody Jamajka (1939, znovu 1983) a Rebeky (1940, znovu 1976, 1997). Po dvaceti letech převedl Hitchcock do filmové podoby ještě její povídku Ptáci.

Z dalších děl stojí za zmínku: Francouzova zátoka (1941), Králův generál (1946), Má sestřenice Rachel (1951), Dům na pobřeží (1969), Teď se nedívej (1971) atd.

tesi ma, citanie do nemoty

borovicka, prave dokoncujem jeho siestu, zaregistrovala sa v dalsej kniznici a snad sa mi podari dostat ku vsetkemu, napisal viac nez 30 knih, odporucam citat s googlom po ruke, kde sa toho da dozvediet este viac, priradit tvare, plus podaktore pripady mali aj dodatocne dohry ako justicne omyly na zakladne DNA, co v case, ked ich borovicka dokumentoval, este nemohol vediet, v kazdom pripade fascinujuce citanie

premyslala som z coho cerpal tolko zdrojov v dobe, ked nebol este net, v pribehoch sa zmienuje o navstevach ameriky, australie, mal toho zrejme dost precestovaneho a k materialom sa dostaval aj v tamojsich knizniciach, archivoch, len ako sa mu to podarilo pocas socializmu

kratky rozhovor

Detektivky :hufi:

Spoznal som tento zaner cez Gilbert Keith Chesterton, Prihody patra Browna :)

Damor, až díky tvému příspěvku jsem si uvědomil, že o panu Borovičkovi vlastně nevím vůbec, ale vůbec nic. Nevěděl jsem ani, jak vypadá – za což se trochu stydím. :hufi: A to ho znám už spoustu let a poměrně dost jeho knížek jsem také přečetl. Jsem stejně překvapen, jako ta paní z knihkupectví v Kostelci z toho rozhovoru. Prostě to byl nenápadný pán, to je to – a zřejmě to vyzařoval i na dálku...

Úspěch jeho knih u čtenářů, stejně jako množství překladů, jenom dotvrzují to, co jsem napsal minule: že je trochu nedoceněn. O to s větší chutí si od něho v nejbližší době něco přečtu…

Páter Brown je svérázná postavička, pár povídek s ním jsem četl, ale úplně na chuť jsem mu nikdy nepřišel. Chestertonovy povídky mě vždycky trochu odrazovaly minimem dialogů a strašně tlustými odstavci :) – je to tak, nemohu si pomoci. Někdy i takovéhle věci mohou ovlivnit mínění čtenáře... :)

co ma trochu mrzi, neda sa o nom najst vela informacii, ako pisal, ako zhanal zdroje, co ho inspirovalo, vsetko okolo toho, casto sa pristihnem pri citani a googlovani kolko veci ani netusim, co vsetko ludia nevymyslia, kolko veci sa pozna len povrchne z medii a niekto si dal tolko prace s nastudovanim vsetkych detailov okolo toho, mravencia praca a talent podat to tak, aby sa v tom clovek nestratil

problem je zohnat vsetky diela pokope, porozkuskovany v roznych knizniciach, aspon oprasim stare clenstva

Jo, o tom jsem se přesvědčil hned včera. Okamžitě jsem si zkoušel o Borovičkovi něco najít, ale je to fakt bída. A přitom by to bylo asi sakra zajímavé čtení: nakouknout trochu do zákulisí vzniku těch jeho knížek… Určitě stejně zajímavé, jakou číst ty jeho…

Dneska, kdy je internet plný zpráv o kdejaké nicce :) , máme problém dozvědět se pár informací o člověkovi, který skutečně něco uměl…

Se sháněním kompletního Borovičky přeji dobrý lov. Pár jeho knížek (buď zazipovaných nebo v pdf podobě) jsem našel tady, ale na to už jsi asi – předpokládám – dávno narazila…

dakujem ti, na tejto som to nehladala, ale mam ich tiez

momentalne som docitala siedmu, luska sa to ako oriesky, len co potom

KOČKY ! :)

maraton kociek, dojde aj na ne

v knihe "velke pripady FBI" zacina borovicka opisom navstevy budovy FBI vo Washington D.C., kniha je vydana v roku 1987, vy ste zazili socializmus viac, mali spisovatelia moznost cestovat do zahranicia za ucelom zbierania materialu pre knihy? vazne by ma to zaujimalo, keby emigroval, knihy by neboli vydavane v ceskoslovensku, ako je to potom mozne?

ps. tak mi to nedalo a napisala som autorovi rozhovoru, snad bude ochotny par otazok zodpovedat

ps2. a dokonca uz aj odpisal, jeho vylety za morom suviseli s potapanim, bol aj na kube vdaka oddielu potapacov, tak zrejme touto cestou, cerpal z archivnych materialov, z dobovych novin, casopisov, sudnych jednani, doma mal velmi bohaty archiv o vsetkom moznom, ktory si zriadil v byvalej vyrobni udenin (v dome po masiarovi, ktory kupil), bol to vyborny, priamy a velmi skromny clovek, vacsina susedov ani netusila koho ma vedla seba, brala by som takeho suseda veru, museli byt velmi zaujimave rozhovory

ps3. ovladal rusky, anglicky, nemecky, internet ako zdroj vraj nepouzival, tukal na klasickom stroji, dlho ho bolo treba lamat, aby povedat aspon co to o sebe, nedivim sa a samozrejme v dobe socializmu sa v jeho pripadoch nerozoberala velmi politika

Niektori mali, ini zas nie. Zvycajne to suviselo s ochotou spolupracovat, aj ked boli pripady, ze to nebolo nutne. Borovicka, ako scenarista, pracoval na viacerych koprodukcnych projektoch a to mohol byt aj dovod, preco sa von dostal. Pozadie mohlo byt vsak velmi zaujimave.

Bezny clovek, alebo clovek oznaceny rezimom za nepriatela, sa von tak lahko nedostal. A ak ano, tak po navrate vzdy pisal hlasenie o tom, s kym sa tam stretol a o com sa s nim rozpraval.

skoda, nejde uz editnut, tak borovicka v plnej krase, nakoniec sa podarilo vyhrabat na nete

dalsie info o nom, aj tie sa rozchadzaju, raz skolu vystudoval, raz nie, aj ked to nie je podstatne

Nedokončil studia na Vysoké škole obchodní v Praze, za 2. světové války pracovně nasazen v Německu. Po válce pracoval jako úředník. V l. 1962-1964 redaktor deníku Lidová demokracie, poté se věnoval vlastnímu psaní knih a scénářů.

zdroj

KOČKY ! :w00t:

 

:) Skvělé doporučení, game!!! :)

Lepší tip bych nevymyslel!!! :)

A co že sis na Kočky tak najednou vzpomněla…??? :zubiska:

Damor, klobouk dolů :klobuk: , pustila ses do toho z gruntu, rád a s chutí si přečtu všechno, co o panu Borovičkovi zjistíš…

Minule som hľadala tie kočky v knižnici, no nenašla som prvý diel.

Ani presne neviem, ktorý je vlastne prvý. Sice neviem či to na seba nadväzuje, alebo môžem začať, ktorýmkoľvek?

Tak som si vzala Agátku Christie a niečo od Japrisota. Vraždu v exprese a Pasť na Popolušku.

Zatiaľ podľa mňa Agátka podstatne lepšia ako Japrisot.

ku Kočkám popísal hodne Dilbert :innocent:

dá sa čítať aj na preskáčku, ale lepšie je postupne ...

Dilbert tu :

https://www.freespace.sk/tema/31-detektivky/strana__view__findpost__p__134788

a tu :

https://www.freespace.sk/tema/31-detektivky/strana__view__findpost__p__134951

uvádza aj link http://www.mobaknihy.cz/scripts/index.php?id_nad=101 kde je postupnosť Koček :)

Ďakujem. Tak skúsim pohľadať niekde inde ten prvý, nech v tom mám jasno od začiatku.

Pohľadaj, flora, pohľadaj – a hlavně se s námi nezapomeň podělit o své dojmy z četby.

Jinak čestnou funkcí Experta přes Kočky disponuje v současné době game, protože už dokázala přečíst celou sérii – včetně problémové devětadvacítky. Takže veškeré dotazy ohledně Koček směřovat na ni… :innocent:

U příležitosti blížícího se startu Pražského maratonu (8.5.2011) proskočila tiskem zajímavá zprávička, která jistě zaujme všechny čtenáře detektivek.

Skandál přináší rovněž závěr maratonu na olympijských hrách v Londýně 1908. Přesto se bude později hovořit o maratonu století. A bude to právě londýnské drama, jež definitivně určí podobu tohoto závodu.

Vedoucí Ital Dornado Pietri před cílem na stadionu kolabuje, jeho krok se krátí, už jen jde, potácí se, padá, vstane a znovu padá, zatímco na stadionu už se objevuje Američan Hayes. Pietri se zdvihne na kolena, ale víc nedokáže. Dva z pořadatelů, z nichž jedním je slavný spisovatel Arthur Conan Doyle – na snímku vpravo – ho zvedají na nohy a dotlačí do cíle. Za což Pietriho rozhodčí diskvalifikují.

 

(MF Dnes, 29.4.2011)

 

Arthur Conan Doyle prý byl vášnivý sportovec, byl jedním z prvních automobilistů ve Velké Británii a propagoval začínající lyžování. No vida, kdo by to byl do něj řekl... :)

borovicka nachvilu odlozeny a na programe nova pendergastovka horecnaty sen

az na jednu mam doma vsetky knihy od tejto dvojice autorov, pendergastovky su pribehy o agentovi FBI menom Pendergast, ktory riesi rozne zahady v okoli ci vo svojej rodine s pomocou priatelov, pribehy na seba volne nadvazuju s postavami a ich vyvojom, zakladom je detektivny pribeh, ale inak tazko charakterizovat zvysok, atmosfera velmi svojska

nastastie autori pisu pomerne pravidelne, v cechach vychadzaju v bbart aj s dobrym prekladom a kazdy diel je tak trochu malou oslavou, asi ako ked si clovek znovu sadne do svojho oblubeneho kresla a je opat na starych znamych miestach

ps. game, napadlo ma, ze toto svojim sposobom je trochu podobne prave lesliemu lawrence, par knih je aj v chlieviku child, tak skus casom par precitat, mozno chyti, prve dve su este trochu slabsie, ale postupne dozrievaju

:)

trochu som si dala pauzu od písania, aj som mala kopu iných povinností, a akosi sa mi nevedeli uceliť myšlienky ... neviem, či teraz budú ucelené, ale aspoň celkom krátko popíšem, čo nové na východnom ... či západnom fronte : )

ach Kočky - Dilbert si tu dobromyseľne zo mňa uťahuje, já vím .... : ))))))))

Kočky mám vystavené, celé kilá papiera, na mieste, kde ich denne vidím, a akosi sa mi podarilo vytesniť ten posledný 29. diel za pomyselný plot ... celý príbeh som síce len prebehla, a celý príbeh vo mne zostal mierne, vlastne dosť chaotický, podstatné je, že traja hrdinovia to v zdraví prežili, a na ostatnom nezáleží. za skutočný posledný diel aj tak považujem vlastne od jeho prečítania č. 28.

a stále si myslím, že pani Braunová tým mienila rad ukončiť.

29 je hold modernému zločinu, kde je koniec nádejí, ticho v meste ... a to je zle. svet potrebuje trochu optimizmu, aj ked sa ľudia vraždia, a pani Braun vyľudňuje svoje knihy od známych postáv, likviduje ich, aby ich mohla zaľudniť ďalšou plejádou postáv ... ale celkové vyznenie je optimistické. skúsim pre seba zachrániť ten kút sveta tak, že vytesním zlo pre zlo. ako pštros. já vím. :)

ukončila som Rexa Stouta a jeho sedavého aj neposedného génia,

a pustila som sa do V.P.Borovičku ... zasa v sérii s celou parádou, ale prišla som na to, že si pamätám mnohé z jeho kníh, niektoré som ešte nečítala, niektoré príbehy som čítala v iných pitavaloch, a samozrejme, Borovička bol kedysi takmer ako povinné čítanie ...

niektoré knihy zo zoznamu som vynechala, práve som nemala náladu na hriechy divokého západu, vyzvedačky som si pamätala aj z posledného čítania, a pri každej možnej aj nemožnej príležitosti ich novinári vyťahujú v uhorkovej sezóne na svetlo ...

väčšinu stiahnutých kníh som prečítala, ešte ma čakajú asi dve ...

s odstupom času boli niektoré príbehy spracované priveľmi podrobne, niektoré do stratena, niekde viac fabulácie, niekde viac faktov, a vlastne som nad tým začala premýšľať, ako sa k nim dostal. najslávnejšie prípady boli uverejnené v x publikáciách, o menších prípadoch vyčítal z novín, a prípady, ktoré boli uzavreté, a neboli tajné, prípadne aktéri dávno mŕtvi, politická situácia zmenená, dostal sa zrejme aj k odtajneným alebo vôbec nie tajným spisom, dostal sa k starým novinám / kdesi to aj píše, že čerpal aj z dobových novín, na viacerých miestach / ... ale na tom vlastne nezáleží ... kopa zmätených myšlienok ... : )

len som zistila, že Borovičku treba trochu dávkovať, a prekladať niečím iným ... to som zistila, až keď som prečítala celých jeho deväť kníh :)

zostáva teraz dilema, dočítať, či prekladať niečím iným ...

čaká na mňa celá kopa kníh E.S.Gardnera s jedinečným Perry Masonom - bol to môj prvý dospelácky hrdina, hneď po Troch pátračoch a Zorrovi, brala som knihy z otcovej knižničnej kopy, čítala som ho v noci pod perinou a dodnes vo mne žije ten vtedajší pocit, že bez Perryho Masona nemôže svet byť, nemôže skončiť, umrieť, odísť, lebo skončí na svete spravodlivosť .... :)

a čaká na mňa po dlhých rokoch Václav Erben ... hanbím sa, pripomínajú mi ho tie názvy, a matné obrazy ... a mieša sa mi to s filmovým spracovaním a vrcholne elegantným kapitánom / kapitánom ? / Exnerom v hradoch a zámkoch ... to všetko si musím občerstviť ... : )

a našla som celý rad Jeffery Deaverov, celú kopu ich mám doma, ale hromadu, čo nemám doma, dokonca Lyncolna Rhyme, ktorého nemám v knihe a chýba mi v rade ...

a našla som na jednej maďarskej stránke na počúvanie a stiahnutie v mp3 Chestertonove príhody Pátera Browna ... :)

čítala som ich kedysi pred mnohými rokmi, vyšli tuším v nejakom zlatom fonde v akejsi edícii, a celkom sa mi páčili ... také jednoduché, predchodcovia malých sivých buniek, ale priveľa z tých príbehov vo mne nezostalo, až na jeden, ani ten si nepamätám celý ...

- silu tých príbehov zostal teda reprezentovať jeden jediný príbeh, z ktorého si čo to pamätám, a odvtedy mám celé roky malú úchylku sledovať napríklad vo filmoch, čím sa čašníci odlišujú od pánov v smokingoch na slávnostných večerách : ))))))

/ túto zápletku mierne pozmenenú pre svoj príbeh použili aj iní detektívkari, aj Agatha ... : ))) /

pamätám si z toho, že páter Brown vyriešil prípad na základe pobehovania rovnakých krokov pred dverami miestnosti, v ktorej čakal ... a na rovnakých smokingoch a motýlikoch hostí a čašníkov ... a juj, už som prezradila priveľa :)

a objavila som ešte kdečo na stiahnutie, čítanie, počúvanie ....... :)

...a tie knižky od damor znejú dobre - aspoň tie príbehy na prvé čítanie vyzerajú dosť šialene, aby to pripomínalo L.L.Lawrencea, ešte keď tam bude aj ten dokonalý, takmer nepreložiteľný slovný humor, Pendergasta skúsim celkom iste, vlastne asi aj s menej humorom ...

len kedy :)

to sa nedá stíhať ... a keď už ja nestíham, to už je niečo ! :)

a nazbieralo sa toho oveľa viac, len už zasa je noc ... a už mi to nemyslí, ale nejaký zvyšný Borovička na mobile to ešte doplní :)

/ zasa mám málo smajlíkov : ( /

Věru, že dobromyslně... :) :)

S tím svým hlemýždím způsobem čtení si vedle vás, dámy, připadám jako lehce retardovaný… :) Tam, kde vy do kolonek doplňujete série, já uvádím jednotlivé knihy. Ne, že bych četl nějak moc pomalu – ale prostě nestíhám. Asi tu u nás máme kratší den… :)

V Kočkách jsem u pětky (Brahms), Qwill dorazil na chatu k jezeru, koupil si oranžovou kšiltovku a pomalu se zabydluje. Budu-li dál postupovat tímto tempem (neboli po kapkách), počítám, že problém devětadvacítky budu řešit tak někdy na sklonku roku 2015! :)

Včera jsem dočetl třetího Stouta v pořadí (Zlaté pavouky) – a dostal jsem chuť trochu převexlovat kormidlo. Uvažoval jsem, že bych mohl sáhnout po nějakém tom Borovičkovi – kvůli zavzpomínání si – ale pak mi padlo do oka to pendergastovské doporučení od damor – a tak jsem se rozhodl zariskovat. V četbě se teď už dost nerad pouštím na území označená cedulkami hic sunt leones, ale občas je dobré udělat výjimku a do končin nějaké té Terry incognity se odvážit. Natáhl jsem si do telefonu jedničku (Relikvie) a ráno v autobuse jsem začal. No, zatím se nestačím divit, málem jsem zapomněl vystoupit… :)

Tomu Gardnerovi bych dal rád ještě jednu šanci, pár Případů jsem kdysi přečetl, ale asi to bylo v době, kdy jsem byl zaujat úplně jiným typem detektivek – a tak jsem tehdy Perry Masonovi na chuť zkrátka nepřišel. A od té doby jsem se mu vyhýbal. Takže jo, druhý pokus určitě bude… :)

To mě potěšilo, game, že sis Erbena zahrnula do svého plánu. :) Jsou to detektivky poněkud specifické, ale jednoznačně mají atmosféru. Těch prvních deset bych s čistým svědomím za příjemné počtení určitě označil – i když i mezi nimi jsou slabší kousky (Pastvina zmizelých apod.). Od jedenáctky už to ale se sérií jde z kopce, Poslední pád Mistra Materny dobrý rozhodně není, Trable anglického šlechtice v Čechách jakbysmet – a Vraždě ve společnosti Consus – poslední Erbenově knize – se vyhni obloukem! Chudák Erben, dopadl úplně stejně jako Lilian Jackson Braunová: evidentně ho do napsání posledního dílu tlačili silou mocí – a vyšel z toho úplný propadák. :)

Jefferyho Deavera jsem si naopak už před časem do svého plánu zahrnul já sám. Jsem na něj docela zvědav, zvláště když jsem před nedávnem četl, že knižní předloha Sběratele kostí je prý mnohem lepší, než film. No, uvidíme…

Chesterton. Na ulozto.cz jsou ke stažení nejméně dvě věci v MP3: slovenská adaptace Klub podivuhodných živností (6 půlhodinových rozhlasových relací) a jedna čtená půlhodinová povídka U zlomené šavle v češtině.

Jinak při pěších přesunech si v současné době pouštím do sluchátek Octave Mirbeau – Deník komorné (rozhlasová adaptace – sedm půlhodinových relací) – což je ve skutečnosti (přimhouříme-li obě oči) taky tak trochu detektivka… :)

Dnes - myslím - potěším hlavně game, protože ta si právě v těchto dnech na Deaverovi pochutnává... :)

Jeffery Deaver

*6. května 1960, Chicago, USA

Milovaný i proklínaný autor mrazivých thrillerů!

Otec Jefferyho Deavera pracoval v reklamním odvětví a matka byla ženou v domácnosti. Jeff má starší sestru Julii, která je také spisovatelkou.

Svoji první knihu Jeffery napsal když mu bylo jedenáct – a od té doby psát nepřestal. Zkoušel uspět s country, začal s písničkami a básněmi, až se dostal k thrillerům - nicméně i v předešlých odvětvích sklidil řadu ocenění. Během studií žurnalistiky na Univerzitě v Missourri publikoval v několika časopisech a později dopisoval i do New York Times a Wall Street Journal.

Novinařina však, jak se ukázalo, nedokázala Jeffa uspokojit, dal se tedy na studia práv na Fordhamské právnické škole, odkud si po pár letech odnesl diplom čestného absolventa a pracoval pro známou právnickou společnost na Wall Street. Právě v té době se plně ponořil do psaní beletrie. V roce 1990 sekl i s prací právníka a od té doby se věnuje jen psaní knih - na plný úvazek.

Je autorem dlouhé řady románů, čtyřikrát byl nominován na Edgarovu cenu, na Anthonyho cenu a tříkrát obdržel Čtenářskou cenu Elleryho Queena za nejlepší krátkou povídku roku.

V roce 2001 se dostal ocenění v podobě Thumping Good Read Award za knihu Prázdné křeslo. Deaverovy knihy byly doposud přeloženy do 25-ti jazyků a pravidelně se objevují v první desítce na žebříčcích bestsellerů například v New York Times, London Times a Los Angeles Times

Filmového ztvárnění se dočkal Sběratel kostí ( hl.role Denzel Washington jako Lincoln Rhyme ) a Dívčí hrob - zfilmováno pod názvem Smrtelné ticho ( hl. role James Garleen a Marlen Matlin ).

Jeffery Deaver je rozvedený, nemá žádné děti a v současné době žije v Karolíně se svým německým ovčákem a pracuje na dalších knihách

Odkazy:

http://www.jefferydeaver.ic.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeffery_Deaver

http://www.jefferydeaver.com/Biography/biography.html

(Zdroj: olushka002)

:)

tak - Jeffery Deavera som si predstavovala úúúúplne ináč, ale to nevadí :D

medzitým som prečítala jeho knihu zo série s Lincolnom Rhyme, ktorú som ešte nečítala - Dvanásta karta.

kdesi som to už písala, a nie raz, že opačne neveľmi fungujem - keď si prečítam knihu, je mi ťažko ničiť si predstavy filmom.

v tomto prípade som kedysi filmom a Zberateľom kostí začínala, úžasne zahraté a rozohraté postavy od Lincolna / Denzel Washington, sekunduje mu skvelo Angelina Jolie / až po charakteristické a skvelo vykreslené postavičky celého ansámblu kriminalistov a detektívov bola a je stále rozhodujúca.

preto som začala čítať túto sériu, a všetky knihy som si predstavovala s týmito postavami, a bolo to zvyčajne báječné.

tuším som to tu už písala, jedna ma zatiaľ nenadchla, Prázdna stolička - tú knihu som ale čítala svojho času trochu v zhone, nie v pohode, možno aj to bolo na vine, že ma nechytila, a netúžila som ju prečítať znovu.

Dvanásta karta na tom bola/ je takmer podobne.

síce Lincolna zbožňujem, ale tu som mala pocit, že sa pán Deaver akosi nevedel do postavy trafiť.

takmer do polovice knihy som sa takmer nudila, akosi tie rozohrané deaverovsko-lincolnovské partie nevedeli zapadnúť na miesto.

malo to všetko, všetky propriety, zápletky, postavy zlých, zbierané dôkazy, očakávané vyústenie zo zlej postavy v nezlú, zápeltku, duplovanú zápletku, triplovanú zápletku, precitnutie, dokonca jedno úžasné prekvapenie od Lincolna / ! / - ale ako celok dokopy to nebolo ono. :)

nakoniec zacvakli ozubené kolieska, ale akosi ... očakávane, chýbala tam trochu tá úžasná genialita Lincolna, povahy sa akosi vychýlili, čo by nevadilo, ale nezapadli na miesto ...

bol to Deaver, bol to Lincoln, ale trochu som bola sklamaná ... trochu dosť.

Lincoln je len jeden, má byť geniálny, úžasný, skvelý, nakoniec aj zápletka bolaa pekne zapletená, ale akási - plochá.

rada by som, keby ste to prečítali, a napísali svoj názor - rada by som vedela, či len ja som mimoriadne rozmaznaná kopou skvelých Lincolnov, alebo mi práve len nesadol, a začala som ho čítať priveľmi nadšene :)

už mám pripravenú na čítanie aj Deaverovu Spící pannu, pred časom som ju nevedela zohnať, bola všade vypredaná ...

tá je z inej rady, bez Lincolna, tak som zvedavá :D

No, na Jefferyho Deavera se už chystám delší dobu, chci se – stejně jako ty – také nejdříve podívat na film (kdysi, kdysi jsem ho viděl, ale už si na děj moc nevzpomínám, jenom na Washingtona v posteli :) ), už ho mám i v počítači, dokonce hezky uloženého na ploše, abych si ušetřil hledání… jen si najít čas… :) Ale nejdřív musím dočíst Relikvii, doporučení damor jsem si vzal k srdci a pustil se do Pendergasta s vervou (byť svým pomalým tempem), naprosto jsem nečekal, že mě to tak chytne, knížka se čte nečekaně dobře (a to´s, damor, tvrdila, že jednička a dvojka jsou slabší!). Rozhodně si přečtu i další díly – a rozhodně se tu k nim ještě podrobněji vrátím…

.....................................

A teď z trochu jiného soudku:

V létě vyjde v Česku nečekaný bonbónek pro milovníky Stiega Larssona. Lahůdka se jmenuje Milénium, Stieg a já a napsala ji Eva Gabrielssonová.

Eva Gabrielssonová byla celoživotní partnerkou Stiega Larssona – žili spolu více než třicet let. Pracovali spolu, připravovali články, editovali texty. Ale nikdy se nevzali. Larsson psal o neonacistických skupinách ve Švédsku, chodily mu výhružné dopisy – a sezdané páry ve Švédsku musí nahlásit společné trvalé bydliště. A tak nechtěl svoji partnerku vystavovat přímému nebezpečí…

Larsson zemřel náhle na infarkt v roce 2004 – to mu bylo padesát. Krátce předtím dokončil třetí díl souboru Milénium, ze kterého se brzy stal celosvětový bestseller, jenž vydělal miliony dolarů. Ona z nich však neviděla ani cent, protože nebyli manželé. Veškerá práva spojená s jeho dílem podle švédských zákonů spravují Larssonův otec a bratr…

...

http://www.kavarna.hostbrno.cz/cs/seznam-clanku/eva-gabrielssonova-v-knize-milenium-stieg-a-ja-odkryva-inspiracni-zdroje-milenia

http://www.stieg-larsson.cz/milenium-stieg-a-ja.html

http://www.stieg-larsson.cz/milenium-stieg-a-ja-ukazka.html

(zdroj: MF Dnes, 14.5.2011)

game, dvanastu kartu som citala rok dozadu a zdala sa mi tiez slaba, tazkopadnejsie citanie a trochu ma pribrzdila v citani dalsich knih od neho

som rada, ze pendergast sa paci, nevytahujem ho velmi ako tip prave pre jeho svojskost, horecnaty sen uz docitany a zatial sa mi zda aj najlepsi z celej serie, dalsia kniha bude najskor o rok, snad