Došlo mailom : funny dotazníky, spamy, maily, listy, nápady ...

ok

už je to napravené

aha :lol: to som nevedel že chodíš na taketo stránky :)

chodí mailom:

FYI o tom, ako to vyzera v slovenskom repre dome vo Vancouveri

 

-------------

 

 

 

Ahojte,

 

neda mi, aby som sa s Vami nepodelila o moju skusenost, ako funguje Slovensky reprezentacny dom pocas olympiady vo Vancouveri. Hrdi tym, ze je prvykrat v historii otvoreny sirokej verejnosti a uspesne propaguje nasu krajinu www.repredom.sk. V skutocnosti mas slovensky dom robi nasej krajine taku hanbu, ze by lepsie urobil, keby bol zavrety. Keby sme tam nemali predplatene listky na jedno vystupenie, uz tam ani nikdy neprideme.

 

Prvykrat sme sa v Slov.dome boli pozriet v nedelu, ked sme boli na kulturnom predstaveni Ciganski diabli. Bolo to velmi pekne vystupenie. Celi nadseni sme si po predstaveni chceli kupit v ramci repre domu v bare vodu a kavu, nedalo sa vsak. Typicky slovensky pristup, na ktory som si uz za tie roky odvykla. Organizatori nam povedali, ze bezne pitie a jedlo sa tam kupit ne da, ale ak si zaplatime 60 dolarovy obedovy listok ma osobu, potom sa mozeme najest aj napit z bufetoveho stola. My sme im ale vysvetlili, ze si chceme kupit len nieco na pitie. Nedalo sa, tak sme si sli kavu kupit na vedla ulicu za 2.5 dolara :lol:. Len pre informaciu, vo Vancouveri sa za 60 dolarov najedia dvaja ludia ludia a nie jeden v kvalitnej restauracii.

 

Do po tomto zaziku som prisla do repre domu aj s kamaratkou vypomoct ako dobrovolnicka hosteska (este pred casom sme slubili, ze prideme pomoct) na vecernu smenu od 18 hod do 23 hod. V tom case nam dali organizatori instrukcie, ze nasou ulohou bude kontrolovat, ci navstevnici slovneskeho domu maju zakupeny vecerny listok za 115 dolarov vratane dane za osobu, ktory zahrna veceru (jedlo a pitie) a navstevnici mozu ostat do polnoci. Pre informaciu, za tuto sumu si mozete vo Vancouveri zarezervovat noc + dostanete v cene ranajky v dobrom hoteli alebo a minimalne 2 ludia sa mozu najest v extra luxusnej restauracii.

 

Tak sme sa organizatorov opytali, ze ci si budu moct ludia prist len posediet pri pivku, vinku a zaplatit len za to resp. prezriet si zadarmo pavilon. A oni ,ze nie, musia si kupit listkok za 115 dolarov. Tak sme sa opytali, ci si myslia, ze ludia zaplatia take peniaze, ale evidentne im to bolo jedno. Tak sme to isli vyskusat v praxi. Vsetci navstevnici vratane Slovakov, Kanadanov a turistov z inych krajin sa po vypocuti ceny listkov zvrtli na pate a znechutene odisli. Niektori boli sklamani, niektori nahnevani, jeden chalan krical cez ulicu, ze na Slovensko v zivote nedojde. Za cely vecer pocas piatich hodin, co sme tam stali si listok nekupil ANI JEDEN JEDINY clovek, dobre pocujete, ani jeden. "Zabavalo" sa tam len kopec slovenskych VIP osob, organizacneho stabu, manazerov v ramci repre domu. Najpotupnejsie bolo sledovat tvare tych turistov, co si o nasej krajine myslia. My sme sa tam s kamaratkou hanbili ako pes a len sme sa im ospravedlnili. S orga nizatormi dohodli, ze uz viac neprideme pomoct, lebo sa nevieme stotoznit s ich politikou a nechceme byt sucastou tejto blamaze.

 

To, ze o ulicu dalej bol otvoreny Irsky olympijsky dom a bolo tam dobrych 2000 ludi, ktori sa tam zabavali, pili pivo, lebo sa tam predavalo za 8 dolarov, to nikoho netankovalo. A mne este dojde manazerka a povie mi, ze aki su tu vo Vancouveri ludia sprosti, ze idu pit do irskeho domu za 8 dolarov, ked u nas mozu pit a jest do nemoty cely vecer za 115 dolarov :) Ja som nevedela, ci sa mam smiat alebo plakat.

 

K tomu vsetkemu treba spomenut prisernu jazykovu vybavenost jedneho slovenskeho manazera, ktory to tam mal akoze vsetko pod palcom a ktory pozadoval, aby vsetky rozhodnutia isli cez neho. Jeho arogantnost, neschopnost boli ocarujuce..Ked som sa ho opytala, ze za kolko predavame vlajky, odpovedal "ze to nech necham na neho" :) Ked sa objavili reporteri zo znamej lokalnej stanice, ktory chceli natocil o slovenskom dome sot, bolo im povedane, ze event manazerka je sice pritomna, ale je zaneprazdnena a musia pockat ;) ale aspon sa dockali ;) Potom nafilmovali v pavilone "vynikajucu" atmosferu s prazdnymi bufetovymi stolmi, zivajucimi papalasmi, ziadnymi turistami a zivou ludovou hudbou, co hrala pre nikoho. Ked dvaja navstevnici boli zvedavi ako chuti nas tradicny alkohol slivovica, manazer flexibilne nam oznamil, ze slivovicu maju, ale iba pre prezidensky salonik :-)

 

Jedine, comu som rada je to, ze turisti neboli taki sprosti, ze by platili za vecerny listok take prachy. Hanba slovenskym organizatorom slovenskeho repre domu. Keby sme sa my, ktori tu zijeme, tak spravali k ludom tu v Kanade , o tyzden nemam robotu. Ak budu nasu krajinu reprezentovat takito ludia, navzdy budeme v zahranici vsetkym na posmech. Aj kopec mojich kanadskych kamaratov sa chcelo ist pozriet na nas repre dom, ale uz nepridu.

 

Rozmyslali sme, ci dat nase zazitky do slovenskych novin, nevieme, ci to ma vobec nejaky vyznam a ci by to nieco vobec zmenilo.

 

prišlo mailom dnes, stručné, vizionárske, riešiteľské, zvolebnieva sa :

Serú Vás vaše deti?

 

Voľte Fica a pokazte im celý život.

prišlo mailom ... :

EUROTOILETS :-)))

 

Turista blúdi centrom Bratislavy a strašne potrebuje na WC.

Vtom uvidí farebný nápis EUROTOILETS.

Vojde do mramorom obloženej miestnosti, kde za pultíkmi postávajú mladé

slečny v slušivých uniformách.

Jedna mu hneď vyjde v ústrety:

Dobrý deň!, Čo pre Vás môžeme urobiť?"

Turista sa krúti:

Potreboval by som využiť Vaše služby."

Slečna sa posadí za počítač:

Želáte si kabínu, alebo pisoár?"

Kabínu."

Uprednostňujete farbu modrú, zelenú, ružovú alebo klasickú bielu?"

Hoci aj bieluúúú..."

Máte radšej toaletný papier, alebo Vám môžeme ponúknuť súčasný trend s

intímnou sprchou?"

Papieéér!"

Výborne! Želáte si jednovrstvový, viacvrstvový, farebný, s vôňou Ruží alebo

radšej svieži mentol?"

Stačia aj noviny!"

Retro riešenia bohužiaľ zatiaľ nemáme v ponuke, ale ďakujeme Vám Za námet na

rozšírenie našich služieb.

Ako protihodnotu Vám radi poskytneme použitie umyvárne zdarma.

 

Budete si želať hudbu klasickú, alebo radšej niečo rezkejšie?"

Aáááááá...." - zavyje turista.

Áno poznávam. Takže výber operných árií. Skvelá voľba.

Ráčite platiť kartou alebo v hotovosti?"

Turista vytiahne peňaženku a zaplatí nemalú sumu za papier, ktorý práve

vyliezol z tlačiarne.

Potom cez zuby precedí:

 

Tak kde sa môžem vysrať?"

Slečna sa poobzerá, nakloní sa k turistovi a pošepká mu do ucha:

Nemala by som to vlastne hovoriť, ale my chodíme naproti do krčmy.

Tu máme iba zákaznícke centrum.

Prevádzka je v Košiciach."

Prečitajte si toto čo mi prišlo ako spam na email :

Naozaj zaujimavy pribeh

Nechcem uvadzat ziadne mena a aj ja radsej zostanem v utajeni.Lebo sa velmi hambim.Verim ze tato zivotna skusenos niektorym pomoze sa zmenit.

Pred 3 rokmi som sa skamosila z jednou babou zo skoly.Zo zaciatku bola super vela sme sa nasmiali.Chodila von so super chalanmi a medzi nimi bol aj moj idol.

Povedala ze oni su fajciari a ked chcem ist snimi von musim aj ja zacat fajcit.Tak som musela zacat.Ale to bolo predsa nic.O mesiac povedala ze sa idu opit a ze ak chcem aby osm sa zapacila este viac musim sa poriadne ozrat.Stalo sa .A bolo to veru poriadne doniesla ma sanitka a dva dni som bola bez vedomi.Doktor vravej ze este kvapka a bolo by pomne.Necudo ked to bola 65% vodka.

 

Mala som 2 mesiace zaracha.Kamoska mi povedala ze ma zhana moj idol a ak okamzite nedojdem tak ma nechce.Tak som isla.Samozrejme ma klamala on o mna ani nezakopol.On sa o baby nezaujimal poznal len cigarety alkohol drogy.

Chcela som prist tajne domou pokial nepride mama.Ale z hodinky bola cela noc a dotrepala som sa domou o pol piatej rano zafajcena a na mol.Nic si stej noci nepametam.Ale mama mi vraj taku strelila ze som padla na zem.

 

Na druhy den som nemohla ist do skoly a nesla som ani cely mesiac.Bola som poza skolu.Mame volali zo skoly a ona nechapala.Povedala ze ma vyhodi z domu.Tak som sa jedneho krasneho dna zbalila a vypadla som.Byvala som u kamosky v pivnici.Raz sme si vysli stanovat a opijali sme sa.Domou ma doviezli policajti.Mama to najviac prezivala este ma v tu noc objala.

 

Mesiac som bola vzorne doma.Mama povedala ze ma pusti von ale nie smojou kamoskou.Ale nestalo sa tak isla som za partiov kde na mna zazerali a pozerali ako psychopati.Boli nadrogovany.Povedali ze si mam dat aj ja.Dala som si tu divnu tabletku a nevedela som co sa deje.Zobudila som sa nad ranom v lese uplne naha.Nikto tam nebol.Dotrepala som sa domou a zasa sa vsetko zopakovalo.

 

O 5 tyznov som zistila ze som tehotna.Mama ma zaviezla k doktorovi kde vykonali interupciu.Kedze som mala este len 14 zacali ma vypocuvat na policii co mi dali za latku a kto mi to urobil.Musela som mlcat inak by ma asi zabili.Ked poculi ze som bola na policii tak ma zbili mala som dolamane obidve ruky a lahky otras mozgu.

To uz preslo moju trpezlivost a vsetkych som udala.Teraz je ich par v chladku.Kamosku dali do polepsovne a uz som o nej nepocula.

A mna cele noci strasia spomienky.Bojim sa ze ak jedneho dna vylezu tak ma zabiju.

Chcem aby vsetky baby si davali pozor na to kto je kamarat a kto nie.Ak ta nutia a vydieraju tak nie su kamarati.

Chcem hlavne podakovat mojej mamine ktora pri mne stala a verila ze raz dostanem rozum.JA som uz teraz novy clovek,ktorý nepije,nedroguje a nefajči.

 

Ak ta tento krátky pribeh inšpiroval a už si takým niečim prešla,..Tak vytaj medzi nami dievčatami z E 55.

Tešíme sa na teba.Cmuk

 

Anonym

slávne cicuškine príbehy, tento ma dostal, a ako na potvoru, ktovie prečo, mi pripomenul postarika :lol: :)

Vyriešila som otázku svetového mieru

Tak som došla na to, ako zaistiť celosvetový mier. A to nejsom ani žiaden vedec, ani žiadna misska! Je to strašne jednoduché.

 

Kocúrik je velice inteligentný a múdry chlapec. Volakedy si myslím, či mu to neškodí, lebo mne občas tá jeho múdrosť poškodzuje imidž. Pri volaktorých témach, na ktoré chce Kocúrik so mnou kecať vypadám ešte sprostejšia, než som.

 

Sedeli sme si tak v pohode, Kocúrik hlavu na mojich kolenách, hrabkala som sa mu vo vlasoch, on ma hladkal po nohe, pohodička jak z obrazu nejakého starožitného maliara. Práve keď som si myslela, že teraz aj keby nastal konec sveta, tak neva, lebo takto zomreť by bolo fajn, položil mi Kocúrik závažnú otázku. Že čo si myslím o izraelsko – palestínskom konflikte. V tom momente by sa mi fakt zišiel ten konec sveta, lebo toto je síce závažný problém, ale mňa sa netýka, šak to je ďaleko od nás aj od turistických destinácií, skorej ma trápi, že čo si oblečem alebo či mi nabehne výplata do začiatku výpredajov. Tak som sa musela zamysleť nad tou nechutnou otázkou, že čo o tom viem a jak to mám povedať, aby som nevypadala fakt jak debil, lebo tolko viem, že toto je nejaký svetový problém, šak keď o tom hovoria aj v telke aj v rádiu, tak asi to bude závažné.

 

Volakde som z pamäte vyhrabala, že som o tom počula, že sa tam ludia vraždia.

...

 

Tak mi z toho vyplynulo, že vlastne do vojny by mali ísť len tí, čo si ju vymysleli, a to by potom už ani vojna nebola, ale skorej súboj jak kedysi, keď ešte žili tí romantici čo sa za lásku ženy aj postrielali. Hm, to ale skorej boli podla mňa magori, šak čo tá žena bola jediná na svete?

...

Ale toto som račej Kocúrikovi nehovorila, akurát o tých vojnách a dúfala som, že už mi dá pokoj s týmito otázkami.

 

Kocúrikovi sa moja odpoveď asi páčila a usúdil, že som typ na takéto debaty, lebo začal rozvíjať tému pásma gázy, čo som si najprv myslela, že sme v zdravotníctve, lenže potom som pochopila, že to je Gaza, ne gáza a že viem, že existuje niečo také, lenže netuším, čo to je, tak som vsadila na tisíckrát osvedčenú vec a presunula som svoju pozornosť do pásma Kocúrikových boxeriek a dúfala som, že viacej jak moj názor na prieskum vojenských území ťažkou technikou ho začne zaujímať môj prieskum jeho medzinožia jazýčkom. Našťastie, táto metóda ešte stále funguje. A tak ma napadlo, že dosiahnuť celosvetový mier by nemuselo byť až také ťažké, stačilo by tých, čo chcú útočiť, dobre vyfajčiť, a hneď by zabudli, čo vlastne chceli.

zdroj: celý príbeh tu: vyriešila som otázku svetového mieru !

:lol: :) :)

Rozpravka na dobru noc :-))

Milé děti a neznalí, ale naivní socialističtí jedinci,

dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových úlevách.

Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd.

Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se

Dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně.

Takže:

- první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic.

- Pátý zaplatil 10 korun,

- šestý 30 korun,

- sedmý 70 korun,

- osmý 120 korun,

- devátý 180 korun

- ..a desátý, ten nejbohatší, 590 korun.

Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude ponich chtít

každý den za oběd jen 800 korun místo 1 000, protože jsou to stálí

zákazníci.

To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených200 korun?

Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by

dokonce

dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o

úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a

začal

počítat. Vyšlo mu toto:

- Pátý pán už nebude muset platit nic,

- stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora.

- Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %.

- Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %.

- Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %.

- Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %.

- Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %.

Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou

i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já

Z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého,

nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je

pravda!", křičel pátý pán,

"Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!".

"Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!".

Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k

tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech

devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo,

Prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili

zajímavou

věc:

Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A

pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes. A takhle, milé

děti, funguje dnešní slovenský aj český daňový systém. Pokud dojde k daňové

úlevě, mají

z toho nejmíň ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se

stát,

že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i

jinde na

světě je spousta pěkných restaurací.

Hádanka jako prémie: Proč mají v Česku spolu ČSSD a KSČM

a na Slovensku SMER nejvíc hlasů?

Odpověď:

Protože jejich voliči reprezentují především pány č.1-5.

http://www.youtube.com/watch?v=H6A0JU5pPnA

JAK MUZI HLIDAJU DETI :-)))

prišlo mailom :)

kto sa v tom spozná, nech sa podpíše a povie že to ee, nepravda :)

tak to je ked robíš na stavbe

 

tento príbeh údajne skutočný, je o vzťahu, ktorý sa vytvoril

medzi skupinou murárov a dieťaťom.

Mladá rodinka s 5 - ročným dievčatkom sa nasťahovala do domu

vedla parcely, kde sa staval dom.

Dievčatko prirodzene sa začalo zaujímať o všetko, čo sa dialo v

susedstve a začala sa rozprávať s robotníkmi.

Motala sa medzi nimi, ktorí mali zlaté srdcia a viac-menej si ju

adoptovali ako talizman. Debatovali s ňou a keď mali desiatu alebo

obed sedela s nimi a občas jej dali malé roboty, aby jej dali pocit

dôlezitosti. Dokonca dali dieťaťu aj pracovné rukavice a prilbu,

čo ju strašne tešilo. Na konci prvého týždňa jej dali obálku s

nejakými drobnými ako plat.

Dieťa pyšne vzalo výplatu domov a matka jej navrhla, aby otvorili

na jej meno účet v banke.

Pani v banke bola veľmi nadšená ako jej dievčatko vykladalo o

svojej "robote" na stavbe, a že navyše má za to aj "výplatu":

"Určite si pracovala veľmi ťažko, keď si toto všetko zarobila"

...poznamenala s úsmevom.

Dievčatko odpovedalo: "Áno, robila som s Dušanom, Mirom, Jožom a Milanom.

Budujeme velikánsky dom."

Ide nám to veľmi pekne zatiaľ

"Bože môj" pokračovala pani "A budeš robiť na stavbe aj budúci týžden?"

Diečatko sa veľmi zamyslelo a potom vážne prehlásilo:

"Myslím si že áno ....ale iba za predpokladu, že nám tí sk u rvení vy je ba nci zo

Stavimportu dodajú tie po je ba né tehly"

* opsravedlňujem sa doslovný stavbársky slovník :)

nie je balík ako balík, nie je EU ako EU ... došlo mailom ... :(

V novinkách cez internet som dostal zaujímavú ponuku na navigátor. Zavolal

som na slovenskú filiálku danej firmy, aby som si zariadenie objednal.

Odpoveď bola, že sa to nedá, lebo zariadenie je vypredané. Skúsil som preto

u materskej firmy v Nemecku. Do 4 dní mi zariadenie doniesol kurier DPD.

Dopravné z Nemecka bolo 4,99 EURO. Prišla obyčajná kartónová krabica, na spoji

prelepená papierovou páskou s nalepenou etiketou s údajmi pre doručenie.

Jednoduché a dobré.

 

So zariadením som mal problémy pri aktualizácii dát a softvéru. Firma z

Nemecka ma požiadala, aby som zariadenie poslal späť.

 

Zabalil som zariadenie do pôvodnej krabice. Na krabicu som nalepil svoju

adresu ako odosielateľa a adresu príjemcu. Pre istotu som krabicu zabalil

do baliaceho papiera, všetky spoje prelepil priesvitnou 5 cm širokou

páskou, napísal adresu odosielateľa a príjemcu a vyplnil som balíkovú

sprievodku. S balíkom som išiel na našu novú modernú poštu s klimatizáciou

a systémom poradových lístočkov. Za chvíľku sa objavilo moje číslo a šiel

som k prepážke pre balíky. Úradníčka po zhliadnutí, že balík má ísť do

Nemecka ma hneď poučila, že to takto nejde. Poučila ma, že pod každú pásku

sa musím pred prelepením podpísať (celkom 6 podpisov) a ak chcem balík aj

poistiť, tak musím balík previazať špagátom a musím použiť špeciálnu

sprievodku pre zahraničie. Tak som si balík vzal domov a z domu som zavolal

na DPD, aby ma informovali, čo by ma stálo zaslanie 1,3 kg ťažkého balíka

do Nemeck a aj s poistením na 200 EURO. Po chvíli mi milý dievčenský hlas

oznámil, že 36 EURO ! Tak to je pálka! Z Nemecka na Slovensko 4,99 EURO a zo

Slovenska do Nemecka 36 EURO. Asi je to do kopca...

 

A tak som balík poslušne prebalil, pred prelepením páskou popodpisoval,

previazal špagátom a vyplnil zahraničnú sprievodku (pozri prílohu). Veľmi

mi pripomenula tú spred roku 1989. Dokonca sa v nej požaduje uvedenie

obsahu balíka (aby personál pošty vedel, či sa to oplatí ukradnúť) a

všelijaké kraviny o vrátení pod názvom "Pokyny odosielateľa v prípade

nedoručenia". Ja som si z nich vybral verziu "Vrátiť ihneď odosielateľovi"

a šiel som znovu na našu západne vyzerajúcu poštu. Vzal som si poradové

číslo pre balíky, posadil som sa a sledoval 4 čísla na displeji. U okienka

pre balíky nekonečne dlho vybavovali mamičku s dieťaťom v kočíku, na

displeji už bežali čísla podstatne vyššie než to moje. Pochopil som to tak,

že musím čakať na uvoľnenie okienka pre balíky. Konečne si mamička pobalila

všetko z pultu okienka a ja som čakal, že sa tam objaví moje číslo. Ale

kde. Zavolali číslo o dobrú desiatku vyššie. Šiel som sa ohradiť, že ma

vynechali. Od jedného z listových okienok sa ozval mladík, že on ma volal

(hoci nevedel aké mám číslo). Som už starší, ale porovnať 4 čísla s tým

mojim mi zatiaľ problémy nerobí. Možno tak mladík urobil, keď som bol ešte

v chodbičke a číslo stiahol skôr než som vošiel. Keď som vošiel do sály,

moje číslo na displeji určite nebolo, lebo som displej okamžite

skontroloval. Musel som počkať kým onen mladík dovybaví zákazníka a zavolal

ma k sebe. Podal som mu balík. Pozorne si prezrel podpisy a požiadal ma o

ďalšie dva. Urobil som. Vtom prehlásil, že špagát nie je správne zaviazaný

a treba ho previazať. Vadilo, že jeden koniec má slučku (robím tak, aby sa

špagát dal lepšie zatiahnuť). On vraj potrebuje mať dva konce. Tak som

slučku rozviazal a zviazal som spolu voľné konce. Lenže tým pádom na

zvyšnej časti slučky zostal suk. Tak to sa mládencovi nepáčilo a začal sám

špagát rozväzovať. Keď to nešlo, rozstrihal môj špagát a doniesol zozadu

taký chlpatý erárny. Balík jednoducho previazal a na konce nasadil olovenú

plombu. Konečne bol balík ako má byť. Mladík si vzal sprievodku a ejhle.

"Prečo chcete vrátiť balík ihneď?" znela otázka.

"No keď sa nedá doručiť, tak nech ho vrátia."

"A čo keď si balík prídu prevziať neskôr?"

"Prečo by si ho preberali neskôr. Poštár to do firmy donesie a oni si to

prevezmú."

"A čo keď tú firmu nenájde?"

"To je firma, ktorá sa nachádza na ploche 1 km2 a stojí v tom malom

mestečku roky."

"Ja by som to zmenil."

"Tak to zmeňte."

"Ale to musím zaškrtať ten Váš krížik."

"Tak ho zaškrtajte."

"Len ja neviem, či to smiem... No skúsime to."

"Dám Vám tam ´Vrátiť odosielateľovi do 18 dní.´, dobre?"

"Dobre."

"Tak to bude 21 EURO."

"Ale ja to chcem ešte poistiť."

"No, to neviem, či sa to do Nemecka môže."

Chlapík odišiel dozadu, odkiaľ doniesol hrubú knihu, chvíľu v nej listoval

a vrátil sa k prepážke:

"Nejde to."

Manželka stojaca vedľa mňa špitla:

"A čo keď sa to stratí?"

"Dostanete 66 EURO."

"To je ale málo. Tá vec má cenu 200 EURO." dodala.

Tu už skončila všetka moja trpezlivosť. Schvatol som balík so slovami:

"Toto keby došlo do tej fabriky, tak to vystavia v hale kuriozít a všetci

si tú srandu pôjdu fotografovať." a odišli sme s balíkom domov.

 

Na internete som si pozrel cenník poštovného v Rakúsku a riešenie bolo

jasné. Pošleme to z Rakúska. Ráno sme naštartovali auto a v najbližšom

mestečku zašli na poštu. Na pošte sme boli len dvaja zákazníci. Hneď som

išiel k pultu vypýtať si sprievodku.

"Kam to posielate?"

"Do Nemecka."

"Tak to nepotrebujete žiadnu sprievodku."

"Chcem balík aj poistiť."

"Balík je automaticky poistený na 500 EURO. Chcete na viac?"

"To stačí."

Slečna hodila balík na váhu, stlačila ENTER a ja som dostal platobný

ústrižok aj s kódom, podľa ktorého si môžem na internete sledovať cestu

môjho balíka k adresátovi. Stálo to 14 EURO a trvalo to necelú minútu.

 

A tak rozmýšľam. Ako môžu moje podpisy zabrániť, aby niekto balík ukradol,

alebo vykradol. Nijak. Načo potom sú? Zrejme na to, aby zlodej mohol môj

podpis pri prípadnej reklamácii napodobniť. Sme proste Jánošíkove deti.

Kradnutie a neschopnosť sú naše národné klenoty, tiež niekedy nazývané

slovenské špecifikum. A za toto špecifikum musíme nekresťansky platiť...

 

Zostávam s pozdravom "Slovenskooooó!"

Ing. Dušan Gulíšek

prišlo pred chvíľou mailom, povinná výbava na cestách dnes, zajtra a pozajtra :

Zmeny v povinnej výbave vášho auta:

 

Od júna 2011:

Povinná rezerva, kľúče na kolesá. Pribudne povinnosť nosiť fotoaparát, papier na

spísanie poistnej udalosti, tužka, reflexná farba a pásmo. Vodiči si

sami spíšu nehodu, pretože PZ jazdí len k nehodám nad 100 000 Sk,

alebo k nehodám s účasťou áut v držaní tretej osoby.

 

Od januára 2012 :

Prestane jazdiť záchranka k menej než dvom zraneným, takže pribudne

k povinnej výbave anestetikum, prenosné lehátko a resuscitačná

jednotka.

 

Od júna 2012:

Prestane jazdiť pohrebná služba k tragickým nehodám pri menej ako

troch mŕtvych. K povinnej výbave pribudne krompáč, lopata, 2 x

čierne plastové vrece na zips, mramorová doska 1 x 1 m, 2 x sviečka, v

prípade veriacich kríž (drevo, plast - voľba vodiča) a motlitebná knižka.

ámen :)

vysoko aktuálny mail mi došiel dnes, žiadne obavy, žiadny strach, všetko je na svojom mieste ... :smilieee:

HESLO DŇA :

 

 

V roku 2012 má buc konec šveta.

Kejdz chceš prežic, dojdzi na Slovensko. Sme o 30 roky pozadu ... ! : D

 

životopis

 

 

nie som pisatelom zivotopisu a podobnich veci..ale zhruba sa pokusim

opisat svoj profil..takze moje meni.. XXXXXXXXXXX ...vek53 rokov

..povolanie ..obkladač..teraz momentalne na nezamestnani

--vdovec--jedno nezopatrene dieta..nefajciar nealkoholik ..v

minulosti som pracoval na roznich pracoviskach ..aj ako zamesznanec aj

ako zivnostnik..moje zaluby-koničky..varenie...drobne remeselne

prace..bylinky..praca z pc ..uz 10 rokov..pracujem z opračnim systemom

windows-2000 profesional--no neviem čoby som ešte uviedol ..do tohto

profilu..ak nieco bude chciet viac vediet niečo o mne tak tu su moje

kontakty: XXXXXXXX

ps - kamos, co to hodil na FB mi nechce verit, ze som sa s tymto textom stretol uz pred rokmi niekde na nete; ak mi to viete potvrdit, budem rad :)

toto neviem, D Ady, takéto veci môžu kolovať po mailoch roky, každý chytí, bez rozmyslu prepošle každému, capne na fb, ktovie, kde to má začiatok :)

tento je relatívne nový ... došiel dnes, a ani podľa témy priveľmi starý nemôže byť - konečne vyriešená aspoň jedna pálčivá téma :) :

Poslanci sa včera konečne dohodli na podobe dôchodkovej reformy:

 

- od roku 2013 môžu dôchodcovia prechádzať cez cestu na červenú;

- od roku 2015 to budú mať povinné...

 

ja som mal skor na mysli, kde to ma koniec :)

nn, som si isty, ze som to uz kdesi videl, ale kamos mi povedal, ze je to realita od nich z roboty, ze zaujemca dal taketo CV...

btw:

Novinárska anketa ”Čo si myslíte o nadväzovaní milostných vzťahov na pracovisku? Pomáha to,škodí?”

”Keď ja neviem,” škriabe sa opýtaný za uchom, ”keď u nás sú všetky ženy také chladné.”

”A kde pracujete?”

”V márnici.”

došlo mailom, odpočinuté mozgy sa hrali ... proste ich myšou rozožeň a máš digitálky :D

http://lovedbdb.com/nudemenClock/index2.html

došlo dnes mailom :)

.....veľká medvedica ........................................... veľký pes ........................................veľký chaos

a niekto poriešil dôchodké reformy ... voilá :

došlo mailom - páni poučte sa, dámy to dávno vedia .... :innocent: :)

Tak to je opravdu realita, ...ach jo, ti naši chlapi :)

 

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, a tak jsem poslala svého muže do Tesca nakoupit. Povídám: "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit." a šla jsem si po svém. Sedl do auta,odjel a za 15 minut telefon: "Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?" Místo lístku s nákupem velkým jako kráva mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat!

 

Mě pobavil, když mi "ukradl" ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: "Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?"

 

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách.V čem spal, to netuším.

 

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé

vyzvednout. Řekla jsem mu "Jitka má kyblíček". Pro nás ženský je

samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

 

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat

položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba

"Šlehačku neměli". A já na to: "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?"On: "Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mě blbce!"

 

Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na lístek "Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 jsou plné a 2 vpravo jen obrysy".

Jenže! V té době se zrovna u těchto vložek měnili obal: byl skoro stejný,jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prdeli!

Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu

řeknu "přesný název těch vložek" - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi PŘEČTE ty názvy, a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse, Ultra Fit and Slim, Libresse....."Já už ani nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A můj muž mi řekl, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.

 

Můj muž jen tak mimochodem povídá: "Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!" Já na to: "No to teda nemáme." On: "No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo!!!" Ano, prádlo bylo suché, protože nepustil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon!

 

Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy:

"No co, stejně se budou prát!"

 

Můj muž jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicionér na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy). Prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka...

 

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky,banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme, kam patří. Manžel iniciativní jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse. Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: "Fuj,co to dělají za hnůj, zase

nějaká inovace...". No zkrátka, mlsný jak pes a už neví, co by sežral.

 

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky...

 

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme jí a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku.......

 

Muž jel výjimečně do práce autem. Stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny. Rychle vystoupil z auta, šel ke stánku s novinama a najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce... Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde! Tak volal na policii, že mu ukradli auto...a policajti říkali: "Tak to jste byl vy, kdo nechal to auto na křižovatce???"

 

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: "Třeba nějakou masku na obličej." Ráno před odjezdem mě budí:"Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???"

 

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když můj muž opět prolézal kde co, aby něco zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: "Je tohle k jídlu?" No a já, právě v dobré náladě mu říkám: "Ne, to je nový toaletní papír." A on odpověděl: "Tak proč to je mezi chlebem?"

 

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: "Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?" Jeho překvapený výraz vidím ještě teď a když se mě zeptal s mrknutím oka:

"Teď . .. . když děti ještě nespí"???

 

Prišlo mailom ... :)

Byli jsme oblečeni a připraveni odejít na Silvestrovskou party.

Rozsvítili jsme noční světlo, zapnuli telefonní záznamník, zakryli klec s andulkou a vyhnali kočku na dvůr. Zavolali jsme do taxislužby a objednali taxíka. Taxík přijel a my jsme vyšli z domu předními dveřmi.

Když jsme vycházeli, kočka kterou jsme vyhnali na dvůr, proklouzla pod našima nohama zpět do domu. Nechtěli jsme aby zůstala uvnitř domu, protože se vždy když je tam sama, snaží sežrat andulku.

Manželka si šla sednout do taxíku, zatímco já jsem se vrátil dovnitř, abych vyhnal kočku z domu. Kočka mi ale vyběhla do patra a já jsem běžel za ní.

Manželka, která zatím čekala v taxíku nechtěla aby taxikář věděl že dům bude celou noc prázdný,

takže sdělila taxikáři že se hned vrátím, že jsem jenom šel dát dobrou noc své matce.

Po pár minutách jsem si sedl do taxíku vedle manželky. 'Lituji že mi to trvalo tak dlouho,' řekl jsem když jsme se rozjížděli. 'Ta kráva pitomá se schovávala pod postelí. Musel jsem ji šťouchat ramínkem do zadku, abych ji dostal ven! Snažila se mi utéct, tak jsem ji chytil pod krkem. Pak jsem ji musel zabalit do deky aby mě nepoškrábala. Povedlo se ale! Odtáhl jsem ji po schodech dolů a vyhodil zpět na dvorek! Doufám že se zase nevysere do zeleninového záhonu!

Ticho v taxíku bylo ohlušující.

Odpovědi na zkouškové otázky uchazeče o pracovní místo v Google Inc, který sice získal 0 bodů ze zkoušky ale přesto byl přijat:

 

В1. Během které bitvy zemřel Napoleon?

= během té poslední

В2. Kde byla podepsána Deklarace Nezávislosti?

= dole, na poslední stránce

В3. Hlavní příčina rozvodu?

= svatba

В4. Hlavní příčina neúspěchů?

= zkouška

В5. Co jste nikdy neměl ke snídani?

= oběd a večeři

В6. Co vypadá jako půlka jablka?

= druhá půlka

В7. Pokud hodíme červený kamen do modrého moře, jaký bude?

= mokrý

В8. Jak může člověk jít osm dní bez spánku?

= bez problémů, vždyť v noci spí

В9. Pokud budete mít 3 jablka a 4 pomeranče na jedné dlani a 4 jablka a 3 pomeranče na druhé, co budete mít?

= Opravdu velké dlaně

В10. 8 zedníků postavili zeď za 10 hodin, kolik času to zabere 4 zedníkům?

= nezabere žádný čas, zeď již byla postavena

В11. Jak můžeme hodit vejce na betonový základ tak, abychom ho nerozbili?

= jakkoliv, vejce v žádném případě nepoškodí betonový základ

:)

tento mail pochodil za posledný týždeň tuším každého :)

je to vtipne zostavené, klobúk dolu pred duchaplnými replikami,

pri pozornom čítaní ale jedna chybka tam je, jedna skutočne "zlá" odpoveď, za ktorú by maník dostal u mňa mínus a neprešiel by :P

viete ktorá odpoveď je chybná ? :)

napr. B5