Detektívky

S potěšením konstatuji, že se Qwilleranův fanklub rozrostl o dalšího člena… :lach:

Jan Zábrana

 

*4. června 1931, Herálec u Humpolce, ČSR – † 3. září 1984, Praha, ČSSR

 

 

Jan Zábrana se narodil v Herálci, posléze se s rodinou přestěhoval do Humpolce. Roku 1950 byla za protistátní činnost odsouzena jeho matka. Téhož roku složil maturitu na humpoleckém gymnáziu, ale nebyl vzhledem k politické perzekuci své rodiny přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze. Téhož roku byl za stejný přečin jako jeho matka odsouzen také Zábranův otec. Poté Jan Zábrana pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně a v provozovně ve Veletržní ulici.

V říjnu 1954 vstoupil Jan Zábrana na dráhu překladatele na volné noze. V té době se u něj ovšem také už se začínají objevovat záchvaty deprese. V roce 1957 debutuje v časopise s vlastní básnickou tvorbou. Teprve v roce 1960, při amnestii, byli z vězení propuštěni Zábranovi rodiče. V roce 1963 se Zábrana oženil, o rok později se mu narodila dcera Eva.

V roce 1965 vydal svoji první sbírku básní Utkvělé černé ikony. V roce 1969 je vydána jeho poslední báseň za jeho života. Během normalizace mu bylo znemožněno vydávat vlastní tvorbu a mohl pouze překládat. Vedle klasických autorů překládá v hojném počtu i detektivky: Agathu Christie, Arthura Conana Doyla, Ed McBaina a další, k mnohým překladům píše nádherné a fundované doslovy-eseje. V té době ovšem upadá do stále těžších a těžších depresí. V roce 1976 Zábrana onemocní diabetem a v roce 1984 umírá na rakovinu.

 

Chlapecký úsměv a pouhých třiapadesát let života, do kterých se vešlo mnoho tvorby. To byl Jan Zábrana. Další a další vrstvy jeho mnohostranného talentu vyplouvaly na povrch v 90. letech 20. století v podobě jeho vydávaných próz, deníků, básní. Původně znám jako překladatel, psal i poezii, eseje, detektivní romány, knížku pro děti a drama. Osud mu uchystal trpký úděl života v době, která mu nepřála…

 

(ceskenoviny.cz)

 

Jan Zábrana detektivky rovněž psal – s Josefem Škvoreckým, i když ten není jako autor uváděn. Příběhy jsou celkem tři, odehrávají se v prvorepublikovém Československu, ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století.

 

Jejich příběhy se dočkaly rovněž televizního zpracování v podobě šestidílného seriálu (každá kniha dvě epizody) Případy detektivní kanceláře Ostrozrak. V roli detektiva Pivoňky se objevil Ondřej Vetchý, jeho Boženku hrála Barbora Srncová, dále hráli například Viktor Preis, Bohumil Klepl či Eva Holubová. Seriál z roku 2000 režíroval Karel Smyczcek a uvedla jej Česká televize.

 

Detektivky napsané s Josefem Škvoreckým:

• Vražda pro štěstí (Mladá fronta, 1962; Moba, 2007)
• Vražda se zárukou (1964, Moba 2008)
• Vražda v zastoupení (Mladá Fronta, 1967; Moba 2008)

:D

 

Zábrana zomrel priveľmi mladý. kto chodí vo svojom živote po štyridsiatke a okolo päťdesiatky, jedno, z ktorej strany, pochopí, že zomrel priveľmi mladý.

čím je človek starší, tým sa mu zdá, že ľudia umierajú mladší a mladší ... podivný jav, nicht wahr ?! :o

kedysi som od neho niečo čítala, tuším v edícii Smaragd ... ale toto si po čase budem musieť skutočne osviežiť, bolo to veľmi dávno, v takej smaragdovej šnúre českých detektívkarov pred milión rokmi ... :)

 

 

Leto ... nepodarok leta ...

 

zdalo sa, že bude fajn ... s prvými chladnými dňami mi pripomenula chrbtica, že existuje, a viezlo sa to a viezlo a vezie až doteraz ...

... a snažila som sa to pokiaľ sa dalo prehlušiť čítaním starej dobrej kvality ...

 

niečo som si dala ako záväzok, že musím ...

medzi to "musím" patrí http://en.wikipedia....ki/John_Creasey

John Creasey

je u nás všeobecne známy alebo známejší v širšej čitateľskej verejnosti nejakých 30 - 35 rokov, v Zelenej knižnici vtedy vyšli v trojknihe jeho tri príbehy Potopa, Sucho, Hlad / http://www.legie.inf...topa-sucho-hlad /

mierne a viac než mierne katastrofické príbehy, kde zloduchovia robia zle ľuďom a Zemi, a existuje jedna organizácia - toto odcitujem z ponuky na knižku :

 

Z5 je organizace, která chrání svět před nebezpečími, která nemají na svědomí státy vedoucí tuhou studenou válku. Ve skutečnosti to znamená nepřetržitý boj proti šíleným vědcům, nepovedeným pokusům a hříčkám přírody. Proti velmi divokým a vražedným nebezpečím chrání svět jistý doktor „Sap“ Palfrey, který je hlavou Z5 a vyskytuje se ve všech příbězích.

vo výbere, ku ktorému som sa dostala pomocou damor, ktorej neviem byť dosť vďačná, sa Dr. Palfrey vyskytuje ešte v mnohých podobných príbehoch, kde záchrana príde doslova v poslednej minúte, alebo minútu po ...

keď zloduch už načal svoje zlo, vymklo sa mu z rúk, pustil ho do sveta, katastrofa začala, a zrazu sa stane niečo, Dr. Palfrey a jeho tím zasiahnu, a zastavia šialenstvo ...

 

pred toľkými rokmi ešte nezachraňoval svet Bruce Willis, knihy boli napínavé, teraz sú ich plné antikvariáty, ale to aj iných autorov, žiaľ ... :(

nuž bola som zvedavá na pána Creaseyho:

má úžasnú fantáziu, čo sa týka tej časti jeho nesmierne bohatej tvorby, katastrofických kníh, tie katastrofy sú tak všemožné, že s tými si poradí len Dr, Palfrey ... zlé chuchvalce hmoty, ktorá sa vymkla šialenému vedcovi z rúk, vyničenie ľudstva storakými rafinovanými spôsobmi ...

 

na druhej strane je to inšpektor West, v ďalšej sérii krimi - pomerne normálny policajt, s rodinou, so synmi, synovia rastú, dospievajú, ide v čase a rieši tie najťažšie prípady ...

keď sa niekto bude chcieť pekne starosvetsky zabaviť, a zamľaskať si nad nesmiernou fantáziou autora, John Creasey, ktorý bol svojho času jedným z naplodnejších a najvydávanejších autorov v Anglicku, čaká ....

prečítala som všetko, čo som mala poruke, a na chvíľu stačilo, bolo toho tak akurát :)

 

nanovo a s novým elánom som sa vrhla na Jeffery Deavera ...

ďalší nesmierne plodný a nesmierne populárny autor tejto svojej doby ... nič sa nezmenilo, niektoré jeho knihy sú takmer predvídateľné, alebo aspoň ... trochu plytké, nenarážam tým na Plytké hroby ... :) je toho viac ...

nevedela si ma získať jeho trilógia s vyšetrujúcim filmárom Pellamom ...

ale na druhej strane som veľmi pohodovo a s pôžitkom prečítala ďalšiu trilógiu s dievčaťom bez práce a peknou dávkou smoly a divného šťastia v živote - trilógiu s Rune ...

niekoľko ďalších kníh som preletela, nezdržalo ma u nich akosi nič ... až som našla poviedky !

 

jeden výber, ktorý je dielom Deavera, výber z toho najlepšieho čo detektívna poviedka za posledné storočie ponúkla, od najrôznejších autorov očami a rukou Deavera.

 

a potom dve Zbierky poviedok samotného Deavera ... vtedy som mu odpustila všetky predvídateľné a menej vydarené knihy, alebo - nechcem mu ublížiť, knihy, ktoré mi práve vtedy nesadli, alebo nie sú celkom mojej krvnej skupiny ...

jeho poviedky sú jasné, krátke, jadrné, rázne, zimomrivé a skvelé. skvelé.

prečítajte si ich. :)

 

 

Lawrence Block ...

od Blocka mám doma už strašne veľa rokov jednu krimi, kde hlavnou postavou detektívom -amatérom je lupič z povolania Bernie Rhodenbarr.

je to príjemná kniha, aj keď krimi, ale s hromadou humorných situácií, ktoré pre chudáka lupiča ani nie sú v danom okamihu také humorné .... :)

s Berniem má Block celú sériu kníh, aj kratších poviedok.

 

halvných postáv svojich krimirománov má celú kopu, v celých sériách - tu by mali byť vymenovaní ostatní : http://en.wikipedia..../Lawrence_Block

nakoniec som sa dostala k jeho poviedkam.

 

vrcholom leta v čítaní - okrem kúpy čítačky - boli poviedky Lawrence Blocka.

je to vtipné, zábavné, krimi každým cólom, vlastne človek ani nedrží palce, ale ked drží, celkom možné, že ich drží tomu nepodarkovi a zloduchovi, nech mu to vyjde ... otočené na hlavu, ale veľmi osviežujúce krátke jadrné poviedky ... klobúk dolu :)

 

zopár drobností som vynechala, niekoľko kníh, ktoré som čítala samostatne, keď si pospomínam, vrátim sa k nim ... teraz som načala E.S.Gardnera, a samozrejme, jeho poviedkami / nemajú na príbehy Perryho Masona, musím vám pošepkať ... psssst /

 

ale zatiaľ je to jednoznačné: čítajte detektívne poviedky !

sú úžasné, malý román, román na pár stranách, umenie vykresliť príbeh v malom formáte, skvelé ...

 

:)

Tos to vzala pěkně zgruntu… :)

 

Chuť znovu si přečíst Pivoňkovskou trilogii jsem dostal hned poté, co jsem začal vzpomínkový medailónek na předčasně zesnulého Jana Zábranu připravovat. A hned večer jsem se do prvního dílu (Vražda pro štěstí) také pustil. Každý den jednu, dvě kapitolky – jako takový lék na dobrou pohodu. Je to příjemné čtení, chvíli veselé, chvíli nostalgické – nejspíš přesně takové, jaká asi byla celá ta hektická doba předválečného Československa…

 

Johna Creaseyho už ve svém čtenářském plánu mám, Lawrence Blocka jsem na seznam promptně dopsal. Teď jenom najít čas… :D

 

Přiznávám, že detektivní povídky až tak příliš nevyhledávám – rozhodně nejsou šálkem mého čaje. Zastávám názor, že povídky, díky svému menšímu rozsahu, musí zákonitě stavět spíše na pointě než na vykreslení atmosféry. A já rozhodně preferuji to druhé. Zároveň však připouštím, že existují výjimky. Třeba Chandlerovy povídky se rozhodně vyrovnají jeho románům. A mohl bych jmenovat další. Čímž chci říci, že si vždycky rád nechám doporučit něco, co stojí za přečtení. Takže znovu otevírám plán četby – a křiklavě fialovým značkovačem si poznamenávám: dve Zbierky poviedok samotného Deavera a poviedky Lawrence Blocka. Těším se – a jsem zvědavý… :)

:D

 

tak ... a dokonale som zneistená, váham medzi Chandlerovými poviedkami a pokračovaním prehrabávaním sa v ďalšom nesmierne plodnom autorovi - E.S. Gardnerovi a jeho detektívkach po jeho poviedkach / tie poviedky sa mi až tak nepáčili, bola som rozmlsaná jadrným Blockom, zrejme :) /

/ ale zatiaľ som sa pustila do jedného Gardnera ... :) :) /

 

 

našla som jednu krásnu definíciu o písaní poviedok od Jeffery Deavera - už len preto som bola ochotná mu odpustiť jeho klišéovité príbehy, a keď som sa dostala k poviedkam samotným, mal takmer vyhraté ... :(

 

jedno jeho vyznanie o poviedkach je v jeho zbierke Panoptikum ... okrem samotného vyznania je tam niečo, prečo čítam krimi poviedky, Hitchkockove poviedky, výbery krimi poviedok, zbierky Agathiných poviedok, / všetky sú doma / a prečo ma nadchol Deaver svojimi poviedkami, je to zrazu úplne iný autor ...

Block, jeden z ďalších nesmierne plodných autorov, ktorého poviedky boli zrazu najväčšou lahôdkou v čítaní ...

 

... na dosť dlhú dobu som zabudla na poviedky ... sem tam som si prečítala tie, ktoré sú doma, ale na nové zbierky, antológie, nových poviedkarov som dokonale zabudla :)

bolo to nesmierne osviežujúce pripomenúť si ich ... :)

 

malinký kúsok z úvodu pána Deavera zo zbierky poviedok Panoptikum - je to nesmierne výstižné a veľmi ... odkiaľsi z hĺbky duše milovníka poviedok :

Pro čtenáře neznamená povídka stejnou citovou investici jako román. Jejím rozuzlením není tobogan dějových zvratů za účasti postav, které čtenáři dlouze poznávali a začali je milovat či nenávidět, na místech, jejichž atmosféra je v knize pečlivě nastíněna.

 

Povídky jsou jako kulky odstřelovače: rychlé a šokující. V krátké povídce mohu udělat z dobra zlo, ze zla ještě větší zlo

a také - což je nejzábavnější - z opravdového dobra opravdové zlo. Jako pisatelský řemeslník jsem rovněž zjistil, že se mi líbí disciplína spojená s povídkami.

Jak vysvětluji studentům tvůrčího psaní, psát dlouze je mnohem snazší než psát krátce, a i když se v této branži

pochopitelně nejedná o to, co je snadné pro autora, nýbrž co je nejlepší pro čtenáře, krátké povídky nám jednoduše neumožňují zpomalit tempo.

keď už pre iné nie, pre túto vlastnosť krimipoviedok ich čítam, keď ich práve čítam, a práve ma chytia a práve potrebujem Niečo .... možno len preložiť román niečím takým ... iným : ) :

na pár stranách všetko na hlavu. prípadne na nohy. alebo naopak. alebo všetko naraz ... :)

iste, sú aj menej dobré poviedky, ako menej dobré krimiromány, ale čo už ... : )

 

:)

Vyklubal se z tebe hotový povídkový advokát ex offo :). Každopádně tvoje obhajoba žánru byla brilantní :D . Podepisuji všemi deseti. Rozhodně platí, že dobrá povídka je určitě lepší, než špatný román. A napsal-li jsem, že povídky příliš nevyhledávám, měl jsem zároveň napsat, že DOBROU POVÍDKU si přečtu velice rád.

 

Deaverova charakteristika je výstižná. Povídka jako taková totiž skutečně nedává autorovi příliš velký prostor k pouštění si huby na špacír – a omezený rozsah přinutí i notorického žvanila k úspornému zacházení se slovy. Což může být mnohdy k dobru věci – a z čehož by si měli brát ponaučení i mnozí současní autoři.

 

Včera jsem zmínil Chandlera, ale nádherné povídky psal třeba i Simenon a McBain. A abych nezůstal nic dlužen tuzemským luhům a hájům, mám rád např. i trochu nostalgické detektivní povídky o poručíku Borůvkovi od Josefa Škvoreckého – jsou vtěsnány do tří knih: Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky a Návrat poručíka Borůvky.

 

Jinak jsem koukal, že od Lawrence Blocka i od Jeffery Deavera mají v naší knihovně NĚKOLIK povídkových knih, tak teď už si je jenom vypůjčit… :)

Liza Marklundová

 

* 9. září 1962 Švédsko

 

 

Mladá léta nejúspěšnější a nejprodávanější švédské autorky dokazují, že i ženy – spisovatelky se umí utrhnout ze řetězu a žít poněkud nekonvenčně. Liza sice vyrůstala v malé vesnici těsně pod polárním kruhem, ale brzy měla provinčního způsobu života dost – odešla ze střední školy a stala se doslova světoběžníkem. Vystřídala různá zaměstnání na různých kontinentech, v Londýně byla servírkou, v Izraeli česala pomeranče, v Hollywoodu dělala kompars a jižněji zas pašovala kradená auta přes mexickou hranici.

 

V 21 letech se už asi vybouřila (nebo za to mohlo první dítě), zkrátka vrátila se na školu a vystudovala žurnalistiku, které se pak dalších patnáct let věnovala. Dotáhla to až na šéfredaktorku v novinách a vedoucí zpravodajské redakce v televizi.

 

V roce 1995 napsala první díl thrilleru na známé téma násilnického manžela a snahy oprostit se od něj, v tomto případě však inspirované skutečným příběhem, a po velkém úspěchu se od roku 1998 věnuje literatuře na plný úvazek, z žurnalistiky si nechala jen týdenní sloupky v novinách.

 

Se svými přáteli spoluvlastní jedno z nejúspěšnějších skandinávských vydavatelství Piratförlaget, ve kterém vydává i své knihy. Šest z nich je spojeno populární hlavní postavou, kterou je Annika Bengtzonová, novinářka stockholmského večerníku, píšící do kriminální rubriky. Hlavní hrdinka a její prostředí pochopitelně vycházejí z autorčiných zkušeností z novinářské branže, která z těchto knih nevychází příliš pozitivně.

 

Liza nyní žije střídavě ve Stockholmu a ve Španělsku se svým mužem a třemi dětmi.

 

 

VYŠLO ČESKY:

• Studio Sex (překlad Jana Pecharová, Alpress, 2003)
• Svědek (Paradiset, překlad Jana Hola, Alpress, 2004)

OCENĚNÍ ::

1998 – Poloni Prize

1999 – Debut Prize (za knihu Sprängaren)

1999 – Autor roku (za knihu Studio Sex)

2001 – Kniha roku (Paradiset)

2002 – Scanorama awards

2004 – jmenována velvyslankyní UNICEF

 

(zdroj: Mikika)

O tuhle nedlouhou reportáž z televizního pořadu Víkend, pojednávající o Agatě Christie, jsem zakopl zcela náhodně – když jsem zavítal na stránky jednoho mladého českého autora detektivních románů:

 

http://www.juanzamora.ic.cz/

;)

 

po záľahe poviedok, chvalabohu väčšiny lepších ako menej kvalitných výberov, som si našla jednotlivú knihu, s úmyslom, že si poviedky poprekladám románom, než sa pustím do niečoho ďalšieho ...

mám taký pocit, že som zasa šľapla vedľa. :)

 

celkom dobre postavený príbeh, pardon, načatý príbeh,

už v tom hrá úlohu aj internet a zoznamovanie sa po nete, ale vzápätí sa na net ako taký zabudne, mobil sa zjaví občas,

objaví sa superadvokát, objaví sa superzločinec, žiadna myšlienka nie je dotiahnutá do konca, ...

podľa na začiatku pomerne pokročilého použitia internetu a podľa pokračujúceho príbehu a podľa toho, že je v usa v knihe fajčenie dovolené takmer všade, že superzločinec sa diabolsky škerí, ako voľakedajší superzločinci Edgara Wallace ...

 

viem, že píšem príšerne komplikovane, ale podľa tých vymenovaných propriet príbehu som sa rozhodovala minimálne medzi tromi desaťročiami, kedy sa mohol príbeh odohrávať - a ani jedno desaťročie nesedelo.

on sa odohrával len v priebehu jedného roku.

 

aj to len preto, lebo je celý príbeh na začiatku roku, potom po roku ...

lebo sa na začiatku objavil internet, a čitateľ očakával skvelo rozhraný príbeh.

potom sa niečo ešte odohralo, niekoho zatkli - počas celého roku sa nič nedialo, po roku zatknutého súdili, oslobodili, príbeh ešte chvíľu pokračuje, zločinec sa diabolsky vyškiera,

advokátkin život je v ohrození, zlý dozná po zdaní nesmrteľnosti ako novodobý Rasputin konečne smrti,

afektovaní povýšenci sa navrátia do lona ľudskosti,

nespravodliví sú potrestaní, internet už takmer nehrá úlohu, maximálne raz, aj to len sprostredkovane ...

 

ten príbeh nie je zlý. trochu viac spisovateľovej pozornosti a fortieľu by mu len prospelo.

je desivo nedorobený, nedotiahnutý, zo všetkého je tam len kúsok, žiadna dobre rozohraná postava akosi nedokončená, objavujú sa vedľajšie postavy, ktoré majú naznačený charakter, ale ich konanie nemá šťavu ...

superzločinec, ktorý vymyslel skvelý spôsob, ako robiť veľmi šikovne veľmi veľké zlo, vyzerá napriek tomu plocho, nakoniec sa akurát diabolsky škľabí a vyciera sa prenasledovateľom ...

Tim Green, Pravda zabíjí.

br. :)

 

tak som si pre spravenie chuti zobrala ďalšie poviedky ... zábava to teda je ... :)

poviedky zozbierané na samom začiatku sedemdesiatych rokov českými editormi, predslov na desiatich stranách, vrátane takých nevyhnutných poučení, prečo sa vlastne podobné poviedky písali, akých detektívov používali autori, či sú ich diela na úrovni, hodnotné, či teda už je existencia detektívky ako takej ospravedlniteľná, ako ich máme čítať, ... proste predhovor je rovnaká zábava ako poviedky samotné - ba, humornejšia :D

 

predhovor - předmluva je dokonca aj pred každou poviedkou, aby sme vedeli, čo nás čaká, a ako to máme čítať a chápať, a prečo to napísal, kto to napísal, kedy to napísal, ... :)

 

a čo ma dorazilo nadobro, autor či autori, ktorí to celé spáchali, na viacerých miestach knihy dokonca považujú za lepšiu autorku s lepším detektívom Dorothy Sayersovú a jej lorda Wimseyho, než Agathu ... no povážte ! :o :zubiska:

Tak nevím, jestli bych TOHLE vydržel až do konce. Myslím toho Tima Greena. Nejspíš by letěl z okna… :) Ale občas mě TAKÉ přepadnou masochistické choutky – a podobnou slátaninu přečtu, byť se zaťatými zuby, až do úplného konce. Abych se přesvědčil, že je to knížka skutečně TAK BLBÁ!

 

Já teď dočetl Smrt v opeře od Donny Leon (román nese podtitul První případ komisaře Brunettiho) – a jsem velice mile překvapen. Po knížce jsem sáhl hlavně proto, že byla malá, brožovaná, zkrátka tak akorát do batohu, vlastně jsem od ní ani tak moc nečekal – a o to větší byla spokojenost. Celé se to odehrává v Benátkách, kde je při premiéře La Traviaty zavražděn světoznámý dirigent. Komisař Brunetti je milý společník, zákulisí hudebního světa je vylíčeno zajímavě, i vyústění příběhu je nečekaně povedené, uvěřitelné, lidské a až dojemné… Jasně, není to žádný supertrhák, ale někdy stačí i to, že se knížka příjemně čte. Paní Leon má pochvalu!

Práve som dočítala Daniel Silva - Prípad Rembrandt. Téma obrazy, umenie, falšovanie obrazov to sa mi páčilo, no na môj vkus tam bolo zamotané veľa politiky , téma židia a 2. svetová vojna to mi nesedelo.

Ak chcem čítať knihu o niečom takom, tak nesiahnem po detektívke. Pre mňa to nebola detektívka. Skôr to bolo čosi o špionáži.

Ed McBain

 

*15. října 1926, New York – † 6. července 2005, Weston, Connecticut

 

 

známý též jako Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino, americký spisovatel a scenárista.

 

Svá díla psal pod řadou pseudonymů. Serióznější výtvory vydával zpravidla pod jménem Evan Hunter, které později přijal za vlastní. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí (The Blackboard Jungle) z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci (The Birds). Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako stvořitel kriminálního cyklu 87. revír, v jehož více než pěti desítkách detektivních románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku.

 

Dále je třeba připomenout jeho detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthew Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem, s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika.

 

Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon.

 

(Zdroj: Wikipedia)

Simon Brett

 

*28. října 1945 Worcester Park, Surrey, Anglie

 

 

Simon Anthony Lee Brett studoval v Oxfordu angličtinu a dlouhá léta pracoval jako producent v BBC a v televizi. Od roku 1979 se věnuje psaní jak knih, tak i divadelních a rozhlasových her.

 

Napsal řadu knih o Prevítovi, ale především tři různé série klasických detektivek typu whodunit, čili pátrání, kdo to udělal. Hrdinkou jedné série je paní Pargeterová, vdova s nejasnou minulostí, nejnovější jsou detektivní příběhy z fiktivní vesnice Fethering. Nejznámější je ovšem ta nejpočetnější řada, zasazená do autorova oblíbeného prostředí divadel a filmových studií, kde je hlavní postavou stárnoucí herec bez angažmá Charles Paris, který má větší úspěch jako amatérský detektiv než jako umělec…

 

Kromě dlouhé řady knih z Prevítovské série (Prevítem snadno a rychle, Prevítovy první krůčky atd.) u nás vyšly tyto detektivní příběhy:

 

3x v roli detektiva Charles Paris

Mrtvá strana mikrofonu (Dead side of the mike)

Situační tragédie (Situation tragedy)

Vražda bez nápovědy (Murder unprompted)

 

3x v dalších rolích Charles Paris

Hvězdné propadlo (Star trap)

Vražda v názvu (Murder in the title)

Nezemřel, jen odpočívá (Not dead, only resting)

 

Mrtvá v bahně (Mrs Pargeter’s pound of flesh, překlad Hynek Čáp, Melantrich, 1998)

Smrt ve studiu (Dead giveaway, překlad Jaroslava Pauerová, Deus, 2000)

Zmizení milionáře Steena (Cast, in order of disappearance, Ivo Železný, 1998)

Chovej se nejlépe (in Sedmadvacet detektivů)

 

(Zdroj: Mikika)

:)

 

Simon Brett a jeho Paris sú trefa.

písali sme tu už o jeho detektívnom hercovi, je to kvalitne vykreslená postavička s malebnými príbehmi s kopou mŕtvol a celou hromadou humoru a sebairónie, takého anglického humoru, nie celkom vážne ale rýdzo anglické detektívky :unaveny:

 

úroda posledných týždňov:

prečítala som zopár, asi štyri, príbehy od Agathy ... Agatha zvyčajne nesklame, jeden z príbehov bol zo série s manželmi Beresfordovými :

Tom Beresford a Tuppence Cowleyová, v českých prekladoch známa ako Pentlička.

ďalšie sympatické postavičky, tu je o nich písané bližšie : http://www.agatha.cz/node/110

 

príbeh bol Dům u kanálu, tradičný pre túto dvojicu pátračov, a samostatnú dobrodružnú manželku Pentličku, ktorá objavuje viac, než jej profík manžel :)

zvyčajne vydarené milé mierne úsmevné tajomné príbehy, Pentlička skúma, vyskúma a dostáva sa do trablov, a zvyčajne tým odhalí nechutný komplot vyšších škaredých kruhov ... a keď sa do toho obuje Pentlička, majú po kšeftoch : )

manžel je tam na to, aby vyhľadal svojich vplyvných terajších či bývalých priateľov kvôli informáciám a zachraňoval nakoniec Pentličku : )

 

okrem toho príbeh, ktorý som ešte nepoznala : Sloni majú pamäť

v samotnom príbehu je zopár odkazov, priamo v príbehu od protagonistov Poirota a pani Olivierovej na príbehy, keď Poirot riešil staré príbehy, zločiny zapadnuté prachom a rokmi ... skutočné Agathine počiny , napríklad Päť malých prasiatok ...

 

Príbeh má podobnú stavbu, rozvíja sa podobne, postavy sa začnú trochu nakláňať a začínajú byť málo pravdepodobné približne v polovici príbehu, aby skvele sa rozvíjajúci príbeh trochu zabil koniec.

Agathe aj menej vydarené príbehy zvyčajne odpúšťame, má ich pomerne málo v porovnaní s množstvom skvelých, ktoré napísala ...

okrem toho má viacero kníh, prípadne poviedok, kde podobný problém načne z opačnej strany ... trojuholník pozerá z iného uhla ... zvyčajne sú to uveriteľné vydarené príbehy ...

Päť malých prasiatok bol, Sloni majú pamäť nebol, nič sa nestalo, len netúžim zatiaľ tak prečítať ešte raz. pustila som sa do Sadu cyprišú a do príbehu Hodiny :)

 

po Agathe som najprv chcela urobiť pauzu, a prečítať zopár poviedok, ale nakoniec som sa dostala k nepoznaným / a k dvom veľmi veľmi dávno čítaným / príbehom P.D. Jamesovej s Adamom Daglieshom ...

 

kedysi veľmi dávno, pred desaťročiami, som čítala jedno za druhým veľké dámy anglickej detektívky, od takmer celej Agathy cez Dorothy Sayersovú a P.D. Jamesovú a Josephine Teyovú a neviem koho každého ešte ...

pídí som vtedy trochu odložila bokom ... neviem už dnes prečo. zdala sa mi možno rozvláčna, či som na ňu bola príliš mladá, či som ju šľahla jednoducho k Sayersovej ... neviem.

 

na dlhé roky som ju prestala čítať, zabudla som na ňu. aby som ju pred časom znovu pre seba objavila, aby som sa k nej vrátila, a neviem sa jej nabažiť.

 

čím viac jej príbehov čítam, tým je lepšia, to sú príbehy plné života, básní, citu, a čo milujem, citátov od všetkých skvelých anglických autorov počnúc Shakespeareom ...

príbehy vystavané omnoho starostlivejšie než Agathine, čo sa mi pri detektívkach nestáva, alebo len málokedy, vychutnávam si každé slovo.

pídí je skvelá. úplne skvelá.

Přiznám, Pentličku jsem nikdy nečetl, zato pídí miluji – čte se moc hezky, je to takové neuspěchané, starosvětské… :) Na rozdíl od dnešního oslavence, v jehož románech se to přece jenom hýbe podstatně více…

 

 

Dick Francis

 

* 31. října 1920 Jižní Wales, Anglie, † 14.února 2010 Grand Cayman, Kajmanské ostrovy

 

 

V letech 1953-54 byl Richard Stanley Francis britským žokejem-šampiónem, poté psal pro Sunday Express a v roce 1962 vydal svou první knihu knihu Dead Cert (Smrt favorita). Po ní jich následovalo dalších čtyřicet detektivních románů. Francisova díla jsou napsána velmi realisticky, přičemž základem jsou často i skutečné události z prostředí koňských dostihů.

 

Do češtiny byla většina Francisových knih mistrovsky přeložena Doc. MUDr. Jaroslavou Moserovou - Davidovou, DrSc, českou političkou a lékařkou (v lednu 1969 byla na popáleninovém centru ošetřující lékařkou Jana Palacha).

 

Dick Francis se sice zapřísáhl, že po smrti své ženy v roce 2000 již psát nebude, přesto v roce 2006 vyšla další jeho kniha – a od roku 2007 napsal čtyři tituly se svým synem Felixem.

 

Namátkou z autorovy tvorby: Smrt favorita, Cena krve. Nervy, Dražby, Vysoké sázky, Tvrdý úder atd.

 

(Zdroj: L.C.)

Václav Erben

 

*2. listopadu 1930, Náchod – † 19. dubna 2003, Dobříš

 

 

Český spisovatel známý především díky hlavní postavě svých detektivek kapitánu Exnerovi, svéráznému kriminalistovi, objevujícím se ve třinácti autorových detektivkách.

 

Václav Erben absolvoval Obchodní akademii v Náchodě a divadelní dramaturgii a rozhlasovou režii na pražské DAMU. Po vojně pracoval jako novinář a nakladatelský redaktor, v letech 1977 až 1990 potom ve Filmovém studiu Barrandov. Psal od poloviny 60. let, debutoval povídkami psanými pro rozhlas. Kromě detektivek, z nichž mnohé byly zfilmovány nebo inscenovány v Československé televizi, psal také psychologická a historická díla.

 

V listopadu 1989 byl zvolen prvním předsedou České asociace autorů detektivní literatury. V té době se i zapojil do politického života. Od roku 1993 byl tři roky mluvčím předsedy ČSSD. Několik let vykonával v Radě České televize funkci místopředsedy, odkud dvakrát sám odešel a raději se věnoval literatuře.

 

Detektivky, ve kterých vystupuje kapitán Michal Exner:

 

Poklad byzantského kupce (1964)

Znamení lyry (1965)

Bláznova smrt (1967) v Rudém Právu pod názvem Smrt Jana Krempy (1967)

Vražda pro zlatého muže (1969)

Efektivně mrtvá žena (1970)

Na dosah ruky (1971)

Pastvina zmizelých (1971)

Osamělý mrtvý muž (1975), původně v Mladé frontě pod názvem Kopyta osla Kiang (1972)

povídka Dialogy pro klarinet, cimbál a bicí nástroje (1975)

Smrt talentovaného ševce (1978)

Denár v dívčí dlani (1980)

Poslední pád Mistra Materny (1987)

Trable anglického šlechtice v Čechách (1991)

Vražda ve společnosti Consus (2001)

Nejčtenější český autor Michal Viewegh napsal (spolu s investigativním žurnalistou Jaroslavem Kmentou) detektivku! Respektive politický thriller. Kniha se jmenuje Mafie v Praze a na čtyřech stech stránkách údajně čtivým, mnohdy až strhujícím způsobem, popisuje české politické bahno – tak alespoň román charakterizují recenzenti.

Knížku jsem zatím nečetl, ale určitě napíšu Ježíškovi…

 

http://kultura.idnes...30528_hudba_jaz

Nejaká dobrá Detektívka na víkend?

:detektiv:

 

Rayiner,

to je hodne zložitá otázka, skús si prebehnúť túto tému, je tu popísané o zlých, dobrých, starších, novších a kdejakých detektívkach ...

hm, vlastne táto téma sama je niečo ako skvelá detektívka :reading: :)

 

 

ani detektívka nie je ako detektívka, ako medzi x inými knihami sú medzi nimi obrovské rozdiely, v štýle, prerozprávaní, mieste,

klasická anglická detektívka, klasická americká škola.

nové moderné detektívky, naháňajúce priečky medzi bestselermi,

detektívky, ktoré sú viac, než krimipríbeh,

detektívky povrchné, ženúce sa evidentne za sfilmovaním v hollywoode, písané takmer ako scenár,

detektívky doslova "hluché", zamerané len na brutalitu, len na ubližovane, len na krv, čím viac, tým lepšie,

detektívky s humorom, jemným, anglickým, drsným, kdejakým,

detektívky kopírujúce jedna druhú, detektívky, ktoré začínajú skvele, ale autor nemá silu nápad dotiahnuť do konca, a z príbehu sa stane ploché nič, ktoré možno dočítaš, možno nie ... a nikdy viac neotvoríš,

detektívky, ktoré môžeš čítať znovu a znovu, lebo sú to "knihy" ... je úplne jedno, že už dávno vieš, kto je vrah, je to kniha, ktorá sa číta znovu a znovu ...

 

okrem toho nie všetci čítame rovnaký žáner, detektívky nie sú len jeden typ kníh ... sú to detektívky. ale tým to končí. každý, kto číta detektívky, si nájde svojich obľúbencov, presne ako v akejkoľvek inej literatúre.

niečo, čo zahodím po niekoľkých stranách, aj keď to kdesi zo dva týždne lámalo rekordy čítanosti, a niečo, čo vytiahnem z knižnice, a znovu a znovu čítam... :)

 

detektívka na víkend ... to je úplne fantastická vec ... otázka je, aká. :)

 

bavia ťa staršie, novšie, veľké mená, thrilery, krimi, krv, logika, príbeh ? ...

skús si prebehnúť tému, skutočne je toho tu veľa ... podľa toho, čo ty rád, poradíme, poslúžime :)

game, lépe jsi to snad ani formulovat nemohla - to je naprosto vyčerpávající charakteristika žánru...! :thumbsup:

Niekde som cital zakladne rozdelenie detektivnych pribehov na dva pristupy...

 

Prvy je anglicka skola - vychadza z toho, ze spolocnost je stabilna a s moralnymi a etickymi pravidlami, pricom zlocinec je cudzorody prvok, ktory tuto rovnovahu narusuje. Neznamena to automaticky idylku, ale skor to, ze ide o viac-menej individualneho pachatela a cielom vysetrovania je odstranit zlocinca a navratit spolocnost do fungujuceho a stabilneho stavu. Tu mame od Marplove, Poirota az po niektore sucasne serialy ako Vrazdy v Midsomery, ci aj naseho povodu ako Major Zeman a pod.

 

Potom tu je americka skola - ta vychadza z predpokladu spolocnosti narusenej, kde je zlocin a porusovanie pravidiel hlbsie zakorenene a rozsirene. Pripadna "akcnost" nie je nutnou sucastou, ale skor vyplyva z toho, ako je spolocnost chapana. V nasilnicnom prostredi, kde casto rozhoduje sila, je aj vysetrovatel nuteny pouzit nasilie a silu. Zaroven sa ale aj meni postavenie a osobnost vysetrovatela - uz to nie je osoba bez bazne a hany, nie je to cisty rytier bojujuci na strane dobra, ale bezny clovek ovplyvneny chybami spolocnosti. Casto nebojuje s demonmi vonkajsieho zlocinca, ale s demonmi v sebe.

 

Prirodzene, len dve taketo skatulky niekedy nestacia. Ale mozeme povedat, ze prevazna vacsina dnesnych detektivnych pribehov je vyraznejsie ovplyvnenych americkou, nez anglickou skolou.

Ďakujem všetkým za vaše názory! :)

Určite si o tom niečo ešte pozriem a potom hor sa na prvú Detektívku! ;)

 

Prozrazovat věk u dam slušné nebývá, v případě P. D. Jamesové můžeme ovšem její stáří odtajnit s patřičnou úctou: Paní baronka se totiž narodila v roce 1920 – a stále publikuje.

 

V roce 2008 – tedy ve svých 88 letech – vydala svoji zatím poslední detektivku s Adamem Dalglieshem, kniha se jmenuje Soukromá pacientka a česky vyšla v roce 2009.

 

Následovalo teoreticky pojaté Povídání o detektivkách (2009, česky 2011).

 

A nyní, v listopadu 2011, přichází pídí se zbrusu novým románem – tentokrát ovšem milovníci sympaťáka Dalglishe přijdou zkrátka. Kniha se jmenuje Death Comes to Pemberley – a bude asi pro mnohé spisovatelčiny ctitele velkým překvapením.

Autorka se totiž rozhodla napsat pokračování Pýchy a předsudku Jane Austenové. Detektivní příběh je zasazen do roku 1803, kdy Darcy a Elizabeth žijí se svými dětmi už šestým rokem ve spokojeném manželství – a kdy do jejich života vstoupí zločin (Elizabethina mladší sestra Lydie najde svého manžela zavražděného).

 

Volba navázat na jeden z pilířů anglické literatury zřejmě není náhodná, P. D. Jamesová sama říká, že Austenová patří k jejím nejoblíbenějším autorkám. Bude jistě zajímavé posoudit, jak se pídí s touto historickou výzvou popasovala.

 

:detektiv:

 

pídí patrí moja úcta, teda mojej znovuobjavenej P.D.Jamesovej,

kdesi vyššie som spomínala, že na celé roky som na ňu zabudla, a nedávno objavila nanovo ...

je skvelá, jej Adam Dalgliesh je skvelý rovnako, a prekutala som kdečo, aby som sa dostala k jeho ďalším príbehom ... podarilo sa pozbierať ešte zopár, a všetky bolo pídí ... čo začína byť známkou kvality :)

našla som jej knihy natočené s hercom Royom Marsdenom v úlohe Adama. knihy pídí sú objemnejšie, bohaté na dej a stojí za to prečítať každú vetu - jednotlivé knihy sú natočené ako miniseriály, majú cca 5 - 6 dielov každý.

 

zásoba pídí sa minula, a nasledovala "farebná dávka" Johna D. MacDonalda / pozdravujem nutrinku ! :) /

farebné, ako som na to tu nedávno došla, po poriadnom nakopnutí v jeho životopise - farebné názvy majú jeho príbehy s Travisom McGee.

objavila som ich celú kopu, dokonca tie úplne prvé, kde len začína svoju farebnú sériu, ešte bez svojho doktora Watsona, skvelého doktora ekonomických vied Meyera a ich skvelých dialógov ...

prečítala som všetko dostupné, už poznané a tie, ktoré sú doma v knižnici, som vynechávala, aj tak ich bolo úctyhodné množstvo ...

na pekne dlhý čas som pretravisovaná, aj keď toho chlapíka môžem v každej podobe ... na chvíľu mu dám pokoj :)

 

Sherlocka Holmesa sme tu spomínali, aj jeho pokračovateľov, vydarenejšie aj menej vydarené príbehy ...

práve som dočítala antológiu - knihu poviedok pod názvom

Sherlock Holmes: Nové poviedky, / Z anglického originálu

The New Adventures of Sherlock Holmes, vydaného nakladatelstvím, Carroll & Graf Publishers, Inc. v New Yorku v roce 1999, /

ktorá bola jedna z tých veľmi vydarených ...

príbehy písali veľmi známe mená, spisovatelia, autori, od ktorých by holmesovský príbeh nikto ani nečakal ... napríklad Stephen King :)

každý z autorov sa chytil svojho príbehu ináč, niektoré príbehy boli dokonalá prekvapujúca recesia, niektoré pokračovanie holmesovských dovtedy "utajených" príbehov, spomienky staručkého doktora Watsona, ... a mimoriadne zábavné ... bolo pôžitkom ich čítať :klobuk: :)

 

našla som si pod stromeček zopár nových autorov, uvidíme, čo to spraví ...

 

každému čitateľovi krimi, detektívok, thrilerov, skvelých záhad všetkého druhu prajem, aby dostal pod stromček celú kopu tých najlepších kníh od tých najlepších autorov, dobré svetlo, pohodu, prípadne fungujúce čítačky ... :)

 

Mám prečítané všetky Dánovky..Ešte pred ním som čítaval Mc Baina. Myslím že Dán ho trochu kopíruje ale nevadí aj tak je to lepšie.