Zmiznutia do iných svetov, teleportácia

v téme o Bermudskom trojuholníku sa spomenuli iné dimenzie, časové slučky, prepadliská času, či jednoducho nejaký výežok inej dimenzie môže siahnuť aj po nás ...

prípady záhadného zmiznutia ľudí sa dokumentujú už dlho ... zmiznúť človek však môže aj dobrovoľne, ale sú zaznamenané prípady, ktoré nechávajú dosť otázok otvorených ...

jeden prípad z mnohých :


tento prípad ukazuje, aké zákerné môžu byť kozmické či iné "trhliny" ...
táto príhoda je dosť ojedinelá, pretože "trhlina" medzi priestormi rôznej dimenzionality, v ktorej sa nečakane ocitol, nebola skutočnou " trhlinou", ale len čísi, čo sa na ňu formovalo ...

pán Chapman s maželkou z mestečka Poole v Anglicku sa vydal na nedeľnú prechádzku poza mestečko, kde stála skupinka činžiakov a za nimi lúka osadená čeršňami ...

manželak začala zbierať prvé jarné kvety, a manžel podišiel k jednej čerešni, aby si zblízka obzrel kvety ...
odrazu mal pocit, že sa musí obzrieť.. to čo uvidel, ho zarazilo, všetko okolo bolo preč, činžiaky, stromy, príroda, okolie, jediné čo vnímal, bola bielosivá mliečna farba okolia a o sivočierne nebo ...

mal dojem, akoby zrazu nebol vo svojom svete ... vytratila sa celá dynamika života, nemohol sa zbaviť dojmu, že sa akousi nevysvetliteľnou náhodou ocitol mimo svojho času, kde je všetko statické a bez života... ako na inej planéte, kde vládnu iné prírodné zákony ako na Zemi...

jeho šťastím bolo, že nestratil duchaprítomnosť a poznačil si miesto, kde stál ... pomyslel si, že ako sa sem dostal, tade vedie aj cesta von... pustil sa smerom, kade boli predtým činžiaky ... k ničomu to neviedlo, vrátil sa po pár krokoch k svojej značke, lebo inštinktívne vycítil, že len toto miesto môže byť záchranou z tejto situácie...

keď už bol takmer na svojej značke, nečakane sa pred ním zjavila jeho žena ... vôbec si nevedel vysvetliť, ako sa tam dostala, v jednej chvíli tam nebola, a zrazu tam bola... rovnako bola prekvapená aj ona, pýtala sa ho, kam sa tak zrazu stratil, videla ho naposledy pri čerešni a zrazu ho nebolo ...

až vtedy si Chapman uvedomil, že svet je zrazu taký ako predtým, slnko svieti, čerešne kvitnú a činžiaky sú na dohľad ...
presnejšie :
mal pocit, že nie okolie sa zmenilo do pôvodného stavu, ale on sám sa znovu vrátil tam, odkiaľ ho niečo vytrhlo...

samozrejme myslel na halucináciu, snívanie s otvorenými očami a všeličo ... až kým ho nenapadlo, že si predsa označil miesto, kde bol ... a značku tam našiel ...


podobné prípady, ale bez šťastného konca sa zrejme udiali viackrát ... a na mnohých miestach našej planéty ... Chapman mal šťastie, že práve vtedy nedošlo k ďaľšiemu posunu v časopriestorovej nerovnosti alebo k jeho úplnej deformácii ... cesta späť by bola pre neho navždy uzavretá ...

Toto bolo uvedene v jednej knihe:

Posadka norskej rybarskej lode objavila 24.septembra 1990 v Severnom Atlantiku ladovec, na ktorom stala mlada zena , ktora bola oblecena v satach zo zaciatku minuleho storocia. Nalozili ju na lod, a ked sa jej opytala ako sa na ladovci ocitla, prehlasila ze je pasazierkou Titanicu!!! Zacharnila sa vraj pocas noci, ked sa lod potopila. "Hovorila velmi vzrusene a cas od casu prepadal hysterii. Domnievala sa, ze od katastrofy ubehol iba jeden den, teda ze sa pise 15 maj 1912" upresnil kapitan norskej lode Karl Jorgen Chas.

Zena tvrdila, ze sa vola Winnie Coutts, vyzerala velmi unavene a pochudnuto, najavila vsak ziadne znamky zostarnutia. Povedala, ze na palubu nastupila v anglickom Southamptone, odkial sa lod vydala na osudnu plavbu.

"V taske, ktoru drzala v rukach, sme nasli palubny listok z Titanicu. Zena odmietala uverit, ze od chvile stroskotania ubehli desiatky rokov. Celu cestu do Osla mala hystericke zachvaty,trvala na tom, aby sme ju vratili na Titanic." hovori kapitan.

Overenie dokladov potvrdilo, ze na zozname pasazierov Titanicu sa skutocne nachadzalo meno Winnie Coutts. bola vysetrovana v nemocnici psychiatrami, jej rozpravanie zaznamenavali na magnet. pasky, ale k odchylkam od prvej vypovede, ktoru poskytla kapitanovi rybarskej lode, nedoslo. :lol:

Takmer 10 rokov robila psychiatricka Julie Holland s 27 odbornikmi pozorovania tejto zeny." To, o com rozprava, prekracuje hranice ludskeho chapania. Vzhladom na moje niekolkorocne profesionalne skusenosti, nemozem jej stav klasifikovat ako psychicke onemocnenie, ani nedokazem ziadnym sposobom vysvetlit jej chovanie. Vsetko to presahuje ramec logickeho myslenia a mediciny. Nikdy by som nebola schopna uverit tomu, co hovorim: vyzera to, ze tato zena skutocne existovala v anabioze, al. sa nachadzala v akomsi stave mimo kategoria casu v priebehu 78 rokov, nez ju zachranili z ladovej kryhy."

Myslite si o tom co chcete :)

jeden ďaľší príbeh s inou dimenziou - alebo ktovie s čím :

25.apríla 1977 sa pred očami šiestich vojakov doslova rozplynul vo vzduchu chílsky desiatnik Armando Valdes. Zatiaľ, čo sa stále po ňom ešte pátralo, sa po asi 15 minútach objavl znovu.
Kalendár Valdesových náramkových hodiniek z nevysvetliteľného dôvodu ukazoval, že pre neho uplynulo päť dní.
Na tváril ma päťdňové strnisko. Desiatnik si zo svojej 15 minútovej / či 5 dňovej / neprítomnosti nepamätal nič....




a jeden opačný príbeh :

jedného dňa r. 1950 sa zrazu po Newyorskej Times Square potuloval čudne oblečený človek : žaket, kockované nohavice, zapínacie topánky s látkovou obrubou ... aj na všetko zvyknutý Newyorčania otvorene na neho zízali, a ten muž ohúrene zízal na autá, mrakodrapy a neónové reklamy svietiace i za dňa... zjavne nevedel, čo sa okolo neho deje ... to sa nemohlo skončiť dobre ... ani neskončilo: zrazu zostúpil z chodníka ako námesačný a zachytil ho okoidúci taxík... neprežil to.

totožnosť neznámeho zistiť bolo zaujímavé...
mŕtvy sa volal Rudolph Fentz, bol ženatý a pochádzal z Floridy. Keďže mu manželka asi dosť strpčovala život, pri príležitosti jednej hádky ho manželka vyhnala, aby fajčil vonku a nesmradil v dome.
vzápätí ho manželka ohlásila polícii ako nezvestného.
toto je všetko dosť všedné :
pointa je v tom, že sa to neodohralo roku 1950, ale roku 1876...

mŕtvy mal pri sebe 60 dolárov v dávno neplatných bankovkách, niekoľko navštíveniek s jednou newyorskou adresou, kde kedysi žil, účtenku za opatrenie koňa, za umytie koča z adresy, kde takéto služby kedysi skutočne poskytovali ...
všetky tieto veci viedli do archívov k zažltnutým spisom, ktoré potvrdzovali zmiznutie pána Rudolpha Fentza z Floridy, výpoveď manželky a rozbehnuté pátranie ... ktoré samozrejme nikam neviedlo ...

mŕtvy pán Fentz bol populárny - okamžite ho začali volať "Cestujúci v čase " ... :)

Mne raz kamoš hovoril, tuším sa to stalo v 80-tych rokoch, neviem presne, že na jednom vojenskom letisku v USA pristál vojenský bombardér. Na to nebolo nič zvlástne keby ten bombardér nepochádzal z 2 svetovej vojny a pilot čo z neho vystúpil bol v tom že je stále vojna. Vyzeral byť mladý, hoci mal by mať okolo 80 rokov. Neskôr keď sa dozvedel že je už 40 rokov po vojne tak behom jedného dňa ostarel o tých 40 rokov a zomrel.

Ale neviem čo je na tom pravdy, iba mi to ten kamoš hovoril, a nemám nikde o tom písomný záznam.

ďaľšie príhody, ktoré sú popísané v knihách aj na nete ... zmizli alebo sa rozplynuli vo vzduchu : :)


James Burnes bol pijan. Cez deň šil vo Warwickshire topánky a po večeroch sa opíjal. Jedného večera si vypil priveľa a priatelia mu navrhli, že ak na vlastných nohách príde do blízkej dediny Coventry, zaplatia mu ďalšiu pijatiku. Burnes stávku prijal a, motajúc sa, išiel smerom ku Coventry. Pár metrov za ním išli na koči jeho kumpáni. Vo chvíli, keď už veľa nechýbalo a Burnes by bol v Coventry, potkol sa o akýsi kameň, spadol dolu tvárou, ale nie na zem.... Vlastne sa nevie kam, pretože zmizol priamo pred očami prekvapených priateľov: rozplynul sa vo vzduchu ešte skôr, ako sa dotkol zeme. Napriek tomu, že jeho kolegovia videli celú scénu, vydali sa ho hľadať. Keď to k ničomu neviedlo, upovedomili políciu. Pátranie však takisto nič nepreukázalo. Úrady vyhlásili Burnesa za nezvestného. Bolo to v roku 1873. ;)


;)
Z roku 1854 pochádza príbeh amerického farmára, ktorý sa cestou na pastvisko ,,prepadol" pod zem. Stalo sa to pred očami jeho manželky a detí, ale aj dvoch ďalších svedkov. Farmára nikdy nenašli. :)

/ v tomto prípade som sa kdesi v knihe stretla aj s pokračovaním: deti mali svojho otca radi, a chodievali sa hrať na miesto, kde zmizol ... niekoľkokrát sa stalo, že počuli jeho hlas, akoby niečo hľadal ... zakaždým bol hlas slabší a vzdialenejší, až zmĺkol úplne...
takto to dosť pripomína príbeh pána Chapmana... / ;)


;)
Dňa 24. decembra 1909 zmizol aj jedenásťročný Oliver Thomas z Rhayaderu, keď vyšiel na dvor po vodu k studni. Zakrátko rodina počula jeho krik o pomoc ... k eď domáci vybehli na dvor, chlapca už nebolo. zostali len jeho stopy na snehu, prerušené v polovici cesty k studni. ;)

Dalsi haluzny unik :) som nasla...

Zo zeleznicneho nadrazia v Rime odisiel 14 jula 1911 vyletny vlak, ktory vypravila firma Zanetti pre bohatych Talianov. 106 pasazierov si prezeralo pamatihodnosti pozdlz noveho useku zeleznicnej trate, ale ked sa vlak priblizil k velmi dlhemu tunelu, zacalo sa nahle diat nieco strasne. Na zaklade svedectiev 2 pasazierov, kt. stihli vyskocit za jazdy z vlakovej supravy, sa vsetko nahle ponorilo do bielej hmly, ktora s kazdym priblizenim vlaku k tunelu hustla a menila sa v mazlavu tekutinu. Vlak vosiel dnu a zmizol. Kvoli tejto udalosti tunel zasypali kamenmi, pocas vojny do neho spadla i bomba.

Vagon sa vsak znova objavil v 1991 v Poltavskej oblasti v dedine Zavalic. Vlak mal okna zakryte zavesmi, otvorene dvere a prazdnu kabinu strojvodcu, pohyboval sa po trati bez hluku, pricom presiel sliepky, kt. sa tam nachadzali!! :lol: :)

nejaky vyskumnik paranormal. javov Lescatyj , ktory robil prieskum tohoto fenomenu, si na zahadny vlak pockal na prechode v Zavalici, naskocil na stupienok a ....uz ho nikdy nevideli ;)

Aj ja som našiel :lol:
 

Jindřiš, 20.2. 1997, po 8:00
Paní R.:
...šla jsem jako obvykle po návsi mezi 8 až 9 hodinou ráno a chystala jsem se přejít potok po lávce. Už před lávkou jsem měla podivný pocit, který ale nemohu nijak podrobněji popsat. Najednou jsem před lávkou uviděla proti sobě běžet sněhově bílého psa, kterého jsem ve vsi nikdy předtím neviděla. Ale to by konečně nebylo zas nic tak divného, někdo ho mohl přivézt, nebo se snad mohl někomu zaběhnout. Ale asi 2 m před lávkou se krajina kolem mě úplně proměnila a jak jsem se dostala na lávku, ocitla jsem se úplně někde jinde. Všude kolem mě se rozlévala voda, jen v místech, kde dnes stojí kostel, stálo jiné stavení, které mi připomínalo jakousi bílou kapli, ale bylo trochu dál a jakoby na ostrůvku, který byl celý obklopen vodou. I lávka, na které jsem stála, se změnila - byla dřevěná, s dřevěným zábradlím z překřížených polen. Zastavila jsem se uprostřed lávky. Nebyla jsem schopna si uvědomit, jak dlouho jsem tam stála a pozorovala to neobvyklé divadlo. Pak se pomalu začaly vynořovat z tohoto živého obrazu stromy na protější straně lávky a obraz cizí krajiny se postupně změnil zpět - v důvěrně známou scenérii.

 

Dalsi haluzny unik :) som nasla...

 

Zo zeleznicneho nadrazia v Rime odisiel 14 jula 1911 vyletny vlak, ktory vypravila firma Zanetti pre bohatych Talianov. 106 pasazierov si prezeralo pamatihodnosti pozdlz noveho useku zeleznicnej trate, ale ked sa vlak priblizil k velmi dlhemu tunelu, zacalo sa nahle diat nieco strasne. Na zaklade svedectiev 2 pasazierov, kt. stihli vyskocit za jazdy z vlakovej supravy, sa vsetko nahle ponorilo do bielej hmly, ktora s kazdym priblizenim vlaku k tunelu hustla a menila sa v mazlavu tekutinu. Vlak vosiel dnu a zmizol. Kvoli tejto udalosti tunel zasypali kamenmi, pocas vojny do neho spadla i bomba.

 

Vagon sa vsak znova objavil v 1991 v Poltavskej oblasti v dedine Zavalic. Vlak mal okna zakryte zavesmi, otvorene dvere a prazdnu kabinu strojvodcu, pohyboval sa po trati bez hluku, pricom presiel sliepky, kt. sa tam nachadzali!! :lol: :)

 

nejaky vyskumnik paranormal. javov Lescatyj , ktory robil prieskum tohoto fenomenu, si na zahadny vlak pockal na prechode v Zavalici, naskocil na stupienok a ....uz ho nikdy nevideli ;)

no ak sa toto stalo tak fakt zijeme na zahadnej planete

Existují brány do jiných dimenzí?

 

V historii byly několikrát zaznamenány tajemné případy lidí, kteří náhle doslova zmizeli a pak se stejně tak znenadání objevili na úplně jiném místě. Badatelé v souvislosti s těmito nevysvětlitelnými událostmi hovoří o skocích v čase nebo o prolínání dimenzí. Na světě údajně mají existovat místa, která jsou branami do jiných rozměrů, takzvanými mezerami v kontinuitě časoprostoru. Je možné, aby člověk vstoupil do jiné dimenze?

 

Opravdu je možné, že by na světě mohla existovat místa, na kterých lze jednoduše skočit do jiné dimenze? Tento fenomén, který je oblíbeným tématem sci-fi tvorby, zkoumá za svého života původem anglický spisovatel a záhadolog Ivan Terence Sanderson (1911–1973). Ten tvrdí, že během svého výzkumu dal dohromady celkem dvanáct míst na Zemi, kde byl záhadný fenomén skoků v čase a mizení lidí pozorován. Zajímavé je, že deset z těchto dvanácti míst leží na 30. a 73. stupni zeměpisné délky. Je tato zvláštní shoda jen náhodná? Sanderson razí názor, že oněch dvanáct míst, na nichž údajně někdy v minulosti byla zaznamenána tajemná zmizení osob, jsou takzvané černé díry. Nemají však nic společného s černými dírami ve vesmíru. Údajně má jít o oblasti, kde je narušena kontinuita časoprostoru a vzniká zde jakási mezera, kterou lze prostoupit do jiné dimenze.

 

Oříšek pro renomované vědce

„Sanderson rozvinul na základě svých studií teorii, že se lidé na některých místech světa vnoří do jiné dimenze a zmizí,“ přibližují v knize Největší záhady světa – Neobjasněné a tajemné události a jevy němečtí autoři Herbert Genzmer (*1952) a Ulrich Hellenbrand (*1973).

Zmizení v zemi Tuaregů

Nejtajemnější z oněch dvanácti míst, jejichž výjimečnost Sanderson zastává, se má nacházet v nehostinné a špatně přístupné oblasti kmene drsného kočovného národa Tuaregů v rozlehlé africké poušti Sahaře. Lokalita, o níž badatel mluví, je kočovníkům známá v překladu jako „země písečných dun, odkud není návratu“.

 

Zase ten magnetismus

Zvláštní působení magnetismu by údajně mohlo souviset s otázkou prolínání dimenzí. Podivně zvýšená magnetická aktivita je totiž zaznamenána, stejně jako v oblasti Tuaregů, i v okolí britského městečka Knowsley u Liverpoolu. Také zde se měla odehrát velmi tajemná událost. V roce 1990 místní obyvatelé nemohou uvěřit svým očím. Na obloze nad městem prý přelétá osm nacistických bombardérů. Lidé se pokoušejí zjistit jejich původ, ale bezvýsledně. V danou dobu neprobíhalo žádné cvičení ani nic podobného.

 

Mohou se časy prolínat?

Nad Knowsley se údajně podle pamětí německých letců ochladilo, což však muži přisuzovali změně počasí. Možná to ale vůbec nebylo počasím. Nabízí se totiž vysvětlení, že v roce 1990 se lidem v Knowsley naskytla příležitost pohlédnout do minulosti, a v roce 1940 pod sebou němečtí piloti naopak zahlédli budoucnost. Probíhá snad minulost, budoucnost i současnost paralelně?

 

Jsou hrady cestou jinam?

Jako o bránách do jiných dimenzí se často hovoří o starých hradech a zámcích. U nás se například v této problematice připomíná hrad Houska na Kokořínsku a zdejší legendy o průchodech do jiných světů. Také na tajemném hradě Trosky v Českém ráji je prý možné překonávat hranice mezi různými rozměry. Otázkou ovšem je, jestli se v hradech, které byly stavěny na pečlivě vybraných místech, skutečně může ukrývat nějaká mimořádná síla, která by umožňovala mezidimenzionální cestování. Nejde snad jen o vymyšlené pověsti, kterých je kolem každé staré stavby požehnaně?

 

Tajemství vojáka z Manily

Na různých místech světa jsou zaznamenány případy osob, které náhle zmizely a znovu se objevily na úplně jiném místě. Existuje pro něco takového logické vysvětlení, nebo tyto konkrétní příběhy jen potvrzují časoprostorové skoky? Případ vojáka z Manily, který se odehrál v 16. století, bývá označován za důkaz existence takovéhoto paranormálního cestování. Píše se říjen 1593 a v dnešním hlavním městě Mexika, Ciudad de México, probíhá na náměstí před palácem výměna stráží. Vojáci si náhle všimnou podivného cizího vojáka, který stojí na stráži a je oblečen do docela jiné uniformy, než je ta jejich. Cizinec údajně vypadá značně zmateně a na otázku, co na místě pohledává, odpoví, že se jmenuje Gil Perez. Vykonává prý guvernérský rozkaz a střeží místodržitelský palác v Manile (hlavní město Filipín).

 

Ukáže se pravda?

Zmatený cizinec vysvětluje, že nevěděl, co se s ním děje, a tak zkrátka zachoval klid, uposlechl rozkaz a dál dělá svoji práci. Přidává také horkou novinku, že tehdejší španělský místodržitel Filipín, Jeho výsost don Gómez Pérez Dasmariñas (1519–1593), byl předešlý den zabit ranou sekery do hlavy. Asi nebude překvapením, že je za svá slova považován za blázna a i přes své protesty zavřen. Mexičané nevědí, co si mají o zvláštním muži myslet. Podrobují jej výslechům, podezírají ze spolčení s ďáblem, ale Filipínec stále opakuje stejný neuvěřitelný příběh. Až za dlouhé dva měsíce se s jednou vojenskou filipínskou lodí dostane do Mexika zpráva, že Pérez Dasmariñas skutečně zemřel. Potvrdí se tak slova tajemného Filipínce.

 

Jedním krokem z Filipín do Mexika?

Někteří vojáci z této lodi jsou schopni dokonce identifikovat svého uvězněného kolegu. Ujišťují věznitele, že se skutečně ještě den předtím, než byl zatčen, nacházel v Manile, a že nic z toho, co stále dokola říká, není lež. Vysvětlení, jak se filipínský voják do Mexika mohl dostat, ale nemají. V 16. století je technicky naprosto nemožné přepravit se přes noc z Manily do tisíce kilometrů vzdáleného Ciudad de Méxiko. Jak se zde tedy Gil Perez ocitl? V Mexiku jej spousty lidí viděly krátce nato, co byl naposledy spatřen v Manile. Očití svědci tedy dokazují, že jeho slova nejsou výplodem chorého mozku. Může být Perezova jakkoliv šíleně znějící výpověď pravdivá? Skutečně se muž jedním krokem neznámo jak přesunul z Filipín do Mexika? Vstoupil do nějaké zvláštní časoprostorové mezery, či se nějak záhadně dokázal teleportovat?

 

Co čeká v neznámu?

Máme si připustit teorie, že v našem světě opravdu existují místa nebo oblasti, kde se prolínají různé dimenze a z důvodu nějaké poruchy nebo anomálie odsud lze vstoupit do neznáma? Co tam ale můžeme najít? Minulost, či budoucnost jako v Knowsley? Nebo tyto brány jen umožní přesun do jiné části světa jako u vojáka z Manily? Je těžko představitelné, že naše realita, v níž žijeme, není jediná, která se kolem nás odehrává. Můžeme ale jen proto prohlásit, že je to nemožné? Takové odvážné tvrzení by popřelo nejen výše popsané události, ale i celý výzkum kvantové fyziky v oblasti rozměrů.

Minimalne by som povedal, ze zmiznut bez stop uprostred piesocnych dun Sahary je vec nie prilis prekvapiva :) A tuaregovia maju asi dost chochmesu, aby sa tymto oblastiam vyhybali, aj ked sa v pusti vyznaju.

A keby sa este len spocitalo, kolko ludi bez akychkolvek stop zmizne kazdy den po celom svete. Proste sa len vyparia a policia moze marne patrat, nic nenajdu. :)

celkom zaujimavy bol pripad zmiznutia strazcov majaku na ostrove Flannan. viac sa docitate na mojom blogu :thumbsup:

http://zahranicoureality.blogspot.sk/2013/01/zahada-ostrova-flannan.html

jedno pôvabné čínske video, ktoré pred časom trochu obnovilo debatky o teleportáciách a fake, nefake - teleportovaná rikša za pomoci superrýchlej ženskej postavy ... :)