Osobnosti

Sem mozte napisat o nejakom sportovcovi, ktoreho pokladate za osobnost, moze o nom uviest krate informacie a aj nejake tie fotky.

Ronnie O'Sullivan

Ronnie O'Sullivan je jedním z nejznámějších hráčů snookeru, jak pro svoje skvělé výsledky, tak pro svou nezkrotnou povahu a bad boy image. Je považován za nejtalentovanějšího hráče vůbec, ale trvalo mu dost dlouho než zúročil svůj talent, porazil všechny své vnitřní démony a získal titul mistra světa (poprvé v r.2001, podruhé 2004).

Ronnie se narodil 5. prosince 1975 v Birminghamu Marii a Ronniemu. Snooker ho začal zajímat už když měl šest. V deseti zahrál svůj první century break (náběh u stolu za minimálně 100 bodů) a první nejvyšší break (147) dosáhl když mu bylo patnáct.

Profesionálem se stal v roce 1992 a boural jeden rekord za druhým. Vyhrál 38 zápasu v řade což je rekord jenž se tak brzy překonat nepodaří. Po prvních dvou sezónách jako profesionál se usídlil na devátém místě v žebříčku top 16. Po sezóně 94/95 se vyšplhal na třetí příčku.

Jeho úspěch mu ale zatemňovali rodinné problémy. V čase, když se stal profesionálním hráčem snookeru byl jeho otec, majitel několika sex shopů po celém Londýně, odsouzen za vraždu na osmnáct let vězení. Ronnieho to hluboce zasáhlo. O rok byla do vězení poslaná i jeho matka za daňový únik. Ronniemu bylo tehdy sedmnáct a musel se postarat o svou desetiletou sestru Danielle. Ronnie však jen tak tak zvládal vypořádat se sám se sebou a tak dal Danielle na starost rodinným přátelům a sám soustavně demoloval dům večírky, kouřil marihuanu a utápěl se v alkoholu.

Když jeho matku po šesti měsících propustili z vězení a Ronniemu se nedařilo dát se do kupy máma ho vyhodila z domu. To nebyl pro něho až takový problém, protože už jako dítě vydělával dost peněz nato, aby se uživil i sám. Po pár týdnech se s mámou usmířili a vrátil se domů. Problémy však neustávali a tím největším se stávaly návaly deprese a paniky, které Ronnie řešil tím nejhorším způsobem – pitím a marihuanou (sám říká, že by si někdy nebyl schopný píchnout drogu, protože má strach z jehel).

Všechno tohle s projevovalo na jeho hře – jeden den hrál skvěle, další den hru kazil. A všechno řešil drogami a pitím. Kvůli tomu nepřešel v roce 1998 protidrogovým testem po tom, co vyhrál Irish Masters a titul i peněžní obnos mu byl odebrán. Zkoušel vše možné od různých psychologů, po všelijaké tabletky ale nic nepomáhalo.

Nakonec se rozhodl navštívit léčebné centrum Priory kde zůstal několik týdnu a snažil se zbavit svých závislostí. To se mu celkem dařilo, ale jaksi se stále necítil moc dobře. Úplně nejhůř se cítil před světovým šampionátem v roce 2001, kdy podle jeho slov vůbec nebyl spokojený se svou hrou, chtěl odejít a ukončit svou kariéru profesionálního hráče tak, jak už plánoval mnohokrát předtím.

To by ale tedy skutečně bylo škoda, jelikož se mu šampionát poprvé podařilo vyhrát. Možná zčásti i díky tomu, že začal brát Prozac – tabletky které mu z odborného pohledu zvedli hladinu serotonínu, a tím odvrátily případný skluz této látky, která se zasluhuje o to aby lidi byli šťastní, pod hodnotu úrovně sebevraždy. Párkrát od svého návratu z kliniky Priory uklouzl co se týče alkoholu, ale ve všeobecnosti se psychicky začal cítit lépe.

Samozřejmě, to by nebyl Ronnie O'Sullivan kdyby se neustále neobjevoval na titulních stranách bulváru, či už kvůli své prostořekosti, nebo např. i kvůli údajné konvertaci k muslimské víře (to popřel). V sezóně 2003/2004 se mu opět konečne začalo celkem dařit, vyhrál LG Electronics Tour a taky se mu podruhé podařilo získat titul mistra světa (i když opět rozvířil hladinu prostředí „hry gentelmanů“ svými nepatřičnými gesty a komentáři, když se mu něco nedařilo). Tím si taky na příští sezónu zabezpečil první místo ve světovém řebříčku.

Jeho temperament se zdá být jak výhodou, tak i překážkou. Má skvělou schopnost, nejen hrát neuvěřitelný snooker, ale taky zabavit publikum. Taky jako jediný hráč dokáže hrát oběma rukama, což je úžasné. Takže když má „svůj den“ jeho protihráči většinou nic nezmůžou. Odhaduje se, že tohle desetiletí by se mohlo nést právě v jeho znamení.

na zaver mala ukazka:

http://www.youtube.com/watch?v=WtcmTr4DgTA

interview s Ronniem:

http://www.youtube.com/watch?v=GZ4nyIdWbrM

Filippo Inzaghi

Obvykle ho častují nelichotivými přezdívkami jako primadona, podvodník a egoista, ale nikdo mu nemůže odepřít úžasný brankový apetit. To potvrzuje doslova lavina gólů, jíž v dresu milánského AC ohromil fotbalovou Evropu.

Inzaghi hraje léta stejně. Jako šelma číhá na šanci, pohybuje se na hranici ofsajdu. Když dostane míč, jde přímo za svým. Moc nepřihrává.

Superpippo, jak mu Italové přezdívají, straší obranu soupeře vždycky. Jeho vítězná grimasa po každém gólu je hrůzná.

Z Juventusu do Milána odcházel ve zlém, neboť se neshodl nejen s trenérem Ancelottim,kterému vyčítal, že dává přednost Davidu Trezeguetovi, ale také s největší hvězdou červenobílých Alessandrem Del Pierem. Mezi nimi zuřila tichá válka.

Jeho největším kamarádem je spoluhráč Andrej Ševčenko, s kterým ho spojuje nejen působení na hřišti, ale také stejná vášeň - sbírání filmů a jejich společné sledování.

Podobně dobře se při zápase také cítí s Vierim. V italském národním týmu se však trochu míjejí. Na Mistrovství Evropy v roce 2000 Vieri nebyl. V minulém roce na světovém šampionátu zase dostávali přednost před Inzaghim Francesco Totti a Del Piero. Inzaghi se navíc během turnaje zranil.

Aspoň v klubu si Inzaghi v poslední době užívá. Přes minulé půtky si porozuměl s trenérem Ancelottim, červenočerné triko mu doslova přirostlo na tělo.

http://www.youtube.com/watch?v=5IXcjxLtRVo

Francesco Totti

rancesco Totti se narodil v Říme 27. září 1976, mamince Fiorelle a otci Enzovi. A sotva se malý Francesco začal stavět na nohy, velmi ho zaujala jedna věc, fotbalový míč. A tak si rodiče řekli, že by nebylo od věci, aby začal navštěvovat nějaký fotbalový oddíl. A tak se stalo, že malý Francesco začal navštěvovat fotbalový klub Fortitudo, klub ze čtvrti Porta Metronia. A už tehdy si sám všiml, že s míčem dokáže mnohem více, než jeho vrstevníci. A tak se stalo, že mu klub Fortitudo začal být malým a přešel do klubu Smit Trastevere, ale ani zde se příliš neohřál a zakotvil v Logdiani.

Ovšem Lodgiani byl už velice známý klub a tak se nikdo nemohl divit, že se o 12 letého klučinu začínali zajímat dva římské kluby, Lazio a AS. A Totti dal přednost AS, čímž se mu splnil jeho dětský sen. Nemalou váhu na jeho rozhodnutí měl i fakt, že v Tottiho dětsví na začátku 80. let hrál za AS Řím brazilec Roberto Falcao a po něm internacionál Guiseppe Giannini, kterému se tehdy říkalo Il Pricipe - Princ.

A tak se talentovaný Francesco ocitl v hledáčku A mužstva AS Řím. A netrvalo to dlouho když se 16-letý Francesco začal připravovat s A-týmem. Mezi seniory si jej tehdy vyžádal tehdejší trenér Vukadin Boškov. Mnoho lidí bylo toho názoru, že Boškov dělá velkou chybu, říkali, že tak mladý hráč nemůže zvládnout program A-mužstva. A sám Totti říkal, že to pro něj bylo velice složité období a pro 16-letého kluka příliš složité. Dalo by se říct, že Totti se stal dříve dospělým. Totti řekl ,, když už jste v 16 profesionálním fotbalistou, nemůžete dělat normální věci jako vaši vrstevníci. Zatímco oni si užívali večírků, ja jsem seděl doma nebo v hotelu a připravoval jsem se na zápas. Teď vím, že mi to hodně dalo, ale tenkrát jsem se pochopitelně neubránil myšlenkám, jaké by to bylo, kdybych mohl žít jako normální teenager. Ale nebyla pro to žádná příležitost, vždyť už od 16 jsem neustále slýchal, že ze mě bude římský král.

Výsledky na sebe nenechaly čekat a Totti brzy nakouknul a později se i zabydlel v italském národním týmu. Jeho vrchol přišel na EURU 2000, kam jej tehdejší trenér Squadri Azzuri Dino Zoff povolal, pozvolna se srovnával s tím, že se na něj spoléhá. EURO se mu povedlo, ale prohra s Francií ještě dodnes trápí jeho svědomí. Měli jsme zápas pod kontrolou téměř až do konce jenže pak dali Francouzi dva góly v rychlém sledu a bylo po nadějích, byl to pro nás obrovský šok, ze kterého jsme se dlouho nemohli vzpamatovat. Na EURU se hlavně předvedl nevídanou penaltou ala Antonín Panenka. Hrálo se semifinále Itálie - Nizozemsko a kopali se penalty. A Totti se lehce rozběhnul a místo toho, aby si vybral jednu stranu branky a tam co nejtvrději vystřelil, rozhodl se zlehka míč podebrat, takže jeho střela přeletěla gólmana Van der Sara plachtícího k tyči. Totti řekl : Nepřemýšlel jsem o tom jestli je to drzé nebo odvážné, prostě jsem jen zvolil řešení, které se mi zdálo nejlepší, nedělal jsem si hlavu z toho, že jde o semifinále mistrovství Evropy, pro mě to byl zápas jako každý jiný, já musím takto uvažovat, jinak bych byl příliš nervózní a mohlo by se stát, že bych selhal.

Dnes je Totti docela obyčejný muž, který nejraději tráví čas se svou přítelkyní a přáteli. Téměř vůbec nechodím do města, občas si mohu na chvíli vyrazit s pár přáteli po nedělním zápase, ale nemyslete si, není to nic divokého. Navíc nemůžeme chodit na místa, kde by mě mohl někdo poznat, to bych pak celý večer strávil s rozdáváním autogramů a povídáním o fotbale. Mí přátelé mě znají jako Francesca, ne jako italského reprezentanta nebo hráče AS. A někdy rád zůstanu doma s přítelkyní, hrozně moc pro mě znamená, stejně jako mí rodiče, které se snažím navštěvovat co nejčastěji. Dlouho mě podporovali, tak se jím to snažím alespoň částečně splácet.

raz dávno bol jeden film ... Osamelosť cezpoľného bežca

aj keď o bežca nejde, ten jeho šport je dosť "osamelý" a po tom, čo dosiahol si zaslúži všetko čo má

Sergej Bubka

Sergej Nazarovič Bubka, ukrajinsky Сергій Назарович Бубка, (* 4. prosince 1963, Vorošilovgrad, Ukrajina) je bývalý fenomenální atlet v disciplíně skok o tyči; reprezentant Ukrajiny.

Stal se prvním tyčkařem, který překonal hranici 6 a 6,10 metrů. Je držitelem světového rekordu, který má hodnotu 6,14 metru, a kterého dosáhl 31. července 1994 v Sestriere v Itálii. V hale je rekord ještě o centimetr lepší.

Sergej Bubka začal skákat o tyči ve věku devíti let. V roce 1978 ve věku patnácti let se přestěhoval do Doněcku a začal se připravovat pod trenérem Vitalijem Petrovem.

Do světového atletického povědomí vstoupil v roce 1983 výkonem 5,70 metru. V následujících čtyřech letech posunul hranici světového rekordu o 21 centimetrů. Byl vyhlášen nejlepším sportovcem Sovětského svazu v letech 1984, 1985 a 1986.

Vyhrál 6x mistrovství světa (prvních šest šampionátů). Světový rekord vylepšil 35x (17x venku, 18x v hale) což je také světový atletický rekord.

Co se olympijských her týče, měl velkou smůlu. Když v roce 1984 nemohl z politických důvodů odcestovat do Los Angeles, chtěl si spravit chuť o čtyři později v Soulu. Proklamované útoky na výšku 610 cm (tehdy světový rekord 606 cm) se nakonec nekonaly. Bubka vyhrál výkonem 590 cm, avšak s „odřenýma ušima“, poněvadž o výšku 585 cm se za ním dělili dva borci. Další dvě olymiády byly jen vyvrcholením Bubkovy olympijské smůly. Do Barcelony přijel (nově pod hlavičkou Ukrajiny) jako jasný favorit, taky na to jako čerstvý držitel světového rekordu 611 cm měl právo. Závod však pro něj skončil bez jediného úspěšného zápisu, neboť favorit neskočil ani základní výšku. Rok 1996 a XXV. Olymiáda v Atlantě mohla být jakousi satisfakcí za Los Angeles z před dvanácti let, avšak nestalo se. Bubka zde zatloukl pomyslný hřebík do své olympijské rakve, protože se při trénku na kvalifikaci zranil a do závodu tak již nezasáhl vůbec. Jistou náplastí může být šest titulů mistra světa, avšak moct bojovat o olympijské vavříny je pro sportovce asi tím největším snem. Bubkovi se ovšem do jisté míry změníl v noční můru.

- ešte k tomu Bubkovi

predpovedal, že po ňom prídu žrdkári, ktorý budú skákať cez 620-630 cm

- no čo, doma nie je nikto prorokom

Alexander Alechin

Narodil se 19. října 1892 v Moskvě. Svědkem jeho prvních šachových krůčků byl moskevský šachový klub a korespondenční turnaje. Do mezinárodního šachu vstoupil v roce 1908 na turnaji v Düseldorfu, kde se děli o 4.-5. místo. Byl mistrem světa v letech 1927-1935 a 1937-1946. Zemřel 26. března 1946 v Lisabonu.

Alechin byl jeden z nejlepších šachistů světa všech dob. Po určitou dobu držel i světový rekord ve hře naslepo. V restauraci Petit Parisien 1. února 1925 hrál bez šachovnice proti 28 silným soupeřům. Produkce trvala 13 hodin, 22 partií vyhrál, 3 remizoval a 3 prohrál. Jeden reportér zachytil při produkci tuto epizodu: Alechin začal diktovat tahy a chtěl si při tom zakouřit. Prohledal kapsy, ale sirky nikde. "Ach ta prokletá paměť," zamumlal omluvně, když prosil o oheň diváky.

Po vítězství nad Capablancou v Buenos Aires vyhrával Alechin suverénně jeden turnaj za druhým. V San Remu v roce 1930 získal 13 bodů z možných 14! O rok později vítězí v Bledu s náskokem 5 a půl bodu, v roce 1932 vyhrává turnaje v Bernu a v Pasadeně, v roce 1933 vítězí na turnaji v Paříži.

Proto svět žasne, když v roce 1935 v zápase s Euwem nemá mistr světa převahu. Zápas se hrál po vzájemné dohodě na 30 partií, a ačkoliv Alechin vkládal do zápasu mnoho energie, nedařilo se mu a před poslední partií prohrával 14 : 15. Jen výhra by mu udržela titul.

"Doktore, souhlasím kdykoli s remízou," řekl Euwe, když si sedal k šachovnici. Alechinova pozice se zhoršovala tah od tahu. Po pěti hodinách přichází rozhodčí s obálkou v ruce. Alechin má o dva pěšce méně. Euwe je gentleman a partie končí bez dohrávky remízou. Tak byl svržen "Alexandr Veliký" ze šachového trůnu. Za dva roky se hraje za stejných podmínek odvetný zápas. Celé Holandsko drží Euwovi palce. Alechin se na tento zápas důkladně připravil Nekouří a nepije. 5. října 1937 začíná v Haagu zápas, který má jen 25 partií. Alechin vítězí 10 : 4 a při 11 remízách má již potřebných 15,5 bodu. Opět sklízí úspěchy na turnajích, byť i menších, blíží se totiž druhá světová válka a svět má jiné starosti.

V neděli 24. března 1964 Alechin umírá v lisabonském hotelu. Jediný z mistrů světa odešel neporažen. Později byl převezen do Paříže. Na jeho hrobě je nápis: Alexandr Alechin - geniální ruský a francouzský šachový velmistr.

Michail Botvinik

Narodil se 17. srpna 1911 v Leningradě. S šachovou hrou se seznámil ve 12 letech, o dva roky později porazil v simultánní produkci Capablancu. Mistrovský titul získal v 16 letech, velmistrovský ve 22 letech. Byl doktorem technických věd.

Titul mistra světa získal Botvinik v roce 1948 po skončení pětikolového turnaje pěti nejlepších šachistů světa. Držel ho až do roku 1957, kdy prohrál se Smyslovem 3 : 6 při 13 remízách. V odvetném zápase Botvinik vyhrál 7 : 5 při 11 remízách. Za tři roky se situace do jisté míry opakovala v zápase s Talem. První zápas Botvinik prohrál 2 : 6 při 13 remízách, v roce 1961 však opět zvítězil 10: 5 při 6 remízách a opět titul získal. Definitivně ho ztratil v zápase s Petrosjanem v roce 1963 poměrem 2 : 5 při 15 remízách. Právě před tímto zápasem zrušila světová šachová federace právo mistra světa na odvetný zápas. Botvinik byl vyznamenán Leninovým řádem za zásluhu v šachové hře.

Po Alechinově smrti rozhoduje v roce 1947 kongres FIDE v Haagu, že mistrem světa se stane vítěz pětikolového zápasu šesti nejlepších šachistů světa: Euwa, Kerese, Botvinika, Reshewského, Smyslova a Fina. Američan Fine se však práva hrát zápas zřekl. V Holandsku je 1. března 1948 slavnostně zahájena první polovina zápasu. Druhá polovina zápasu se hrála v Moskvě. Botvinikova převaha byla již zřejmá a konečný výsledek mluví jasně: 1. Botvinik 14 bodů (z 20 možných), 2. Smyslov 11, 3. - 4. Keres a Reshewsky 10,5 5. Euwe 4.

Kromě již zmíněných zápasů bránil Botvinik titul proti Bronštejnovi v roce 1951 a proti Smyslovovi v roce 1954. Oba zápasy skončily nerozhodně 12 : 12. Botvinik se dovedl výborně připravovat. Nic nenechával náhodě.

Botvinikovy partie s Keresem byly vždy zajímavé a obsažné.

Vasilij Smyslov

Narodil se 24. března 1921 v Moskvě. Ještě mu nebylo sedm let, když se naučil pohybovat figurkami. Mistrovský titul získal v 17 letech na přeboru Moskvy, kde se dělil společně s Belavencem o 1. místo. Zúčastnil se 4 turnajů kandidátů MS a dva vyhrál. Třikrát hrál zápas o titul mistra světa s Botvinikem. Mistrem světa byl v roce 1957-1958. V padesátých letech ohromovaly krkolomné partie zápasů Botvinik-Smyslov šachový svět. V prvním zápase vedl Botvinik již 10 : 8, Smyslov vyrovnal na 11,5 : 11,5, avšak poslední partie zmaří naději na titul. Tři roky čekání a opět tvrdá zkouška v turnaji kandidátů. Zápas se opakuje. Po páté partii vede ještě Botvinik, ale pak nastává zvrat. Smyslov byl v roce 1957 lepší a vítězí. Při slavnostním ceremoniálu pod vavřínovým věncem si Smyslov vzpomněl, že mu strýc Kiril Osipovič v roce 1928 daroval Alechinovu knihu Moje nejlepší partie s věnováním: "Budoucímu mistru světa V. Smyslovovi."

Boris Spasskij

Narodil se 30. ledna 1937 v Leningradě. Již v pěti letech se pokoušel o první tahy na šachovnici. Mistrem se stal v roce 1952, mezinárodním mistrem 1953 a velmistrem v roce 1955. Byl třetím dorosteneckým mistrem světa a vedle Smyslova jediný šachista, který dvakrát zvítězil v turnaji kandidátů. Poprvé se mu titul mistra světa nepodařilo získat. Tehdy prohrál zápas s Petrosjanem. Vzal si z toho poučení. Vytrvalou hrou ve druhém zápase s Petrosjanem vyhrál 12,5 : 10,5 a stal se desátým mistrem světa.

17. června 1969 v 11:30 Spasskij nabídl soupeři remízu. Měl v přerušené pozici zjevnou výhodu, ale kdo by chtěl zbytečně riskovat, má-li na dosah ruky titul? Spasskij jako jeden z mála ví, co je to těžká námaha vyřazovacích zápasů. Nahrál se jich dost. Po dvou měsících těžkého zápasu s Petrosjanem si Spasskij oddechl a poskytl mi interview.

Vzpomínal na neradostné válečné dětství a na lehkoatletickou minulost: skákal do výšky 185 cm. První zahraniční turnaj absolvoval v Bukurešti v 16 letech. Jeho sestra vyhrála ženský přebor SSSR v mezinárodní dámě. Ve druhém zápase s Petrosjanem dvakrát vedl, ale Petrosjan vždy vyrovnal. Teprve za stavu 8 : 8 získal rozhodující náskok, a když vyhrál ve velkém stylu 19. partii zápasu, bylo rozhodnuto.

Antolij Karpov

Narodil se 23. května 1951 poblíže Čeljabinsku. Naučil se hrát šachy už v pěti letech, když mu bylo patnáct, zdobil ho už titul mistra sportu. Upozornil na sebe koncem šedesátých let, kdy se stal dorosteneckým mistrem světa. V téže době startoval na svém prvním mezinárodním turnaji, a to v Třinci, a obsadil první místo. V osmnácti letech byl hotovým hráčem. V roce 1970 se dělil o čtvrté místo v silně obsazeném turnaji v Caracasu, což mu vyneslo titul mezinárodního velmistra. Čtvrté místo v mistrovství SSSR 1971 prokázalo, že to nebyla náhoda. Prvním vynikajícím výsledkem ve velmi silné mezinárodní konkurenci bylo dělení se o první místo v Alechinově memoriálu v Moskvě v roce 1971. O první místo se dělil týž rok ještě v Haastingsu a rok nato v San Antoniu. Když nastoupil za Sovětský svaz na olympiádě v Nizze na první šachovnici, stal se jejím vítězem. Probojoval se do turnaje kandidátů mistrovství světa, v roce 1974 v něm porazil tři velmi obávané soupeře, mezi nimi i bývalého mistra světa Spasského, a chystal se na zápas o nejvyšší šachový titul s Robertem Fischerem. Ten však k zápasu nenastoupil, takže předseda FIDE dr. Max Euwe vyhlásil Antolije Karpova 3. května 1975 dvanáctým šachovým mistrem světa.

Z úspěchů Antolije Karpova měl jistě velikou radost jeho šachový učitel Michail Botvinik, jemuž se Karpov hodně podobá, a to jak stylem hry, tak odpovědným přístupem k šachu.

Garry Kasparov

Garry Kimovič Kasparov se narodil v Baku, Azerbajdžán v roce 1963. Jeho původní jméno bylo Gary Weinstein. Šachy ho naučil hrát jeho otec, který v jeho sedmi letech měl automobilovou nehodu a zemřel. Gary si následně změnil jméno na Kasparov, což je poruštěné jméno jeho matky za svobodna, Kasparyan. Kasparovův šachový talent byl zřejmý již v dětských letech. V roce 1973 navštěvoval Botvinikovu šachovou školu a rychle se vyvíjel. V roce 1975, ve dvanácti letech, se stal vůbec nejmladším vítězem turnaje juniorů v Sovětském svazu. Titul velmistra získal již v 17 letech.

V roce 1984 se utkal s tehdejším mistrem světa Antolij Karpovem o titul. Těžký souboj trval celých šest měsíců, nejdelší v šachové historii a byl nakonec zastaven Florenciem Campomanem, prezidentem organizace FIDE, který nařídil nový datum zápasu. V listopadu 1985 již Kasparov vyhrál proti Karpovovi a stal se nejmladším mistrem světa ve svých 22 letech.

Po dlouhých pří s mezinárodní šachovou organizací FIDE, Kasparov založil vlastní organizaci, PCA (Professional Chess Association) a uspořádal turnaj o mistra světa, v kterém porazil anglického velmistra Nigela Shorta. Ve stejnou dobu FIDE uspořádala vlastní oficiální mistrovství světa, kde zvítězil Karpov, když porazil Jana Timmana. V současnosti mají tedy Karpov i Kasparov titul mistra světa.

V roce 1996 Kasparov hrál šest her proti počítači IBM nazvaným Deep Blue. Kasparov vyhrál 4 : 2. Následujícího roku hrál s vylepšenou verzí nazvanou Deeper Blue a byl poražen poměrem 3,5 : 2,5. Bylo to poprvé, co byl velmistr poražen v sérii her počítačem. V současnosti je nejvíce hodnoceným hráčem který kdy byl v celé šachové historii.

Včera sa celý futbalový svet lúčil s jednou so svojich legiend s "Ocsi-m"

-zomrel 17. novembra 2006 vo veku 79 rokov, keď podľahol po dlhom boji Alzheimerovej chorobe. Počas svojej kariéry zaznamenal budapeštiansky rodák dovedna viac než 600 gólov a je stále považovaný za jedného z najlepších hráčov 20. storočia, keď sa pred ním v ankete z roku 1999 umiestnili iba takí velikáni ako Pelé, Johann Cruyff, Franz Beckenbauer, Alfredo di Stéfano či Diego Maradona.

Ferenc Puskás, jeden z najlepších futbalistov 20. storočia, bol ústrednou postavou maďarského reprezentačného výberu, ktorý v prvej polovici 50. rokov minulého storočia strašil všetkých súperov. Ako kapitán doviedol svoj tím k zisku zlatej medaily na olympijských hrách v roku 1952 a v pamätnom zápase vo Wembley v roku 1953 pripravil so spoluhráčmi Anglicku prvú prehru a domácej pôde v histórii. Na nasledujúcom svetovom šampionáte vo Švajčiarsku dokráčal "Zlatý tím" na čele s Puskásom až do finále, kde však nezvládol pozíciu favorita a prehral s Nemeckom. Ferenc Puskás zaznamenal v 84 zápasoch v najcennejšom drese úctyhodných 83 gólov. V roku 1956 po neúspešnom maďarskom povstaní proti nadvláde Sovietskeho zväzu odišiel Puskás do Španielska, kde s Realom Madrid získal sedem ligových titulov a trikrát sa tešil z víťazstva v Európskom pohári majstrov. V drese "bieleho baletu" sa štyri razy stal najlepším kanonierom španielskej najvyššej súťaže. Celkovo počas svojej aktívnej kariéry odohral 533 duelov, v ktorých dokázal skórovať 511-krát. Ako tréner viedol okrem iných čílsky Colo-Colo, grécky AEK Atény či španielsky Real Murcia. Do vlasti sa Puskás vrátil v roku 1981 a od roku 2002 nesie jeho meno národný štadión v Budapešti.

Divne, ze som sem este nedoplnil Michaela Schumachera, ale v dohladnej dobe to napravim.

Francis Ouimet

Včera som pozeral The Greatest Game Ever Played - Golfový sen o legendárnom víťazstve amatéra na golfovom US open v roku 1913.

Francis Ouimet bol mladý talentovaný golfista. Býval v susedstve golfového ihriska a ku golfu ho inšpirovalo stretnutie s Harrym Vardonom terajšou golfovou špičkou, vtedy už štvornásobnému víťazovi Britského open(nakoniec skončil s piatimi titulmi, čo je rekord). Otec však nevidel v golfe veľkú budúcnosť, keďže v tej dobe to bola ešte hra džentlmenov a dohodli sa, že ak sa, ešte v mladom veku nekvalifikuje na US open z kvalifikácie, skončí s golfom. Francisovi to nevyšlo a tak si dal pauzu. V 20 rokoch však briti chceli opäť dobiť US open a poslali tam svojich najlepších hráčov. Vardona a Raya. Domáci chceli nasadiť aj niejakého domáceho amatéra a oslovili Francisa. Ten predviedol niečo neskutočné. Dokázal konkurovať všetkým profesionálom a nakoniec sa dostal s oboma Britmi do play-off (také kvázi predĺženie). Tam dokázal na 18-tich jamkách suverénne poraziť oboch Britov a vyhral US open ako amatér (amatéri v golfe neinkasujú finančné prémie, tak je tomu až doteraz). Nosiča mu robil 10 ročný Eddie Lowery. Obaja sa neskôr stali úspešnými obchodníkmi. Francisovi v nasledujúcom roku skončil na delenom piatom mieste a v 1925. na delenom treťom mieste. To sú jeho najväčšie úspechy na profesionálnom okruhu. Na amatérskej úrovni sa mu podarilo vyhrať amatérske US open ešte 2 krát. Francis sa aj vďaka tomu stal golfovou ikonou.

Kniha Marka Frosta - Golfový sen

Pravdivý príbeh o turnaji džentlmenov, v ktorom sa zrodil moderný golf.

Harry Vardon a Francis Ouimet pochádzali každý z iného prostredia a patrili k rôznym generáciám. Golfová vášeň však spôsobila, že sa spolu stretli v zápase, aký tento šport dovtedy nezažil. Vardon vďaka tvrdej drine, odvahe a rozhodnosti utiekol pred beznádejným životom v prostredí anglickej chudoby a dosiahol celosvetové uznanie ako najlepší šampión v dejinách golfu.

Ouimet si Vardona, hráča dvakrát staršieho ako on, priekopníka moderného švihu a spôsobu držania palice, hlboko vážil a o tom, že bude nasledovať kroky svojho hrdinu, sa odvážil iba snívať.
Keď sa títo dvaja nepravdepodobní súperi nakoniec postavili proti sebe v slávnej bitke na turnaji US Open 1913, sledoval svet pozoruhodnú drámu. Týmto okamihom sa stal golf disciplínou, ktorá fascinuje dodnes.

„Rozhodujúci boj Francisa Ouimeta s Harrym Vardonom predstavoval predel, ktorý od základu zmenil tvár golfu. Tento pozoruhodný príbeh konečne podáva zaslúžený obraz výnimočnej udalosti."

Pavol Demitra

Píše sa rok 1991 začal svoje hokejové pôsobenie v Dubnici

Už v roku 1992 začal hrávať za Duklu Trenčín

V roku 1993 bol draftovaný z 227 miesta / Ottawou /

V sezóne 1996/97 už hrával za St. Louis Blues

V sezóne 1999/2000 asi prežil najkrajšiu sezónu / ale aj najhoršiu / v NHL keď spolu z Mišom Handzušom a Lubošom Bartečkom vytvorili jeden z najlepších útokov blúzmenov v histórii ich klubu. Jeho klub síce vyhral základnú časť ale on sa na konci sezóny zranil a vypadli hneď v prvom kole. V tomto roku ale získal aj Lady Byng Memorial Trophy .

V roku 1999 a 2003 bol vyhlásení za najlepšieho Slovenského hokejistu

Najväčšie reprezentačné úspechy mal v roku 2003 / bronz z MS /, v roku 2004 / 4 miesto z MS /, v roku 2005 / 5 miesto z MS /, v roku 2006 / ZOH 5 miesto/, v roku 2010 / ZOH 4 miesto /