Detektívky

váááhala som. dlho.

teraz to práve dozrelo.

Stieg Larson Millenium / všetky tri pekne pokope / sú objednané, a hneď aj zaplatené, aby som si to už nemohla rozmyslieť ... <_<

tam sú moje dobré predsavzatia :hahaha:

pssst, ticho tam, nič nehovorte :)

Tak to tě čeká příjemná chvilka – myslím to rozbalování balíčku. <_< Trochu závidím. Ono i jen ty tři bachraté svazky-cvalíky držet v rukou je pošušňáníčko. :)

A což teprve až uvidíš, jak jim to sluší na poličce v knihovně… :)

Mezi námi, nedáváme my si dobrá předsevzetí jenom proto, abychom je mohli s trochou škodolibosti při nejbližší příležitosti porušit…? :) :hahaha:

to miesto v knižnici bude treba akýmsi spôsobom najprv vytvoriť ... knihy v dvoch radoch, knihy na knihách, knihy postojačky, poležiačky, knihy na každý spôsob ... <_< tri objemné nové knihy ...nee, nevidím to moc ružovo :hahaha:

jedine tak, že zlikvidujem kamsi do pivnice nevydarené moderné detektívky / ale to ako sa poznám, nespravím :) /

... ešte stále sa trochu v tých mojich neprehľadných poličkách hrabem, a nachádzam teda skutočne kadečo ...

a nestačím si búchať hlavu, čo som bola schopná kúpiť, len preto, lebo som nemala pred pár rokmi rozum / teda nie že by som teraz mala oveľa viac, ale aspoň si dávam predsavzatia :) /...

... kupovala som tak, že som prečítala zadnú stranu, nejaké predstavenie sa knihy, kúsok návnady na záložke obalu či napríklad na martinuse, a nedošlo mi, že to je to isté, ako upútavka na film ... dve tri najlepšie scény, a film dokonale béčkový ...

nuž ale podobné siahnutie vedľa sa mi stalo aj za socizmu, hoci zriedkavejšie :)

tie staršie knihy - siahnutia vedľa, sú brak - a všetky tie novšie knihy, takmer bez výnimky, sú písané ako hollywoodske scenáre. čiže tiež brak.

zatiaľ sa len hrabem v zadných radoch, ale skúsim tie nepodarky vypísať, keď sa mi voľaktorý deň bude chcieť ... priam si ich predstavujem sfilmované, scenáristi už nebudú mať priveľa roboty, len to učesať, a podstatné je, že tečú potoky krvi a obete vykosťujú a všetci detektívovia sú najnovšie osudom bití a majú problémy nájsť si miesto vo viere a v svojom svedomí a zvyčajne sú ešte aj diletanti ...

asi som práve dosť znechutená, chytila som do rúk knihu, na ktorú som už aj zabudla, že ju mám doma pár rokov

/ zaujímavé je, ža na Nera Wolfea či Lew Archera nezabudnem nikdy, že sú doma /

našla som ju tu Frank de Felitta - Vraždy podľa Hitchcocka

čitateľ ju tam veľmi nechváli, myslím, že keď píše o niekoľkých sto stranách, preháňa a pomýlil sa, kniha má 270 strán, stačí z nej pár desiatok, a keď som ju hľadala na google, predajcovia ju nemali, ale antikvariáty ju majú všade / kedysi som ju kupovala v tescu /... ale zato som si ju zobrala, a mučím sa ňou :)

a stále a znovu prichádzam na to, čo už dávno viem, viem to, len sa vždy nechám hlúpo nachytať, lebo hľadám dobrú detektívku, že nepotrebujem potoky krvi, vykostené mŕtvoly, psychopatov a šialencov, ale príbeh, atmosféru, pohodu, vtip, Niečo.

to v scenároch jedno, dvoj, troj knižkových autorov chýba ...

ináč som nad tým premýšľala, nakoľko rozdielne knihy sa vydávali kdekade, keby nebolo v knižniciach edície smaragd, a keby som v jednom čase náhodou nemala prístup do tej malinkej moravskej dedinskej knižnice, kopu českých a kdejakých iných autorov a knižiek by mi uniklo ...

práve mi napadlo, že celá hromada parádnych knižiek, detektíviek aj s humorom vychádzalo brožované v Čtení na dovolenou :)

a napríklad v maďarských knihách, kde boli za socizmu dve veľmi kvalitné edície krimi, vôbec nevychádzal Rex Stout, napríklad ... z tých ostatných som kopu čítala aj v češtine aj slovenčine aj maďarčine ... :)

ehm ...

o tom vybaľovaní a mojich výčitkách svedomia napíšem tuším do inej témy ... o knihách, len sa musím spamätať z tej ceny, čo som vysolila v noci :) :)

Vzpamatováváš se z ceny vysolené za Milénium? Jak jste na tom vůbec u vás s cenami knih? U nás se např. kompletní Milénium (tři šestisetstránkové knihy) prodává plus mínus za 1.100,- Kč. Upřímně řečeno, nedovedu posoudit, jestli je to málo nebo moc. Vzhledem k tomu, že průměrná mzda v ČR (na kterou ovšem dosáhne sotva třetina obyvatel) je 23.500,- Kč, činí cena za Milénium – počítám-li správně – 4,68% průměrné mzdy. Jinými slovy: z průměrné mzdy si můžeš koupit 21 a půl Milénia. (Zní to jako výsledek nějaké slovní úlohy z matematiky ze šesté třídy :hahaha: ) Takže – kdybych na výše položenou otázku přece jenom musel odpovědět – pro mnohé rodiny to asi bude dost.

…knihy v dvoch radoch, knihy na knihách, knihy postojačky, poležiačky, jako kdybys popisovala mojí knihovnu – vlastně bych měl správně použít množného čísla. Protože nejdřív byla jedna velká knihovna, potom přibyla druhá menší, k tomu v obýváku dvě police knih po tetě, pak se knihy rozlezly do dětského pokoje (když děti opustily hnízdo) – no a teď jsem si nechal udělat takovou soustavu polic nad psacím stolem až ke stropu – a už ani tam není místo, knihy se vrší do různých vratkých pyramid a okamžik, kdy se to všechno zřítí, se nenávratně blíží. Nevím, nevím, neměl-li bych si také dát nějaké předsevzetí… :)

Ale nejspíš to tak má být. Kdybys kupovala s rozmyslem – frekvencí dvě knihy za rok – přišla bys o tu slast přehrabování se v neprehľadných poličkách, a to by byla sakra škoda, ne?

Edice Smaragd byla dobrá, vycházely v ní skvělé věci – a moc dobře se četla. Vazba, písmo a ten příjemně zelený papír… Dodnes si pamatuju, že jednu z prvních knih, které jsem ze Smaragdu čet (ne-li vůbec první – to jsem musel chodit ještě na základní školu), jsem měl půjčenu od jedné mamčiny kolegyně z práce – a ta kniha byla nasáklá vůní nějaké voňavky a cigaretového kouře. Kdykoli jsem pak nějakou knížku ze Smaragdu držel v ruce, tak jsem si na ten čichový vjem vždycky vzpomněl. Vlastně si ho vybavuji dodnes…

A samozřejmě Čtení na dovolenou. Dobré knížky, vyšla v nich spousta zahraničních autorů, Agatha, S+W, Dexter atd., atd., i řada humoristických – jen škoda, že se občas trochu rozklížily a trousily se z nich listy... <_<

A abychom nezapomněli: edice Napětí! V té vyšlo moře skvělých detektivek, romány Václava Erbena s kapitánem Exnerem mám spojeny právě s touto edicí.

predýchavam, po tom, čo som si dávala tie predsavzatia ... ale už včera večer mi prišla sms, že je zásielka zbalená a ide na poštu ...

martinus.sk je trochu drahý, ale má jednu veľkú výhodu, že človek môže zaplatiť hneď službou pay z karty, celú sumu dokopy, s poštovným, a je po starosti, len čaká na zásielku.

Millenium komplet aj s poštovným - vyšlo to na 49, + niečo eur, takmer 50, čo je celkom dosť. :hahaha:

je tu ešte jedno porovnateľné kníhkupectvo na nete, gorila.sk, majú o trochu lacnejšie knihy, nedá sa platiť kartou, majú drahšie bežné poštovné, ale majú aj čo som počula od ľudí, vlezlejšiu a agresívnejšiu reklamu ... u gorily by to vyšlo asi o štyri eurá lacnejšie, a na dobierku.

všeobecne sú knihy drahé, mám taký dosť šialený zvyk, keď dočítam staré knihy, vždy pozriem, koľko stála kedysi, a v akom náklade vyšla ... aj keď to porovnávam s voľakedajšími platmi, knihy boli lacné, skutočne z malého platu, keď na tom človeku záležalo, v pohode išlo každý mesiac kúpiť knihu, aj som to hodne a hojne využívala, a detektívky som zbierala už vtedy, dávno ...

na druhej strane aj teraz boli také obdobia, že som nabehla a kúpila naraz štyri ... práve preto, že som to trochu preháňala, a trochu sa zmenili podmienky, som si trochu dala ten záväzok o krotení sa v nakupovaní kníh ... ako vidieť, veľmi ľahko je ma zviklať, stačí predo mnou vychváliť detektívku a som v pasci :) <_<

vytlačiť z obývačky som sa knihami ešte nedala, sú tam štyri veľké regále, ale melú z posledného ... nejaké knihy sú ešte doma u mamy, a pokukujem po jednej takej menšej voľnej stene v byte, kam by sa zmestil ešte minimálne jeden poriadny knižný regál až po strop ... ale zatiaľ je to len v štádiu pokukovania, lebo by som zapratala výhľad krížom cez byt z okna do okna, ktorý veľmi chvályhodne vznikol po menšej rekonštrukcii, a je parádny ... takže dilema :)

edícia Napětí ... na tú som dokonale zabudla ... a neviem si ani vybaviť formu jej kníh :)

smaragd a čtení boli také výrazné, a mám z nich pár kníh doma, a potom ešte mám zopár, ale neviem, aká je to edícia ...

vydával to Odeon, mali šedý plátený prebal, a vychádzali v nich zvyčajne tri detektívky od jedného autora, niečo na spôsob slovenskej zelenej knižnice ... práve som si bola pozrieť takto vydaného Nera Wolfea, ale edíciu tam nevidím ... vychádzal tam Stout, Robert van Gulik, Ngaio Marshová, / mám ich doma / a ešte kdečo, fajn knižočky to boli ... :)

trochu sa vmiesam, ale pokial viem z vlastnej skusenosti, tak v gorile sa da hradit aj prevodom na ucet, a v tomto pripade by bolo odpustene aj postovne, celkovo by to vyslo lacnejsie skoro devat eur, martinus ma uz aj zacina hnevat svojimi nadhodnotenymi cenami

včera či predvčerom či kedy som to objednávala, pozerala som sa na gorilu, zrejme mi to uniklo ... už je jedno, pozriem sa najbližšie, ďakujem <_<

a to najbližšie zrejme nie je tak ďaleko, ako na seba pozerám ...

ale je aj pravda, ze platbu prevodom maju trochu neprehladnu, tiez som sa v tom raz stratila, nakoniec stastne dopadlo

ps. prispejem k pokusaniu, je uz dostupne aj druhe vydanie deavera - spici panna:)plus koncom novembra vyjde najnovsi pribeh s rhymeom a harry bosch ma tiez nove pokracovanie:)

ps2. co sa tyka hodnotenia samotnych knih, padol tu uz dobry link - goodreads.com, a dobrym zdrojom je tiez aj amazon

to je dobrá správa ... z prvého vydania Spacej panny som žiaľ všade videla len zadné svetlá v podobe " vypredané " ...

tu je, a ako "novinka" <_< Jeffery Deaver: Spící panna

Začnu troch stydlivě :hahaha: : Nejenom, že neznám Spící pannu, já neznám ani Jefferyho Deavera. Nejspíš už nazrál čas, abych si založil nějaký notes (nejlépe wordový), a začal si poznamenávat, co si výhledově přečíst.

Ceny knih: je to jasné, knihy rozhodně nestojí málo, ale na druhé straně mi týden co týden přichází mailem od velkého českého knihkupectví (jmenovitě od Kanzelsbergera) nový newsletter – a když vidím ty mraky knih, které se v nepřetržitém proudu valí na pulty knihkupectví, pak si říkám, že to s těmi cenami snad ještě nebude tak špatné. Přece ty knížky musí někdo kupovat… :)

Knihy v bytě, respektive přemítání o knižním regále až po strop: mám neodbytné tušení, game, provázené potutelným úsměvem <_< , že stádium pokukování se už nenápadně změnilo v zaseknutý drápek – a že výhľadu krížom cez byt z okna do okna právě začalo ono pověstné odpočítávání.

Edice Napětí: Samozřejmě ji znáš, brožovaná vazba, nijak atraktivní obálky, zato v ní vyšlo – jak jsem se právě dozvěděl z netu – 194 svazků (kompletní seznam edice Napětí) a vypadala takhle: ukázka.

Ta edice v šedém plátěném přebalu z Odeonu se snad ani nijak oficiálně nejmenovala, my jsme jí prostě říkali „Třikrát“ – teď jsem se byl podívat – a fakt v tiráži o názvu edice není ani zmínka. To byla skvostná edice, mám z ní v knihovně asi dvacet knížek, od Simenona, přes Chandlera atd. atd. až po McBaina. Byly v nich skvělé doslovy od skutečných odborníků. Navíc kvalitní vazba, kvalitní papír – a především kvalitní autoři – a od nich prakticky vždycky to nejlepší, co napsali…

Včera, s předstihem čtrnácti dnů, jsem dostal od synátora k narozeninám Bestii od Dominika Dána. Popravdě, čekal jsem ji až pod stromeček. Teď si jenom najít čas na její přečtení.

Před 108 lety, 21. listopadu 1902, se v Praze narodil spisovatel, překladatel a scénárista Eduard Fiker, který (spolu s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem) stál u zrodu české detektivky (více zde).

Napsal přes osmdesát titulů a kromě detektivek byl i autorem rozhlasových her, dobrodružných i humoristických knih, divadelních her a sci-fi románů.

Řada Fikerových děl byla zfilmována, vznikly např. adaptace románů Paklíč (Miroslav Cikán, 1944), Kilometr 19 (Strach, režie Petr Schulhoff, 1963), Zinková cesta (Třináctý revír, režie Martin Frič, 1946), Série C-L (Na kolejích čeká vrah, režie Josef Mach, 1970), Fantom operety (TV seriál, režie Zdeněk Podskalský, 1970) aj.

Eduard Fiker zemřel v Praze 3. března 1961.

Poznámka pro filmové fandy: snímek Na kolejích čeká vrah je k dispozici na www.ceske-filmy-zdarma.cz. (zde)

Na kolejích čeká vrah si pamätám, kedysi tie staré detektívky vysielali dosť často ...

podľa názvov, ktoré sú mi povedomé, si spomínam, že som od pána Fikera niečo čítala, ale bolo to veľmi dávno, tie spomienky sú dosť hmlisté, a zrejme, veľmi zrejme to bolo v tej moravskej knižničke ... <_<

a pravdaže ... po ukážke už viem, ktorá je edícia Napětí ... a práve tú ukážkovú knižočku som aj kedysi čítala, potrebbujem veci aj vidieť, aby sa mi pripomenuli ... to už je po tisíckach prečítaných kních a predsa len stará hlava ... :)

Jeffery Deaver bol pre mňa opačný prípad ... najprv som videla film, sfilmovaný prvý diel z jeho série o geniálnom tetraplegikovi menom Lincoln Rhyme, a jeho asistentke Amelii Donaghy, úplne úžasne ich stvárnili Denzel Washington a Angelina Jolie

ten prvý diel bol Zberateľ kostí, odvtedy s Lincolnom vyšlo už neviem presne, tuším sedem príbehov, vždy si ho predstavujem ako Denzela Wasgingtona a jeho Angelinu :) tie príbehy sú dobré, síce trochu kruté, ale majú atmosféru, majú svoje charakteristické postavy, síce majú svoje trápenie, a nie malé, ale na takej celkom prijateľnej úrovni, nie sú umelé, napriek skvelému sfilmovaniu nie sú prikázane hollywoodske a ploché, vzhľadom na okolnosti, dej, príbeh, postavy okolo im to človek - čitateľ verí.

nie všetky tie príbehy sú absolútne stopercentné, menej sa mi páčila Prázdna stolička, a v tejto téme som tuším už kdesi písala aj o ostatných dieloch tejto série ... ale stoja za prečítanie, a v tomto prípade nie je zlé vidieť film, herci vytvorili akýsi etalón, ako tie postavy vidieť ... a sedia.

/ opačne to nemám rada. nehcem, aby mi predpisoval režisér, že si mám zmeniť predstavu : ) /

okrem toho má Deaver ďalšie a ďalšie príbehy, s inými hlavnými postavami, príbehy z iných prostredí, a má ich veľa, je to plodný autor ...

k zbieraniu tých ostatných som sa ešte nedostala, zatiaľ mám sériu s mojím obľúbencom Lincolnom / samozrejme v podobe Denzela Washingtona a jeho krásnej a skvelej Angeliny ...

Jeffery Deaver na martinus.sk - sú tu všetky knihy, a dá sa z toho vyzobať Lincoln Rhyme, v prípade Deavera tie popisy dejov celkom sedia ... tu sa človek veľmi nesklame

okrem toho, keby nebol čítaný, nevydáva toľko kníh v x sériách, a nečaká sa na ďalšie vydania ...

nie všetko je úplne dokonalé, nečítala som od neho ešte všetko, čo tu vyšlo, a nie všetko, čo som čítala, sa mi bez výhrad páčilo, ale Deavera sa oplatí čítať, a oplatí sa čítať jeho Lincolna Rhyme ... ide v čase, treba tie jeho príbehy trochu zoradiť :)

okrem toho mi dnes prišli traja Stieg Larsonovia :)

pekne veľké a hrubé a objemné knižočky ... zatiaľ ich mám len tak vedľa seba, pozerám na ne a hladkám ich, ale ešte nečítam ... :hahaha:

mám rozčítanú jednu knižku, to už dočítam, lebo je to čtivé, a celkom fajn príbehy, a dávno som to už nečítala, je to tiež výsledok hrabania sa v zadných poličkách - Simon Brett: vydané v Odeone, Třikrát v roli detektiva Charles Paris

prekvapivo dobré ľahké a vtipné čítanie, Charles Paris je herec, nie práve z tých najúspešnejších, v najlepších rokoch, a miluje popíjať, miluje ženy, ktoré ho už pomaly prehliadajú pre jeho vek, a miluje lúskať záhady, samoironizujúci typ, ale nie smiešny ... také príjemné čítanie večer pod lampu, ľahké a odpočinkové :)

Tak Třikrát v roli detektiva Charles Paris mám dokonce doma, patří mezi těch mých dvacet z Odeonské edice Třikrát..., které mi říkají pane, ale abych řekl pravdu, moc mi z těch tří příběhů v hlavě nezůstalo, přece jenom je to už pár let, co jsem knihu četl. Budu se na Bretta muset znovu podívat a trochu osvěžit malé šedé mozkové buňky. :hahaha:

Takže Larsonovia dorazili? Koukám, že na Slovensku naděluje Ježíšek už dvaadvacátého listopadu... :)

Vlastně lehounce závidím. Jako host v cukrárně, který už svůj větrník snědl – a dámě odvedle teprve tentýž zákusek přinesli. (Což byla jenom básnická licence, protože ve skutečnosti na mě pořád ještě dva větrníky – druhý a třetí díl – čekají! <_< )

Sběratel kostí mi něco říká, skoro určitě jsem to musel někdy vidět, ale tyhle filmy mě časem mnohdy trochu splynou s jinými podobnými – možná proto, že jsem ho neměl propojen s knížkou… Teď si prohlížím tvůj odkaz na Martinusu, a koukám jako puk, ten Deaver je psavec…, nojo, vidím, že i u nás v knihovně mají nejméně 25 titulů, pane jo, musím na něho někdy mrknout… To jsou vážné mezery ve vzdělání, pane… Kdyby tak člověk nemusel chodit do práce…

Od Fikera jsem ve skutečnosti četl jenom pár věcí, Paklíč, Zinkovou cestu, Zlatou čtyřku, Kilometr devatenáct a především Sérii C-L, která se mi líbila nejvíc. Vyšla v roce 1958 a byla to tuším vůbec první detektivka, kterou komunistický režim po dlouhých letech půstu tehdy povolil vydat. A přitom vůbec není poplatná době, pojednává o krádeži peněž z poštovního vlaku. Z těch Fikerových předválečných románů jsem nečetl nic, ani jsem to vlastně nezkoušel…

Teď jsem se díval na www.ulozto.cz, Sběratel kostí půjde bez problémů stáhnout, za zhruba 70 minut bych ho měl mít už v počítači, co nejdřív to skouknu. Jak jsem zahlédl pár těch fotek z filmu, tak jo, určitě jsem to viděl, Washington v posteli, hned jsem byl doma. Ale o čem to bylo, to si nepamatuji ani náhodou :)

* 23. 11. 1961 se v Marblehead, Massachusetts, narodil nejznámější americký psychiatr doktor Keith Russell Ablow, jinak autor šestidílné série detektivních příběhů.

Napsal řadu odborných knih, např. Bojovat s démony, Jak si poradit s depresí, nebo sondu do mysli vraha v cele smrti v případu, který otřásl Amerikou (Scott Peterson)

Protože Ablow zastává názor, že nikdo není dokonalý, není bez chyby ani hrdina jeho detektivní série, soudní psychiatr Frank Clevenger, který se ale díky své nedokonalosti dokáže tím lépe vcítit do obětí i vrahů…

V Česku vyšly romány Popření, Projekce, Nutkání a Psychopat.

Ablow má pravdu, zrejme sa v tom vyzná :)

pozerala som na martinus.sk, predávajú tieto štyri jeho spomenuté romány, v češtine ... na slovensku ho nevydal extra ešte nikto

doteraz som o ňom nepočula, čítal si od neho už niečo ?

hoci podľa mňa musí byť detektív trošičku trošičku ... trolilinku dokonalejší, než tí ostatní obyčajní smrteľníci ... nie krásnejší, nie lepší, nie múdrejší, len ... proste tá troška, kvapka niečoho, čo ho robí dobrým detektívom, tam musí byť ... <_< :hahaha:

Simona Bretta sa myslím celkom oplatí oprášiť, tiež som stihla zabudnúť, aký je dobrý ...

tá ohromná spústa kdečoho, čo človek videl a prečítal, sa skutočne nedá pamätať ... ten film som si pamätala preto, lebo mám rada tých hercov, bolo to dobre spracované, a páčilo sa mi to, a spôsobilo, že som Lincolna začala zbierať pre seba ... tak už film splnil aspoň kúsok svojho poslania :)

kvôli Brettovi teraz odpočívajú Larsonovia ... vlastne nielen. chcem dočítať Bretta, lebo je skutočne oddychový, a Larsonov si nechávam ... trochu sa ich obávam, trochu ako ten zákusok, trochu čakám na takú osobnú pohodu, keď si budem môcť vychutnať niečo nové ...

v poslednom čase sa uchyľujem častejšie k starým osvedčeným detektívkam, viem, čo ma čaká, zvyčajne si vychutnávam každé slovo, a knihu, čo sa mi práve nehodí, odložím ... nie som v takej skutočnej čítacej forme, preto čítam staré dobré osvedčené, hlavne ... :)

aj preto čakám, ešte chvíľu, možno na kávu k veterníku :)

Ablowa také neznám, do včerejška jsem ani nevěděl, že existuje! I když by nemuselo být marné ho někdy ochutnat. Zmínil jsem se o něm jenom proto, že měl včera to výročí – napadlo mě totiž, že by možná nebylo špatné tady takhle trochu představit ty nejznámější autory detektivek… Nevím… Třeba to někoho bude zajímat…? <_<

Tak Bretta už mám na nočním stolku – a nejenom to, už jsem se pustil i do čtení :) . Díky za nakopnutí, léta jsem se totiž chystal vrátit ke knížkám, které jsem četl v dávných dobách minulého století – a pořád jsem to nějak odsouval. To ten věčný strach, že prohrabováním se v zadních řadách knihovny mi ujede vlak. Že o něco zásadního přijdu.

Teď konkrétně jsem si například z knihovny postupně natahal několik těch severských autorů, nalaskomil mě totiž skvělý Edwardson (toho jsem si přinesl jako prvního), ten byl pro mě fakt objev, nepřeháním – a pak Kjell Ola Dahl, o tom jsem tu asi ještě nemluvil, tak to byl objev číslo dvě, měl jsem z těch dvou chlapíků (po vší té mizérii, kterou jsem za poslední roky mezi novinkami potkával) oči navrch hlavy. Jenže další seveřani už byla docela bída, neskutečně ukecaná Outi Pakkanen, dost nevýrazný Arnaldur Indridason, Viktor Amar Ingólfsson jakbysmet, ty knížky jsem většinou jenom tak proběhl, bylo mí líto času. Nejspíš si udělám přestávku a na knihovnu se vykašlu, ostatně mám toho Bretta, 550 stran na cigaretovém papíře, to člověk za jedno odpoledne rozhodně nepřelouská…

Sběratele kostí už mám staženého, těším se. :hahaha:

Larson rozhodně oddychový není. Zadře se pod kůži, nenechá tě v klidu. Právě proto si vyžaduje svůj čas. Najít si pro něj tu nejpříhodnější chvíli. Já také tu dvojku a trojku pořád odkládám… :)

bude zaujímať, čitateľov je tu viac, len pisateľov lenivých je prevaha :)

rozhodne zaujíma, z viacerých dôvodov ... fajnšmekri sa dozvedia, čo je nové na detektívkarskom fronte, okrem toho sa rozširujú obzory, čo sa oplatí prečítať, a čo je dôležité, čo sa neoplatí ...

toto je po tom množstve nedočítaných a s nechuťou dočítaných nových detektíviek od nových autorov, na ktoré som sa dala nachytať v posledných rokoch, dosť dôležité ...

celkom iste nesiahnem po tebou vymenovaných nudných severanoch, ušetrí mi to sklamanie ...

mohla som si ušetriť sklamanie, keby som sa neulakomila na bombastické popisy ...

trochu som pokutala vo svojej knižnici, domácej, možno som ja náročná, zrejme ...

knižky, ktoré mám doma, a ktoré sklamali, hlavne a práve tým "hollywoodskym" postojom k téme, priveľmi neskutočnou zápletkou, keď sa osemdesiatročná dáma, ktorá dostane počítač, stane korešpondenčne hackerom, ktorý hackne Vatikán ...

psychopatom, ktorý začne svoju kariéru vraha ako vykosťovač, a jeho príbeh sa končí klišéovitým úplne plochým zakončením,

ďalším prípadom záhadného rukopisu, ktorý nezaujme, stratí sa v spletitosti príbehu ...

uvedomujem si, že som asi skutočne priveľmi náročná ... ale potrebujem sa v čítaní vyžívať, nie trápiť sa ...spolu s autorom :hahaha:

potrebujem trochu tých svojich hrdinov, a text, ktorý je parádny, kde prečítam každé slovo ...

nemusí byť "odpočinkový", ale nemal by byť nudný, nepravdepodobný, klišéovitý ... ja viem, poznám svoje čitateľské chyby ... :) :)

takže na prvé kutanie okrem už vyššie spomenutých ... tieto priniesli nie práve to, čo od dobrej detektívky čakám, a žiaľ, mám ich doma.

namojdušu budem musieť pozrieť skôr či neskôr do knižnice, nakoľko tam majú rozpočet na detektívky, a najprv si to odskúšať z mestskej knižnice ... <_< :)

Thomas O´Callaghan: Zberateľ kostí - toto je iný zberateľ kostí, nie zlatý dobrý Deaver a jeho Lincoln Rhyme ...

Arturo Pérez Reverte: Templárova posledná výprava - úplne nepravdepodobná hackerská stará dáma

Ben Elton: Smrteľne slávni - čítala som to pred pár rokmi, nezostalo vo mne z toho akosi nič : (

Thierry Maugenest: Záhadný rukopis - veľmi veľmi záhadný rukopis :)

Aaron Maxell: Stimul - ani som to nenašla na martinuse ... / je to tuším slovenský autor, používa pseudonym, ale nechcem sa mýliť :)

som zvedavá na výssledok filmu, či ťa podnieti tak ako mňa, čítať Deavera a zbierať Lincolnove príbehy :)

dokončujem Bretta, a vyžívam sa v jeho druhom príbehu, a Larson ešte odpočíva, tu vedľa mňa ... :)

...bude zaujímať, čitateľov je tu viac, len pisateľov lenivých je prevaha...

A díky za podporu…

Jak vidím, oba asi od knížek očekáváme totéž. Nejdřív jsem myslel, že slovo náročnost, (možno som ja náročná, zrejme ...) není až tak na místě. Ale on to nakonec určitý druh náročnosti asi přece jenom bude. Když chceme od knížky něco víc. Aby to nebylo jenom tři sta papírových stránek pokrytých slovy…

Trochu odbočím: Na podzim nás naše televizní (veřejnoprávní i komerční) stanice zahlcují vždy řadou nových tuzemských seriálů. Když mám chuť a čas, tak si tu a tam některý seriál na samém začátku otestuji. Vypustím takový malý meteorologický balónek. A výsledek? Po prvním dílu (a někdy už po deseti minutách) to téměř vždycky zabalím. Prostě jdu od toho. S klidným svědomím. Protože je to pořád stejné: neživé postavy, dialogy šustící papírem, nekončící proud provozních řečí typu „Co bude k večeři?“, „Vyzvedla jsi malou?“ atd. atd. atd. Jedno klišé vedle druhého. A nic za tím. Vzduchoprázdno. Příběh teče, děj se posunuje tam, kam ho postrkává autor, díl skončí… a nic. Scénárista buší do kytary jako divý, ale struny v klavíru se ani nehnou! (Nechci paušalizovat, neplatí to jistě o všech seriálech, ale o mnohých se to s čistým svědomím říci dá.)

Čímž se dostávám zpět k literatuře. Protože to, co jsem napsal o televizních seriálech, myslím, platí i o knížkách. Mnohým z nich (bojím se, že většině) chybí to něco navíc. To, co – alespoň já – v knížkách hledám. A kvůli čemu – když to tam není – knížky odkládám.

Pro mě je naprosto podstatná atmosféra. Když otevřu knížku, musím vejít do živoucího skleníku v botanické zahradě, kde křičí ptáci a z listů kape voda. A ne do školního kabinetu, kde jsou ve vitrínách zaprášené herbáře a vycpané vypelichané sojky.

A samozřejmě jazyk a styl. Nikoli vzletná slova, naopak, čím méně kraječek, tím lépe, myslím to, co ze slov vznikne, ten výsledný tvar. To, jak jsem říkal o Simenonovi: dokázat z obyčejných dětských dřevěných kostek poskládat Tadž Mahal.

Nejvýstižnější je asi slovo šťavnatý. Napsala jsi vyžívat se ve čtení. Jo, to je přesně to. Je to úplně stejné, jako pochutnávat si na tom větrníku, uždibovat ho po kousíčkách a každičké sousto si pěkně vychutnat… Zažívat ten zvláštní naplňující pocit… Já vím, blbě se o tom mluví, ale asi oba víme, o čem je řeč.

Měl na sobě semišový svrchník s páskem. Ledabyle ho rozepnul a vytáhl náprsní tašku, která byla o něco tenčí než balík sena. Všude možně z ní čouhaly cípy bankovek. Když jí pleskl o koleno, ozval se mlaskavý, uchu lahodný zvuk. Vytřásl z ní balíček peněz, z něho vytáhl několik bankovek, zbytek zastrčil zpátky, náprsní tašku pustil na podlahu a nechal ji tam ležet, pět stováků si srovnal v ruce těsně k sobě jako při pokeru a šoupl je pod podstavec ventilátoru na stole. Byla to práce jako hrom. Úlevně zabručel: „Mám prachů jako smetí,“ řekl.

(Raymond Chandler – Vrah v dešti)

Déšť se odrážel od chodníků do výše kolen, naplňoval škarpy a ramenatí strážníci v nepromokavých pláštěnkách svítících jako hlavně pistolí se bavili tím, že přenášeli děvčata v hedvábných punčochách a roztomilých gumových holínkách přes nejhorší místa. Přicházeli si při tom na své.

(tamtéž, o stránku dál…)

Je třeba něco dodávat?

Vlastně samotný příběh je pro mě až na čtvrtém místě. Jasně, čteme kvůli příběhu, ale když je příběh vyprávěn neobratně, špatně, netoužím už ani vědět, jak celá ta story dopadne.

Příklad – a ještě jednou si pomůžu televizí. Kolegyně v práci vidí film o nějakém závažném tématu: drogy, domácí násilí ap. (dosaď si dle libosti). „Díval ses? Úžasné, co!“ Já na to: „Vypnul jsem to.“ Zděšená kolegyně nechápe: „Vždyť takovéhle hrozné věci se skutečně dějí, bylo to podle skutečnosti…!“ V té chvíli si připadám jako blbec, rezignuji a raději nic nevysvětluji, protože nechci působit jako snob a šťoural. Nechci vysvětlovat, že příběh mi spíš než Tadž Mahal připomínal domeček z karet v průvanu, postavám že chyběla motivace, všichni že mluvili jako Marťani a celé že to bylo úplně blbé, byť palčivé a zřejmě i současné…

Jo, asi to lze nazvat náročností, máš pravdu.

Jinak, všimla ses toho posunu? Už si nedoporučujeme co si přečíst, ale co rozhodně nečíst… :)

Tvé vykartované autory neznám – a jak vidím, ani už nebudu mít příležitost je poznat, protože tvé stručné anotace jsou více než výmluvné! Takže díky za antitipy.

25.listopadu 1950 se narodil italský detektivkář Giorgio Faletti.

Původním povoláním herec, moderátor, textař a zpěvák napsal svoji první knihu ve svých 52 letech. A jeho thriller Io uccido (Já vraždím – česky vyšel pod stejným názvem v roce 2005) se ihned po vydání (v roce 2002) stal bestsellerem. V Itálii se ho dosud prodalo více než 3,5 milionu výtisků. Tento údajně strhující román, odehrávající se v luxusním prostředí Monaka a popisující řádění sériového vraha, se v Itálii stal nejprodávanější knihou roku 2003.

V současné době má Faletti na svém kontě již šest detektivek.

Autorovy knihy byly přeloženy do více než 25 jazyků.

Já osobně ho neznám… Ale 3,5 miliónu výtisků, nejprodávanější kniha, překlad do 25 jazyků... ??? :odpadnem:

Ale je tu ještě druhý skřítek u druhého ucha: ...pozor, abys zase nenaletěla, víš sama nejlíp, kolikrát ses už takhle nechala napálit… :) :cotisisi: :confused:

toho som sa dosť zdesila ... ohromného počtu jazykov a exemplárov, a samozrejme som pozrela na martinuse ...

Giorgio Faletti: Já vraždím

dva odkazy, oba nadšené, a vrah psychopat skalpuje tváre obetí ... neviem, či v tomto prípade slovo skalpuje je správne, ale to je to najmenej ...

podstatné je, že je to priveľmi pekné, presne také, aké ma zvyknú dostať, ale už som opatrnejšia ...

a čo je ešte podstatnejšie, práve je vypredaná a nechystá sa dotlač a na inom portáli to just nepozriem :odpadnem:

má čas ... keď doteraz vydržala bez toho, aby som ju čítala, vydrží ešte chvíľu ... možno ju budú mať u vás v knižnici a budem mať aj skutočnú odbornú recenziu, nielen dvoch nadšencov ...

ináč takéto nadšenia ma trochu už vážne brzdia ... keď niekto napíše, že je niečo najlepšie, čo doteraz čítal, je to samo osebe podozrivé ... alebo toho prečítal málo, alebo čím väčší psychopat v knižke, tým lepšie

ináč, ako to sledujem, podobná téma sa rieši momentálne aj vo filmoch ... Film, ktorý ma zaujal

je to vlastne o tom istom, je to náročnosť, nech už to slovo znamená hocičo

keď kniha či film varia z obohraných tém, klišé, dobrá téma sa utopí vo všednosti slov alebo nudného obrazu, je to rovnako nanič

keď nám to prekáža, tak sme nároční

a vôbec mi nevadí, že sa to týka detektívky ... je to žáner, ktorý svoju opodstatnenosť už obhájil.

kdesi som to tu už písala, že detektívka je kniha, že kniha sa číta pre jej čtivosť, pre oddych, krásu, náročnosť, použité slová , stavbu príbehu ...

to je ten rozdiel medzi brakom a knihou alebo čítaním a čítaním ... neprekáža mi, že viem, kto je vrah :cotisisi:

niekto detektívku prečíta, zistí kto je páchateľ, a detektívka skončila svoju pozemskú púť ... to je jeden druh čitateľa ...

ten druhý číta, lebo je to kniha, a je úplne jedno, že ju čítam dvadsiaty krát, a že dávno viem, ako to skončí, kto koho kedy a kde ... to viem aj pri tom, keď si prečítam Americkú tragédiu, či Annu Kareninu či Odviate vetrom či hocičo, čo sa teraz patrí čítať, druhý krát ...

to je zaujímavé pri prvom čítaní, keď ma kniha chytí, keď má to Niečo ... a keď ju budem čítať znova a znova, vtedy je to kniha. a že je to práve detektívka, je úplne druhoradé.

keď ma kniha nezaujme, nechám nedočítanú, posledných štyridsať strán je úplne bez odozvy, a je mi jedno, ako to dopadlo ... a chytím knihu do ruky a nemám najmenšiu chuť ju ani len otvoriť, ani dočítať, len ju zasunúť hodne hlboko do poličky, to nie je dobre.

btw. zdieľam všetko, čo bolo napísané - nepozerám dnešné seriály našich tv, nemám rada príbehy podľa skutočných udalostí :confused:

Já k těm recenzím pod nabízenými knížkami (viz včera ten Falettiho román na Martinusu: pět hvězdiček + To nejlepší, co jsem dosud četla! Zážitek na který dlouho nezapomenu...) přistupuji s určitou nedůvěrou. Pokaždé se ozve výstražná siréna pana Skeptika, který ve mně léty výrazně zbytněl. A vždycky si představím, jak tam ta nadšená hodnocení píše s ďábelským šklebem sám distributor knihy... :odpadnem:

Navíc jsem to s Falettim vůbec nemyslel jako doporučení ke koupi. Zmínil jsem se o něm jenom v rámci osvěty – měl to výročí…

A ještě malá poznámka k těm včerejším ukázkám z Chandlera.

Chandler román považoval za tak zásadní odklon od své dosavadní tvorby, že necítil žádné výčitky svědomí, když v něm použil upravený materiál ze starších povídek. Konec Hlubokého spánku proto nepřekvapil nikoho, kdo četl povídku The Curtain (Opona) v zářijovém čísle Black Mask z roku 1936. A vedlejší zápletka s vydíráním pomocí pornografie v Hlubokém spánku podobně těží z povídky Killer in the Rain (Vrah v dešti) z roku 1935.

(Tom Hiney – Raymond Chandler)

To je ten důvod, proč o tom mluvím. Otevřeš-li totiž román Hluboký spánek na začátku 6. kapitoly, zjistíš, že se začátek prvního odstavce téměř přesně kryje s tou včerejší ukázkou z Vraha v dešti. To jenom tak pro zajímavost… :)

Mimochodem, ty dvě včerejší ukázky jsem vybral asi během jedné minuty – prostě tak, že jsem otevřel první povídku, která mě padla do ruky a jen tak jsem očima proběhnul pár odstavů – a bylo to. Chandler prostě takhle psal, takže podobné perly můžeš v jeho knihách nabírat lopatou – prakticky na každé stránce.

A aby si někdo nemyslel, že kecám, tak přidám jednu perličku na závěr:

„Vy jste Marlowe?“

Přikývl jsem.

„Jsem trošku zklamaný,“ řekl, „čekal jsem spíš kohosi se špínou za nehty.“

„Pojďte dál,“ řekl jsem, „a můžete si zavtipkovat i vsedě.“

 

(Raymond Chandler: Vysoké okno)

 

:cotisisi: :confused:

ešte predtým, než som otvorila prvého Larsona, som sa prehrabala v knižnici k jednej ďalšej zabudnutej knihe ...

nedávno sa tu niekto v niektorej téme pýtal na knihy z lekárskeho prostredia ... toto mi nepadlo, vlastne som dokonale zasa len zabudla, že to mám ...

Michael Palmer- martinus našiel osem kníh, moju nie, ale mám ju už pekných pár rokov, volá sa Doktor chodí ticho

opakovala sa stará história ... nemám nič proti pánu doktorovi Palmerovi, ktorý tie knihy píše, a píše ich starostlivo, stovky strán, domotaný dej, ... ale keď človek prečíta, o čom sú tie jeho knihy, stačí prečítať jednu, a to akoby prečítal všetky ... :cotisisi:

na prebale knihy je popísané, o čom to je, a že zlé poisťovacie spoločnosti v tom majú paprče ... a po asi tridsiatich - štyridsiatich stranách zlí začnú prenasledovať dobrého, obvinia ho od vraždy počnúc zo všetkého možného, zamotáva sa to, polícia dobrému tradične neverí, zlí odpadávajú, až nakoniec ten najhorší zlý je úplne banálne potrestaný polomŕtvym postreleným z nemocnice uneseným dobrým hlavným hrdinom ...

nepripomína to aspoň tak z fleku takých 4 -5 hollywoodskych filmov ? :confused:

no.

preto som po cca tridsiatich stranách prelistovala zvyšok, prečítala posledných asi päť, a popozerala stredné strany, úchytkom, kam sa mi tí trochu menej zlí, ale maximálne od začiatku povýšeneckí a nesympatickí páni doktori a kdejaké iné zlé postavičky v deji stratili, keďže na konci o nich nebolo ani ň.

ale stratili sa, pomizli, a nemala som chuť ich hľadať.

hlavný dobrý poctivý pán doktor to prežil.

pána Palmera som odložila starostlivo späť do poličky. / pokiaľ si dobre spomínam, celkom dočítaný nebol nikdy /

dala som si pauzu ... a zobrala som do ruky prvého Larsona.

neznášam, keď niekomu ubližujú.

už som na 182. strane.

Na sto osmdesáté druhé straně Larssona? :cotisisi: Tak to jedeš… :odpadnem:

Také Stieg Larsson zjevně nesnášel, když bylo někomu ubližováno. Ostatně tomu zasvětil celý svůj novinářský život… A o tom také napsal tuhle trilogii…

Takže další antitip. To nám to pěkně přibývá. Tož pana Palmera také ne! Prodírat se tou dějovou houštinou, kterou´s vylíčila… :confused: Děkuji, ale raději ne… :)

selektujeme, selektujeme ... :cotisisi:

je to vyhlásený autor, a my to len tak odbavíme :confused: :odpadnem:

... niečo ako Robin Cook ... keď napísal svoj prvý thriler či teda krimi z lekárskeho prostredia, zanedlho začal každý tretí americký lekár písať krimi z lekárskeho prostredia ...

po jeho prvom krimi Kóma, ktorý v tých časoch / 1977 / urobil menšiu dieru do sveta a okamžite bol veleúspešne sfilmovaný s mladým Michaelom Douglasom v jednej z hlavných úloh.

za blahých čias / ale to bolo skutočne dávno / som sa dala zlákať a kúpila som po prečítaní Kómy dve jeho knihy ... dopadli približne tak, ako knihy doktora Palmera. síce som ich vtedy prečítala, raz, a odvtedy som netúžila po tom, prečítať ich ešte raz ...

Kómu už neprekonala ani jedna ďalšia kniha, podľa mňa: v ďaších knihách / a dve mám doma / predvídateľný dej, predvídateľné konanie postáv, predvídateľné nepochopenie hlavného hrdinu okolím, boj s veternými mlynmi, až nakoniec precitnutie niekoho, kto zistí, že jéj, ten hlavný hrdina má možno predsa len asi pravdu ...

mno.

Larsson zomrel primladý, ubližovateľov mohol zlikvidovať viac ... oveľa viac. zničiť nadobro. úplne a dokonale.

patria mu moje sympatie. zasvätil, a umrel do toho. ubližovateľov je priveľa.

stáva sa mi, odjakživa, že nedokážem prečítať knihu či pozrieť film kvôli tomu, že ubližovateľ má navrch ... to je už dosť zlé. to len tak mimo misu.

nazrela som do popisu druhého Larssona. ubližovatelia sa kotia takmer hromadne ... :)

takže to vlastne znamená, že

prvý Larsson je prečítaný.

čítala som a čítala, pol noci, a každú chvíľu a držala dakomu palce a mám už aj niekoho, kto mi nie je sympatický ani trochu ...

teraz trochu pauzy ...

prípadne preložené niečím ľahkým, s trochou humoru. asi určite.

Jo, chce to pauzu, taky tu dvojku a trojku Milénia odkládám...

Je to zvláštní čtení, přitahuje – a zároveň trošku odpuzuje. Ale určitě je to svým způsobem výjimečné, trochu jiné než všechno ostatní. Určitě ne oddechové – a na druhé straně se od té knihy člověk nemůže odtrhnout. Četl jsem první díl už skoro před rokem – a přesto se mi často stane – při zaslechnutí nějakého slova, spatření nějaké situace – že si na Mikaela a Lisbeth vzpomenu. Ten příběh kdesi v mé mysli pořád žije. Zatímco u mnohých knih, které jsem čel až po Miléniu, si dneska už ani nedovedu vybavit, o čem byly.

Tak od Cooka jsem asi nečetl nic, alespoň si nevybavuju. Jak vidím, nemusím litovat. :confused:

Ale ještě se vrátím k té pauze: To je asi jako s jídlem. Někdy má člověk chuť na sladké – a když zákusek spořádá, jde si zobnout slaných buráků. Mám rád seriózní detektivky (např. Edwardson je velmi seriózní), ale rád je prokládám knížkami (detektivkami) podstatně méně seriózními.

Mám doma např. knihu jednoho už naprosto zapomenutého českého spisovatele, jmenuje se Vítězlav Houška (je-li to ten, kterého jsem našel na netu, pak je ročník 1925 a ještě žije), a ten kromě knih o sportu a filatelii (je to opravdu on?) a kromě jiných detektivek (už méně zdařilých) napsal úžasnou věc, která se jmenuje Vražda naslepo (takhle vypadá) – a k té se vracím, kdykoli nějakou pauzu potřebuji. Četl jsem ji už několikrát (nejméně čtyřikrát), ale nesčíslněkrát jsem po ní sáhl, abych si jen tak pro potěšení prolétl jednu dvě kapitolky. Je to detektivka (vyšla v roce 1969), odehrává se v Praze na pozadí Mezinárodní výstavy poštovních známek PRAGA 1965, a celý děj se točí, jak jinak, kolem filatelie. Není to žádné veledílo, to víš, že bys tam vad a kazů našla spoustu, ale má to neopakovatelnou atmosféru, skvělý jazyk, a celý ten příběh o turecké známce s poetickým názvem Černý parník je vskutku příjemné počtení. Alespoň pro mne.

Jo, pauzy jsou nutné. Člověk pak znovu dostane chuť na sladké… :cotisisi:

Dneska máme hned dvě výročí, tak pojďme na to... :cotisisi:

John Dickson Carr

* 30. listopadu 1906 Uniontown, † 27. února 1977 Greenvill

Američan, žijící v Anglii, literární následník G. K. Chestertona, jeden z nejlepších spisovatelů detektivek tzv. Zlaté éry žánru. (Wikipedia, Oficiální stránky)

Byl nesmírně plodný, napsal nepřeberné množství románů a povídek.

Část svých knih (v nichž je hlavní postavou Sir Henry Merrivale), napsal pod pseudonymem Carter Dickson.

Mezi Carrovi nejznámější pátrače patří Henri Bencolin (např. Klub masek, Čtyři falešné zbraně atd.) a Dr. Gideon Fell (např. Tři rakve, Kletba rodu Campbellů atd.).

Carr byl fascinován problémem, známým mezi čtenáři detektivek pod pojmem záhada zamčeného pokoje. Tento gordický uzel kriminálních příběhů se pokusil rozetnout v řadě svých románů.

Hana Prošková

* 30. listopadu 1924, † 4. října 2002

Významná česká spisovatelka detektivních příběhů. Vystřídala řadu zaměstnání, pracovala například jako soustružnice, telefonistka nebo reklamní kreslířka, roku 1966 nastoupila do nakladatelství Albatros, kde působila až do důchodu.

S literaturou začala coby básnířka, překládala z němčiny, ruštiny a slovinštiny, ale široké veřejnosti je nejvíce známá jako autorka detektivních povídek a novel. Její detektivky jsou vždy perfektně psychologicky prokreslené a v drtivé většině je spojují dvě postavy – amatérský šťoural a znalec povah malíř Horác a kriminalista a odborník na policejní metody nadporučík, později kapitán Vašátko.

Prošková vydala asi třináct knih, přičemž každá obsahuje nejméně dva příběhy. K těm notoricky známým patří např. Smrt programátora, Jahody se šlehačkou, Tajemství obří číše a další.

Některé její příběhy byly zfilmovány (Zvláštní případ, Zlaté rybky, Přízrak, Zrcadlo nenávisti). Mezi nejzdařilejší adaptace patří asi televizní film Měsíc s dýmkou (1966).

:cotisisi:

bez toho, aby som vedela o výročí, ktoré má dnes John Dickson Carr, som chcela o ňom trochu dnes napísať :)

práve som dočítala menšiu oddychovú zbierku detektívnych poviedok ... patrí k voľakedajším úlovkom za korunu, vyšla r. 1971 a volá sa Príčina smrti neznáma.

je tam zozbieraných 10 poviedok z rokov štyridsiatych až začiatku šesťdesiatych, a autori sú dokonale neznámi, okrem Stanleyho Elina, od ktorého mám z neskorších rokov / tuším osemdesiatych / jednu knihu, takú trochu prepsychologizovanú detektívku, ale vcelku čitateľnú ...

a je tam jedna poviedka od Johna Dicksona Carra: Tretia guľka /The Third Bullet/ z r. 1947 ...

po jej prečítaní som dostala skutočne chuť o ňom trochu popísať ... :)

snáď mi to pán Carr na svoje narodeniny odpustí ...: )

s týmto pánom som sa stretávala ... prvá jeho detektívka sa mi dostala do rúk kedysi dááávno, keď som detektívky začala čítať

z času na čas vychádzali jeho detektívky v nových vydaniach, a čítala som ich priebežne z knižnice v češtine, slovenčine a maďarčine a v tom poslednom jazyku mám jeden príbeh aj doma.

mám taký pocit, že v tej českej šedej edícii Tři krát ... som kedysi čítala nejaké jeho príbehy, a okrem toho samostatné príbehy, pána Carra som skutočnne čítala, vždy znovu som sa snažila s ním popasovať ...

rád zasadzoval svoje príbehy do starého Anglicka, do čias drožiek a plynových lámp a prvých áut a prvých trochu dômyselnejších strelných zbraní ...

mimochodom, strelné zbrane:

nielen gordický uzol zamknutých miestností ... fascinovali ho v tých miestnostiach strelné zbrane.

ohromne veľký počet príbehov sa zaoberá touto kombináciou, a okrem toho, aby to bolo ešte zložitejšie, pridáva k smrtiacim strelným zbraniam vzduchovky - vzduchovky ako pištole, vzduchovky ako nový vynález, dômyslene zamaskované za vychádzkové palice, krivoľaké palice a bakule, ale hlavne ako zbrane bez prílišného zvuku, ktorý je zamaskovateľný veľmi ľahko, a hlavne ako v istom čase nezvyklé a nové a smrtiace strelné zbrane :confused:

príbeh, ktorý je v tejto zbierke poviedok, je najdlhší z celej zbierky, figuruje v ňom zamknutá miestnosť, a na jedného vraha a jednu obeť TRI streľné zbrane, jedna z nich vzduchová pištoľ ... :odpadnem:

prečítala som od pána Carra svojho času veľa príbehov, nie sú najhoršie, zvyčajne sa dajú čítať, ale keď sa začne hrať so vzduchovkami a kopou pištolí a so zamknutými izbami, prichádza k nevyhnutnému:

príbehy sa stávajú vykonštruované, postavy sa stávajú plochými, priveľmi sa zaoberá detailami dierok po guľkách a zavretými okenicami a znútra zamknutými dverami a trochu uniká zmysel príbehu a dôvod a logika konania postáv, postavy za ním nevládzu ...

presne k tomu prišlo aj v tejto poviedke, stratila som sa v nej, zbraní a falošných odtlačkov topánok a zbraní vo vázach a zamknutých okeníc a guliek bolo trochu priveľa ... :) :)

napriek tomu, k pánu Carrovi toľko, že zamknuté izby mali vždy nejaké podivuhodné vysvetlenie, vyšetrujúci detektív nakoniec prišiel na to, že v hre je vzduchovka, a mierne tajomnou atmosférou sú jeho príbehy celkom čitateľné ... :)