Knihy a my

Dala som si zavazok,ze si budem kupovat knihy,kedy sa bude dat,a uz spekulujem,ze by som mala nieco kupit...som,ako moj otec,ma obrovsku kniznicu odbornych knih z roznych odborov,hlavne literarnych a vlastne takmer vsetky enciklopedie,ktore sa dali v case socializmu kupit.

Keby pred rokmi uplne nestratil zrak,viem,ze by uz mali dnes zapratany dom knihami,pretoze od nastolenia demokracie vyslo neskutocne mnozstvo knih, po ktorych by sa otec len tak "olizol"...nieco z neho je isto vo mne,moja kniznica nie je tak rozsiahla,ako ta jeho,ale postupujem po kuskoch.:lol:

bože teraz som preletela očami úplne celú tému rozčítaných kníh, takú strašnú chuť čítať som dostala, že bych až revala, ale nemôžem, musím sa učiť :)

a toľko výborných kníh doma..viem, že keby som jednu rozčítala, pustím sa aj do ďalšej a z učenia nič nebude :)

ach jaj ešte nejaké 2-3 týždne absťák, potom sa zahrabem do kníh ;)

už mi chýba ten kontakt s knihou, úplne vypnúť, na nič nemyslieť, len čítať

:lol:

V literature nemam rad metafyziku. Rozne halucinacie, abstrakcie. Imaginarne svety, sny. Aby na mna kniha zaposobila plnokrvnym, obsaznym dojmom, aby som sa z nej citatelsky nasytil, jej tazisko musi spocivat v hmotnych, hmatatelnych veciach, realnych scenach a postavach.

No ja som bol vždy odporcom čítania viacerých kníh naraz, až som samu seba prichytila, že to robím tiež!

 

Citam sucasne viacere, ale nerovnakeho druhu. Jedna beletristicka, druha odborna. Alebo dve z roznych odborov.

V literature nemam rad metafyziku. Rozne halucinacie, abstrakcie. Imaginarne svety, sny.

 

Ja mám na knihách rada práve to... Keď si autor s čitateľom doslova zahráva... Keď už nevieme, čo je pravda a čo len predstavivosť a necháva rozvíjať našu fantáziu. Také knižky doslova milujem. :)

Jedna technická k téměř rok starému tématu „pálení knih“.

 

Knížky hromadím celý život a protože už před časem jsem dospěl k bodu, kdy najednou nebylo, kam dávat nové (a já si prostě neumím poručit a kupuji další a další), vyřešil jsem problém následovně: vyeliminoval jsem knihy, o kterých jsem byl přesvědčen, že už se k nim v budoucnu nejšpíše nikdy nevrátím, ty jsem pak rozdělil na dvě hromádky – a jednu jsem věnoval charitě a druhou (po předešlé domluvě) okresní nemocnici. Snad tam knížky slouží pacientům dodnes.

 

Připadá mi to milosrdnější, než ohně v zahradách.

 

Celá akce měla dvě pozitiva: 1) Fajfčičku v notýsku „Jeden dobrý skutek denně“ a 2) Uprázdněné police v knihovně.

jedna krásna pasáž k tejto téme:

Knihy a Umberto Eco

 

„Spisovatel Umberto Eco patří k té vzácné odrůdě sečtělých a prozíravých akademiků, kteří zároveň nejsou nikterak nudní. Vlastní velkou osobní knihovnu (čítající na 30 000 svazku) a své návštěvníky řadí do dvou kategorií.

Příslušníci první z nich reagují výkřikem: „Bože! Signore professore dottore Eco, jak úžasnou máte knihovnu! Kolik z těch knih jste již přečetl?"

Ti druzí - mizivá to menšina - chápou, že osobní knihovna není přívěškem k ukojení ega, nýbrž prostředkem k bádání.

Knihy, které jste již četli, mají mnohem menší cenu než ty nepřečtené.

Toho, co dosud neznáte, byste tedy ve své knihovně měli mít tolik, kolik vám jen dovolí finanční prostředky, hypoteční úrokové míry a momentálně trochu těsný trh s nemovitostmi."

 

Nassim Nicholas Taleb - Čierna labuť, český preklad Jan Hořínek

zdroj: http://krekanova.blog.sme.sk/c/287417/Hodnota-neprecitanych-knih-antikniznica-Umberta-Eca.html#ixzz1lGkyo1yj

 

Tak to je nádherný (a zcela neotřelý) pohled na problematiku nepřečtených knih v našich knihovnách! Signore professore dottore Eco je holt hlava otevřená. Vím moc dobře, o čem mluví, protože sám vlastním velkou knihovnu a na otázku Tohle´s fakt všechno přečetl? jsem musel odpovídat nesčíslněkrát. Tak teď už vím, co mám napříště říkat… :) Protože těch NEPŘEČTENÝCH mám na policích, foších a přihrádkách opravdu požehnaně…

 

Zcela mimoděk mi při čtení zmíněného blogu vyskočil v hlavě jiný problém, týkající se domácích knihoven – totiž jak reagovat na otázku hostí: Mohl bys mi tuhle knížku půjčit? Protože na podobný dotaz má člověk vždycky chuť odpovědět protiotázkou: A vrátíš mi ji? Taky jste si všimli, že NIKDY se vám neztratila kniha BLBÁ, a že naopak VŽDYCKY, když už jste o nějakou knížku přišli, to byla napotvoru zrovna JEDNA Z TĚCH NEJLEPŠÍCH? Kdysi jsem v předmluvě k jakési povídkové knížce četl návod, jak takovéto dotěrné otázce předcházet. Jeden kamarád autora té předmluvy si na svojí obří domácí knihovnu nalepil nápis: NESTYĎTE SE POŽÁDAT MAJITELE BYTU O ZAPUJČENÍ KNIHY – a pod tuhle cedulku pověsil na skobu boxerské rukavice… :D

ano, ta otazka s pozicanim knizky je velmi zakerna...ale ja mam vzdy chut rovno odpovedat "nie" /co aj casto robim, len niekedy mam dilemu ako to povedat jemne a citlivo :D / nastastie moju kniznicu videlo minimum ludi, a to boli vacsinou jednorazove zalezitosti, nemam rada cudzich v mojej izbe...ale tiez som nebola usetrena otazky "to si vsetko precitala?" ..pokorne priznavam, ze nie vsetko, na niektore knihy som este nemala tu spravnu naladu..a teraz to vysvetluj niekomu, kto zo slabikara presedlal na novy cas :D

 

Jeden kamarád autora té předmluvy si na svojí obří domácí knihovnu nalepil nápis: NESTYĎTE SE POŽÁDAT MAJITELE BYTU O ZAPUJČENÍ KNIHY – a pod tuhle cedulku pověsil na skobu boxerské rukavice… :D

 

toto je krasne :) asi sa inspirujem niekedy

ja nerada poziciavam knihy, ale niektorym ludom proste nemozem povedat nie... a potom 5x pripominam, ze maju moju knihu a kedy mi ju vratia a tak stale dokola, brrrrr... mam asi 1000 knih (kupujem si knihy uz aspon 30 rokov), mala cast z nich su vselijake odborne, o umeni, o kresleni, encyklopede a tak, velka cast su detektivky a sci-fi a fantasy, zvysok su "vazna" literatura, zenskych romanov by ste napocitali na prstoch jedenj ruky, uz v detstve som mala radsej detektivky a dobrodruznu literaturu nez dievcenske romany z Cajky... :-) ked sa sused stahoval do mensieho a musel sa zbavit casti knih (nebojte, daval ich vtedy do antikvariatu), tak sme mu trochu "pomohli", ked zomrela teta suseda, co mala podobny vkus ako ja, tiez dajake knihy od nej skoncili u nas... nemala by som srdce vyhodit knihu len tak do smeti, ci do zberu alebo dokonca spalit ju... aj ked teda, su knihy, u ktorych by mi to nevadilo (ved dnes uz si knihu moze dat vytlacit ktokolvek, dokonca aj ja :-))

mne nevratili Parfum od Patricka Suskinda..prve vydanie v slovencine...viem kto ju ma...ale je mi blbe to riesit po 20 rokoch ;)

 

tak mam aspon knihy opeciatkovane ze Ex libis Helle , aby tych hajzlov zralo svedomie...

neviem čo to bol za rozum, pred cca 13 rokmi som chodila k jednej pani doktorke na akupunktúru, začiatky liečby chrbtice ... ona len dochádzala odniekiaľ do jedného strediska dávať akupunktúru.

zanietená dáma, milovala všetko čínske, práve sa vrátila z pobytu v číne, a mali sme o čom rozprávať, od pravého čínskeho hodvábu, z ktorého dali ušiť dcére šaty na stužkovú po starú čínu ...

no. a z toho celého vyplynulo, že sme si po dvoch či troch týždňoch navzájom požičali knihy - ja jej dve zo šedých trojkníh o sudcovi Ti, ona mne jedného Clavella, Taipan ... proste čína a všetko čínske.

po ďalších pár týždňoch sa akosi naše cesty rozišli, a knihy zostali požičané - jej u mňa, hoci viem, že si tú knihu veľmi vážila, a moje u nej, a dodnes mi chýbajú do série ...

ale zasa na druhej strane toto bola taká dobromyseľná výpožička ... :) no. tak prečo ma mrzí ? aj za ňu ?

Keby že si niekto (sestra) od vás a bez vášho vedomia požičia dve knihy v hodnote asi 25€, vráti jednu navyše s roztrhnutým obalom a o druhej už ani nevie, komu ju medzitým požičala, ako by ste reagovali? Ja som tak nasratý, že mám chuť jej jednu šlahnúť!

zúrila by som. -_-

 

stalo sa mi to, dokonca môj muž raz v slabej chvíli pred mnohými rokmi moju obľúbenú knihu aj s mojimi poznámkami požičal bez môjho vedomia komusi, a totálne zabudol, komu, dodnes si nespomenul  (hodnota v peniazoch bola mizivá,  o to hodnotnejšia bola pre mňa) ...

... to má na tanieri dosť často už nejakých 10 rokov, a ešte veľa rokov bude mať.  :boxing:

Asi by som to len tak ľahko nepredýchala. Neriešila by som to ručne-stručne, ale jazyk by sa mi asi na začiatku parádne rozviazal a decibely by určite neboli v hladine šepotu, alebo tlmeného hovoru, ale potom by nastalo dlhodobé zlovestné ticho!

Na druhej strane ale, ja si ani neviem predstaviť, že by si knihy z mojej knižnice vzala sestra bez môjho vedomia.

 

Knihy sú pre mňa niečo posvätné, nerobím si v nich záložky, nerobím si na stránkach poznámky, nepodškrtávam si žiadne "dôležité" výrazy čím ma vytáčala moja mamina, ktorá to robila s veľkou obľubou aj keď sa jednalo o knihy, ktoré neboli jej.

Nerada si knihy požičiavam, ale už úplne nerada požičiavam tie svoje ... vlastne si ich strážim ako sup.