Detektívky

večer ako stvorený na čítanie kvalitnej detektívky, vonku mrzne, snehu plno, vnútri fajn, ešte by to chcelo staré kachle alebo krb a občas priložiť polienko ... :)

 

:niee:

 

takže nakoniec som bola len v tescu, v tom najbližšom od nás, velikánskom, kde sú dve oddelenia kníh, normálne knihy a "lacné knihy".

v lacných knihách mali kdečo, ale väčšinou literatúru faktu v češtine, a kalendáre a detské knihy a nepredané Brownove senzačné knihy a tak ... nebolo veľmi z čoho vyberať ...

 

v normálnych knihách mali celé regále kdečoho, aj detektívky, ale ... boli tam nejaké Agathy, ktoré mám doma už dávno, bol tam van Gulik a jeho knihy so sudcom Ti, ale tie mám tiež doma už roky, bol tam nejaký Michael Connelly, ale taký, ktorý je už doma, a taký, na ktorého som nemala práve náladu, bez jeho Lincolna Rhyme.

 

potom tam bolo zopár detektíviek s neznámymi menami a neznámymi autormi ... ani som si ich nezapamätala. ani jeden nebol z tých, ktorých spomíname tu, ani jeden z tých nových, samozrejme žiadne Braunovej mačky, žiadny Edwardson, nič také ... :)

 

zobrala som do ruky knihu od nejakej autorky, a na obálke stálo čosi o tom, že vyšetrovateľka je súkromná detektívka, ktorá vyšetruje už neviemaký prípad za pomoci svojho otca detektíva, a nie je to prípad niečím výnimočný, ale taký, ktorý sa bežne môže prihodiť ...

no. knihu som položila späť na policu.

zobrala som do ruky ešte jednu, popis si už ani nepamätám, a ešte tam bola plná vrchná polica - knihy od zakladateľa nemocničných krimithrilerov Robina Cooka. a to ani keby ma mučili :)

 

 

takže resumé: išla som tentokrát do Kníh veľmi opatrne, nevyzbrojená odhodlaním za každú cenu niečo kúpiť ... to sa mi dodržať podarilo, ale obávam sa, že k tomu prispel aj tesne predvianočný čas, knihy boli trochu preriedené, aspoň to tak vyzeralo :)

ale v každom prípade si gratulujem, že som odolala a nepriniesla domov ďalší brak :hanba:

 

 

... ale ... teraz, keďže som ušetrila, začínam poškuľovať po mačkách .... :)

No tak to tedy nevím, jak tu výpravu za knihami ohodnotit: Jako úspěšnou? (Protože jsme odolali pokušení?) Nebo neúspěšnou? (Protože žádný nákup neproběhl?) Vše je relativní. Lze-li ovšem za vítězství označit fakt, že domů nepřineseme nic, potom to vypadá, že „a“ je správně! :hmmm:

 

Máš recht, řekla by moje babička. Že začínáš pošilhávat po Qwilleranovo kočičkách. Když jsme o Braunové mluvili naposledy, nedalo mi to – a večer jsem sáhl do knihovny po její Kočce, která uměla číst pozpátku. Knihu jsem otevřel někde tak ve třetině – a začetl se. Výsledek: dvě celé kapitoly na posezení – a zaklapnutí knihy jen za použití silné vůle. Pořád nemohu přijít na to, co je na jejích knížkách tak zvláštního. Čím jsou tak podmanivé? Proč tolik lidí propadlo jejich kouzlu? Vlastním příběhem zločinu a jeho rozluštěním to rozhodně není! Potom tedy čím? Hlavním hrdinou? Nebo skvělými dialogy? Nevím. Budu si muset znovu něco přečíst, pěkně od začátku do konce – a pokusit se tu záhadu rozštípnout. – Ale to už jsme zase tam, kde jsme být nechtěli: U doporučování Koček. Nejspíš mě zabiješ, až se ti to nebude líbit… :)

Takže můj osobní předvánoční závazek: časově omezené moratorium na vychvalování Braunové. :) Jestli to ovšem vydržím…! :detektiv:

:detektiv:

 

kľudne vychvaľuj Braunovú, skvelo sa to počúva :hmmm:

ja si schválne dávam pauzu, a neklikám na nebezpečnečné objednávacie stránky, len neviem, dokedy to vydržím ... preto je moja výprava do knihového obchodu bez zbytočného nákupu úspech ... tento rok som sa zlepšila, trochu ... vlastne okrem Larssonov som nekupovala nič, a to je skutočne úspech :)

ešte pred nejakým rokom by som určite neodišla bez nejakej detektívky, dôraz je na "nejakej" ... stačilo, aby ma trochu zaujala, alebo aby som mala chuť čítať niečo dobré, až na výnimky som si spôsobovala akurát sklamania, a v poslednom čase ich bolo statočne, a teší ma, že som sa z toho poučila ... aspoň trochu: takže výsledok tejto zložitej vety je: je dobre, že som nekúpila ďalší brak :)

 

a po kočkách sa obzerám, odkedy tu boli spropagované, ale najprv sa pozriem do mestkej knižnice, teda aspoň to tak plánujem :)

ale tento rok už nie, na budúci rok, som zvedavá, čo tam budú mať nové ... :)

 

zatiaľ si stále vychutnávam krásne opisy v Upfieldovi, má tak skvelý jazyk, že je skvelý dokonca aj v českom aj slovenskom preklade, a to už niečo znamená :)

 

a potajomky dúfam, že sa k nejakým kočkám dopracujem už čoskoro :)

Dnes jenom superbleskově.

 

1) Blahopřeji k tomu úspěchu – myslím k tomu nákupu-nenákupu…! :hmmm:

 

2) Verze půjčit si Kočky z knihovny (budou-li ovšem k mání) se mi zdá rozhodně schůdnější. Přinejmenším vyjde levněji. :)

 

3) Možná trochu s předstihem, ale lépe dříve než později: Chtěl bych popřát hezké Vánoce všem čtenářům, zvláště pak té nevšední sortě podivínů, kteří si říkají milovníci detektivek!

A specielně pak tobě, game, byť patříš do obou zmíněných podmnožin! :)

 

Užijte si všichni hezké svátky a pozor na kosti!

A nezapomeňte na dodržování pitného režimu! :detektiv:

 

:detektiv:

 

priveľmi ma bolí hlava, aby som napísala niečo zmysluplné, ale využijem to aspoň k tomu,

 

aby som všetkým milovníkom detektíviek

popriala pod stromček krásne, úsmevné, skvelé, zábavné, zmysluplné detektívky s nádhernou atmosférou, celú kopu !!! :hmmm:

 

a

krásne pohodové Vianoce s tou najlepšou detektívkou v rukách, teplo, príjemné kreslo, pohárik čaju či vína, podľa chuti, a to najlepšie čítanie na svete !

 

 

 

edit:

a po vianociach sa budeme chváliť, čo kto čítal a čo kto dostal :)

Takže je po Vánocích a můžeme začít s gameiným avizovaným chlubením :lol: :

 

V tom vánočním shonu jsem v malých ušetřených chvilkách četl Rexe Stouta. Podotýkám, že po mnoha a mnoha letech. Příliš mnoho kuchařů – první román z odeonské 3x. Příjemné, milé, zábavné. Tehdy před lety mi Stout takový rozhodně nepřipadal…

 

A Ježíšek? Tam je to jednoduché. Co se knížek týče, má to se mnou rodina hodně těžké – protože jsem čtenář přespříliš vybíravý. A tak – když už mi někdo nějakou knihu výjimečně koupí – dopředu ji se mnou raději prokonzultuje – což se stalo i letos! :D

Knižní nadílka vypadala následovně: 3 ks Ake Edwardson (Černá paní, Až na věky věků, Tanec s andělem – jedna z nich, teď momentálně nevím která, má být úplně první Edwardsonovou detektivkou), 1 ks Kjell Ola Dahl (Smrtící investice) a potom tři superkousky z internetového antikvariátu – které jsem si nadělil sám: Georges Simenon – Detektivní kancelář „O“ (kniha povídek, brožované vydání z roku 1970, na které jsem nikdy dříve nenarazil), Pavel Kraus – Taková hořká smrt (mně naprosto neznámá detektivka už zapomenutého českého autora) a Antonín Winter – Rána pod pás (na tuto se zvláště těším, protože od tohoto českého autora jsem četl a znal pouze dvě knihy, Herodesův stín a Sázka na třináctku, obě skvělé – a nedávno jsem zjistil, že napsal i něco jiného – a kupodivu se mi to přes internetový antík podařilo i sehnat!).

Na to, že knihy pod stromeček (z výše uvedených důvodů) téměř nikdy nedostávám, docela slušná úroda, ne? :D

 

Včera jsem s připomenutím našeho oslavence trochu zaspal. Takže omluva za jednodenní zpoždění:

 

John D. MacDonald

 

* 24. července 1916 Sharon, Pensylvánie, † 28. prosince 1986

 

 

John Dann MacDonald vystudoval na Harvardu finance a obchod.

 

S psaním začal v podstatě nechtěně. Během své služby za 2. světové války posílal domů ženě pro pobavení krátké povídky, a ona je pak bez jeho vědomí prodávala do časopisů. Když se vrátil domů a zjistil, že má literární úspěch, věnoval se „pulp“ povídkám naplno. Psal detektivní, záhadné, dobrodružné, sportovní, westernové i sci-fi povídky pod mnoha různými pseudonymy. Po nástupu paperbacků psal i delší útvary, až se vypracoval k seriózním knihám.

 

Na poli detektivního žánru si udělal jméno drsnými, temnými a realistickými kriminálními příběhy, které nemívaly šťastné konce. Jejich hrdinou je havarijní poradce Travis McGee, který se poprvé objevil v roce 1964 a je hlavní postavou celkem 21 knih. Bydlí na lodi ve Fort Lauderdale a nechává se najímat na záležitosti, které vyžadují zkušenost, ale odmítají policejní přítomnost. McGee byl jedním z prvních drsných hrdinů, kteří kromě suchých hlášek a nebezpečných akcí stihnou také přemýšlet.

 

A na závěr jedna zajímavost: Ve všech travisovských knihách se vždy v názvu vyskytuje nějaká barva (Dlouhý levandulový pohled, Oblečte ji do indigové, Osamělý stříbrný déšť, Tmavomodré sbohem, Zelený rozparovač atd., atd.)

 

(Zdroj: Mikika)

:D

 

John D. je proste skvelý ... mám ho veľmi rada, a ja som dokonalý blázon, že mi to nedošlo,

milujem jeho knihy s Travisom, ale zrejme som ich nečítala dosť na to, aby mi to došlo ... jáj, vedela by som si búchať hlavu o stenu ... a to mám doma týchto Travisov:

Prázdne medené more, Strašná citrónová obloha, Zomrieť v purpurovej krajine, Karmínový voľný pád.

samozrejme, že sú tam farby :D ach jaj, nedošlo mi to :D

 

nie celkom viem súhlasiť s tým, že nemávajú šťastné konce ... nemajú práve najšťastnejšie konce, ale Travis a Meyer "hláškujú", filozofujú, je to tak dokonale nesúrodá dvojica s tak pozoruhodnými názormi na svet okolo, že sa ich pozorovania nedajú nečítať ...

 

prípady sa vyriešia, pre obete je neskoro, ale aj Meyer aj Travis sú vo svojej osamelej družnosti a nezvyčajnom úprimnom a priamom priateľstve tak pozoruhodné postavičky, že príbeh je vlastne ich videním sveta, pre obete je neskoro, ich obeta je vlastne súčasť toho ich sveta a pohľadu ... toho realistického pohľadu a predsa vždy nanovo udiveného pohľadu, čo všetko ten svet - ľudia v ňom - dokážu.

prípady sú potvrdením ich pohľadu ...a ich pohľad potvrdzujú a posúvajú ďalej prípady, čitateľ spolu s Travisom a Meyerom dozrieva a sleduje, kam smeruje svet ...

 

ja mám Johna D. skutočne rada, a jeho skvelú dvojicu výnimočne ... a veľa som o ňom premýšľala, svojím spôsobom sa trochu podobá na svojho menovca Rossa, ale len vzdialene ...

a vizuálne som si ho predstavovala úplne ináč, možno trochu ako jeho Travisa.

a myslím si, že aj bez Johna D. by bola detektívna literatúra chudobnejšia ... omnoho chudobnejšia.

mno. toľko zatiaľ moja pocta k výročiu úmrtia Johnovi D. :D

 

 

 

tvoj ježiško, ani sa na mňa nenahnevaj, napriek tomu, že vlastne u teba ani nechodil, bol pekne naložený ! :D

gratulujem k úlovkom, a príjemné čítanie prajem, a už len čakám, kedy dočítaš Edwardsona a čakám na recenziu :)

 

a blahoželám k dobre navarenému Wolfemu, a príjemnej chuti, ktorá po ňom zostala ... Příliš mnoho kuchařů je jedna z tých skvelých dielov Wolfeovskej skladačky :)

 

ja sa pomaly vyžívam v Bonym a Upfieldovi, čítam ich pekne doradu, a putujem Austráliou, ktorá je už iná ... zmenená, o 50 - 60 rokov staršia, ale krajina je prekrásna a Bony jedinečný ... :D

 

 

a chystám sa pomaly a iste ... najprv do knižnice, popozerať, / hoci priveľmi nedúfam /

 

ale pripadám si ako mačka pred skokom na korisť ... pomaly sa blíži, takmer nehybne, nenápadne prešľapuje packami, oči upreté na cieľ, a len skočiť :D

TU a TU :lol:

Jakmile přišla řeč na Johna MacDonalda, ocitl jsem se rázem v pozici tovaryše (mám-li použít terminus technicus, který jsme tu spolu před časem společně oprášili). Vlastně se stydím to vůbec napsat. Mám totiž takový pocit :lol: :) :D , že jsem od Johna MacDonalda nikdy nic nečetl… :D :D :D Tak tomu se říká mít z ostudy kabát! :D

Sám ani nevím, proč jsem tohoto MacDonalda opomíjel. O co více jsem hltal jeho jmenovce Rosse, který je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a od něhož jsem přečetl snad všechno, co bylo přeloženo, Johna jsem nějak odsunul ze sféry svých zájmů. Z naprosto neznámých důvodů jsem k tomuto chlapíkovi pojal nedůvěru – a nikdy jsem se (pokud si dobře pamatuji) ani nepokusil něco si od něho přečíst. Což určitě napravím – zvláště teď, když jsem si přečetl tvůj včerejší příspěvek… :D

 

Ptáš-li se na Edwardsona, tak Nebe na zemi už jsem před časem dočetl, byla to zatím jediná kniha od tohoto autora, která se mě dostala do ruky (kromě těch, co jsem našel pod stromečkem), ale stála za to, je to přesně moje gusto. Moc, moc, moc dobré!!! Dialogy, jazyk, příběh, postavy, uvěřitelnost, psychologie, to všechno v 1A kvalitě, zkrátka klasická realistická detektivka, zatím jsem od něho nic jiného nečetl, ale i tak si troufám říci kam se hrabe McBain!!!!! Je to bez laciných efektů, žádné krkolomné zvraty, žádná komanda zásahových jednotek, žádné akční scény, jen mravenčí práce policistů… Je to zkrátka uvařeno přesně z těch ingrediencí, které mně tolik chutnají. Prostě šálek mého čaje. Myslím, že by se Edwardson mohl líbit i tobě, i když – na rozdíl od Koček, o kterých jsem stoprocentně přesvědčen, že se ti líbit budou – si až tak úplně jist být nemohu. Ale určitě to někdy zkus. Pro mě to byl požitek.

 

Kočky a ty. Tohle téma pomalu začíná dostávat grafickou podobu. Úplně to vidím před sebou. Dostředná spirála. Nebo pozvolna se stahující smyčka. A uprostřed toho všeho usměvavá paní Braunová a Jim Qwilleran se svým mohutným knírem barvy pepře a soli. A samozřejmě i Koko a Yum-Yum… Tak dobrý lov. :)

 

A ještě jedna poznámka k Braunové.

Úplně jsem zajásal, když jsem na tvém druhém odkazu nalezl titul Kočka, která okusovala ušák – jinak dvojka celé série. Tenhle titul totiž nikde v Čechách nelze sehnat. Už jsem se viděl, jak si jej objednávám ze Slovenska – jenže vzápětí jsem se všiml poznámky, že titul je nedostupný. Takže radost zase odkráčela tam, odkud přišla.

Ale podstatné je, že mají jedničku (Kočka, která uměla číst pozpátku), je bezpodmínečně nutné začít právě s ní!!!

:D

 

kedysi tu tuším v tejto téme nutrinka písala, že nečíta Johna D., lebo sa jej zdalo, že je to len niekto, kto sa opičí po Rossovi :D

áno ... pamätala som si dôvod, našla som to :D

inak som si spomenula, kvôli čomu som nikdy nečítala johna d. macdonalda, lebo som ako dieťa prechádzala policami detektívok v knižniciach a prvý mi udrel do oka ross macdonald, ktorého som si zamilovala a johna som považovala za nejakého trapka, čo si dal podobné meno, aby na tom ryžoval a už detská fantázia pracovala... no a nejak mi ten blok zostal doteraz :D deti vedia byť kruté :lol: ale ak niekto vie, rada by som vedela viac, hlavne do akého prostredia sú zasadené jeho knihy...?

 

do nej som tiež hučala, že to je stará chyba, Johna D. treba omilostiť :D

 

Upfieldov aj s prekrásnou Austráliou, mostom / sám seba volá občas mierne sebaironicky mostom medzi dvomi rasami / Bonym s mulgovými lesmi a spinifexom som dočítala, a vynahrádzam si teraz nedostatok čerstvého čítania pozeraním krimiseriálov ...

na pokračovanie Larssona sa zatiaľ necítim, ale veľmi rozhodne smerujem k tomu, že ... k mačkám a Braunovej ... obchádzam to ako mačka okolo horúceho mliečka :D

 

nemajú ich ani v martinuse, ani v gorile všetky, ale to by aj tak nešlo, pomaly pomaly :D ja už viem, že to dopadne ... skončí sa to objednávaním, len z istých príčin ešte musím trochu počkať :)

takže : Kočka, která uměla číst pozpátku je prvá, dajú sa nejako určiť aj ostatné v poradí, alebo potom je to už pri čítaní jedno ? :)

Je zajímavé, že si nutrinka vytvořila podobný blok jako já – s tím rozdílem, že u ní měl ten odpor zcela reálný základ (byť vytvořený dětskou fantazií), zatímco u mě vznikl tak nějak intuitivně, i když ty důvody (jak o tom teď přemýšlím), mohly být vlastně tytéž: nechuť ke stejnému jménu atd. Také jsem nejdřív poznal Rosse – a také jsem se do něho zamiloval. A Johna, na kterého jsem narazil až dodatečně, jsem – veden oněmi iracionálními pocity – odmítal byť i jen prolistovat… :D

 

Dvě poznámky k Lilian Braunové:

 

1) Na to, jak Braunovou přijmeš, jsem fakt zvědav. Možná bych měl docela napsat, že jsem napnutý :D . Velice živě si totiž pamatuji, že se mi první díl Koček líbil spíše docela než hodně. A druhý pocit, na který si vzpomínám: jistá nespokojenost s odhalením vraha. A protože tyhle dva pocity čas od času vystrkují růžky – a navíc protože teď o Kočkách často mluvíme – vytáhl jsem na silvestra z knihovny Kočku, která uměla číst pozpátku a na posezení si ji znovu přečetl. Jen tak ze zvědavosti – co to se mnou udělá. A výsledný pocit: spokojenost! :D Nějaký první dojem už teď mohu asi těžko posoudit, ale ten konec mě uklidnil, je naprosto logický a nic moc tam v rámci daného žánru neskřípe (když člověk přistoupí na hru) :lol:

 

2) K tvé otázce týkající se posloupnosti. Přečíst si první díl jako první je řekl bych nutnost. S dalšími díly už to tak jednoznačné není, ale stejně bych se všemi deseti přimlouval za dodržení hierarchie. Protože tam určitá návaznost – mnohdy dost těsná – jednoznačně existuje. Objevují se nové a nové postavy, které pokračují v dalších dílech, vzniklé vztahy se dále rozvíjejí, mění se dokonce – coby logický následek probíhajícího děje – místa pobytu atd. atd. Řekl bych, že plus mínus (teď vyloženě střílím od boku) od desátého dílu už ta návaznost není tak těsná, čtenář už se orientuje v daném prostředí, ale kontinuita pořád existuje, do Qwilleranova života vstupují např. různé ženy, vztahy s nimiž se opět dále vyvíjejí atd. Celou sérii jsem zatím ještě nepřečetl, nemohu tudíž tvrdit, že tohle všechno platí až do samého závěru, ale tipuji, že to tak bude. Asi by se až tak nic nestalo, když člověk přeskočí jeden díl, ale myslím si, že větší mezera už by do čtenářovy mysli vnášela pocit jistého chaosu. Tolik asi můj laický názor. :D

Wilkie Collins

 

* 8.ledna 1824, Londýn, † 23.září 1889, Londýn

 

 

Jeden z klíčových zakladatelů detektivního žánru.

 

Wilkie Collins začínal jako učedník u obchodníka s čajem, pak vystudoval práva, ale po studiích ho uchvátila literatura a divadlo. Stal se blízkým přítelem Charlese Dickense. Hrál v jeho divadelní společnosti, pomáhali si s psaním, navzájem se ovlivňovali. Nikdy se neoženil, ale měl poměr se dvěma vdanými ženami, z nichž jedna mu byla múzou, a s druhou měl tři děti... :cem:

 

Wilkie Collins je jedním ze zakladatelů nového žánru populární četby - detektivního románu. Ten se vyvinul ze sloučení prvků francouzského policejního románu, anglického gotického románu a próz newgateské školy. Největším podnětem byla samozřejmě analytická povídka E. A. Poea. V čase Collinse se ještě nepoužíval pojem detektivní román, jeho díla se označovala jako senzační (the novel of sensation). Odehrálala se v současnosti a řešila kriminální události a společenské prohřešky, se silně kritickým tónem. Typickou ukázkou senzačního románu je Collinsova Žena v bílém, kdežto jeho pozdější Měsíční kámen už má mnohem výraznější rysy detektivky.

 

(Odkaz)

 

Česky vyšlo:

• Měsíční kámen

• Strašidelný hotel

• Žena v bílém

• Žlutá maska

 

(zdroj Mikika)

:detektiv.

 

Wilkie Collins :)

 

teraz, keď čítam ten zoznam čo česky vyšlo, tieto jeho knihy vyšli buď aj v slovenčine, alebo som niečo čítala aj v češtine, už si nepamätám ...

Ženu v bielom som čítala kedysi strašne dávno, a určite v slovenčine ... viem, že ešte na starom dome, lebo som tú knihu čítala na dvore, v lete, mala žltý obal a nejakej kamarátke som ju ukazovala, a spájajú sa mi s tým vstupné dvere na dvor ...

takže som to čítala kedysi v ranej puberte ... z tej knihy si po tých rokoch nepamätám nič, ale vtedy ma chytila, ale pokiaľ viem, vôbec som ju neradila medzi detektívky, ale medzi viktoriánske strašidelné romány ... ^_^

 

Strašidelný hotel som čítala tiež, veľmi dávno, tiež z knižnice, a tiež je to niečo medzi viktoriánskym strašením a detektívkou ... hlava pochovaná pod podlahou sa po nociach vznáša a straší hlavnú postavu a dáva vedieť o zločine ... :)

 

Žltá maska - tá vo mne nezanechala až také stopy, a nevybavuje sa mi ani matne, ale atmosféra veľmi podobná :(

 

Měsíční kámen - práve som prehľadala svoju knižnicu, ale nenašla som, čo som hľadala ... nedávno v čitateľskom záťahu všetkého, čo mi prišlo pod ruku, som v jednej knihe čítala o tejto knihe, seržantovi Cuffovi a jeho skutočnej predlohe ... a neviem nájsť, kde som to čítala, ale viem o tom už dávno.

Měsíční kámen vychádza zo skutočného prípadu, v knihe ide o krádež, v skutočnosti išlo o vraždu, o začiatky Scottland Yardu, detektívovi, ktorý vyriešil prípad, ale bol zosmiešnený, lebo aristokracia a vyššia spoločnosť bola nedotknuteľná.

 

okrem iného príbeh opisuje V.P.Borovička ... našla som to v takejto podobe Scottland Yard zasahuje

-kedysi som čítala aj túto knihu :)

 

 

ach.

a dnes som ... porušila svoje predsavzatia, dnes je hrozný deň, akýsi nanič, tak som si objednala Kočky ... :)

Jseš fakt dobrá, moc lidí, kteří by četli Collinse, neznám. Já sám četl jediného, kdysi v mládí (Ženu v bílém) – a to jenom proto, že jsme knihu měli doma. Ale že bych si z ní něco pamatoval, to rozhodně ne. :)

 

Ženu v bielom som čítala kedysi strašne dávno, a určite v slovenčine ... viem, že ešte na starom dome, lebo som tú knihu čítala na dvore, v lete, mala žltý obal a nejakej kamarátke som ju ukazovala, a spájajú sa mi s tým vstupné dvere na dvor ...

 

Už několikrát jsem si při četbě tvých příspěvků všiml, že máme velice podobně zkonstruovaný jeden mozkový spoj. Mně se také (aniž bych se o to jakkoli vědomě snažil), spousta knih pojí s nějakým vjemovým zážitkem. Prostě se mi bez sebemenšího volního úsilí vybaví, kde jsem knihu četl a za jakých okolností – zvláště, bylo-li to někde jinde než doma. Dokážu si představit hotelový balkón, na kterém jsem tehdy seděl, tvar křesílek i stolku, někde dole muselo být otevřené okno do kuchyně, protože se odtud ozývaly typické zvuky… Až někdy uvažuji, jestli to není úchylka. :) Dokonce to zachází tak daleko, že když přijde řeč dejme tomu na nějakou naši konkrétní dovolenou, vzpomenu si spíše na knihu, kterou jsem tehdy četl, než na ostatní zážitky; ty mnohdy ze své paměti doluji už velmi problematicky! :( :)

 

Takže říkáš, že konečně došlo k tomu, k čemu dojít muselo? :)

Braunová objednána? :cem:

Co bude dál?* :(

Napětí odvažované na lékárnických vahách a podávané pacientovi po extra malých dávkách…

Zkrátka se v tobě nezapře milovnice detektivek a krimiseriálů: dokážeš čtenáře setsakramentsky napínat… ^_^

 

P.S. Je rozsah objednávky tajný?

________________________

* Mimochodem, přesně touhle větou končí Houškova Vražda naslepo: Co bude dál, nevím…

 

.......................

 

Dashiell Hammett

 

* 27. května 1894, St. Mary´s County, Maryland, USA, † 10. ledna 1961, New York, USA

 

 

První povídky vydával stejně jako Raymond Chandler v časopise Black Mask a to pod jménem Peter Collinson. Do té doby se živil manuálně, ze školy odešel už ve čtrnácti letech.

 

Zlom nastal se získáním zaměstnání u Pinkertonovy detektivní agentury. Během první světové války sloužil u ambulance, kde onemocněl tuberkulózou. V roce 1920 se vrací do Pinkertonovy agentury. Posléze propadá alkoholu – ale po pobytu v léčebně (1946?) už nepije.

 

Za svou dvacetiletou literární kariéru stihl napsat 5 románů, řadu povídek a novel.

Hammettovi osamělí hrdinové tvrdě vystupují proti společenskému zlu, reprezentovanému bohatstvím a politickou korupcí.

Obdiv k umění Dashiella Hammetta vyjádřil i Raymond Chandler ve své proslulé eseji Jednoduché umění vraždy a jmenoval ho zakladatelem literární drsné školy.

 

Ve třicátých letech se začal politicky angažovat - vstoupil do komunistické strany a odsuzoval nacismus. Během druhé světové války strávil tři roky v armádě.

 

Roku 1948 se stal místopředsedou Kongresu pro lidská práva (což byla jakási opozici vůči FBI).

Tři roky poté byli komunisté nařčeni z pokusu o spiknutí a Hammett šel na pět měsíců do vězení. Jeho knihy byly odstraněny z veřejných knihoven.

 

Dashiell Hammett zemřel v totální bídě v newyorské nemocnici na rakovinu plic.

 

Romány: Rudá žeň, Prokletí rodu Dainů, Maltézský sokol, Skleněný klíč, Hubený muž.

 

(Odkaz)

 

(Zdroj: L.C.)

:)

 

dnes len stručne, príšerne ma bolí hlava a kdečo trápi, a preliekovaná som, ale s tým Collinsom je to tak, že možno-možno by som si prečítala znovu, snáď Ženu v bielom, možno prelistovala Žltú masku, ktorú si vôbec ale vôbec nepamätám, len úplne hmlisto mi tam čosi prebleskuje, / aj to neviem, či sa mi nemotá s niečím iným :) /, Strašidelný hotel si celkom pamätám, možno len tak z recesie oživiť ...

Mesačný kameň netúžim čítať, v porovnaní so skutočným príbehom, z ktorého vychádzal, je myslím silnejší - alebo len preto, že ten príbeh poznám, netúžim čítať Mesačný kameň ... toto som zrejme napísala dosť komplikovane, ale priveľmi mi to dnes nemyslí :) :)

 

a treba podotknúť, že som to všetko čítala kedysi dávno v ďalekom preďalekom mládí, keď som ešte tak nevyzobávala a len formovala svojich obľúbencov ... teda vyzobávala, ale nie až tak, ako dnes :(

dúfam, že to ako-tak ospravedlňuje, že som jedného z otcov zakladateľov čítala :cem:

 

aha !

a mačky som objednala podľa toho, čo im ešte zostalo, podľa toho, aby boli čo najbližšie k roku vydania prvej knihy, a nejaká postupnosť by tam mala byť, ... a som zvedavá, čo povieš na ten výber, a čo poviem ja na svoj výber a na mačky vôbec a kedy prídu ... ... ...

mno, tu sú, žiadne tajomstvo, len som sa predsa len obávala kritiky výberu, tuším :(:

 

Kocka, ktera umela cist pozpatku

Kocka, ktera se znala s kardinalem

Kocka, ktera vedela kudy kam

 

 

zatiaľ som vytiahla jednu Ruth Rendellovú, TO FEAR A PAINTED DEVIL / Maľovaný diabol, vydanie spred takmer tridsiatich rokov, a pomaly sa prehrýzam ... ale veľmi pomaly, akosi sa neviem dostať do nálady čítať ju, stále to prekladám pozeraním Poirotových príbehov s Davidom Suchetom, a načala som aj Kosti / Sběratelé kostí / ... takže o morbídnosti aj inteligentný humor a hlášky na chvíľu postarané :(

 

 

jaj, a zabudla som na ďalšieho otca - zakladateľa drsnej školy Dashiella Hammetta ...

nedávno som čítala jeho Chudého muža, po dlhom čase, našla som ho vo svojej knižnici / tuším som to spomínala - ako voľakedajší nákup za korunu /

tie jeho knihy u nás vyšli tuším všetky, a kedysi som ich aj všetky čítala ...

kedysi sme s otcom nosili kilá kníh z knižnice, a ja som často čítala tie jeho ... a keď som prišla na chuť detektívkam, čítala som kdečo, doradu som čítala čo doniesol, a doradu som neskôr sama vyprázdňovala police s detektívkami / samozrejme som čítala aj iné, ale tam niekde sú tie počiatky :) /

 

Hammetta napriek jeho povesti priveľmi nemusím ... prečítam ho, píše v pohode, ale nijako výrazne ma nechytil

som s ním akosi tak, že čítam jeho knihy len zriedkavo, a špeciálne ho nevyhľadávam, ale neodmietnem, keď sa k nemu dostanem ...

možno najviac vo mne zostal Maltézsky sokol, aj to hlavne kvôli starému filmu a Humphriemu Bogartovi, ktorý tam hral hlavnú úlohu a samotnému sokolovi, ktorého si z filmu, ktorý som videla kedysi hlboko v minulom storočí ako decko, pamätám, ešte na čb televízore, u rodičov ...

 

zrejme som s tými prepojeniami v mozgu na tom veľmi veľmi podobne ^_^

 

 

malo to byť stručné, aj bolo, len sa to akosi postupne, ako mi dovolila boľavá hlava, rozrastalo ... : )

Já také stručně, i když díkybohu za mou stručností nestojí zdravotní problémy, ale spíš nedostatek času. (Jen doufám, že je ti už dneska lépe, což bych ti ze srdce přál... :))

 

Hammetta jsem také přečetl celého – a také ho nemusím. Zakladatel drsné školy ano, tuhle nálepku už mu nikdo neodpáře, ale jeho knížkám chybí něco, čím jeho věrný následovník Chandler disponuje v míře vrchovaté.

 

Na toho Collinse se musím někdy jen tak cvičně znovu podívat. Časový odstup někdy dělá divy. I když je mi jasné, že to bude spíše jenom takový studijní exkurz. Že bych se stal Collinsovým fanouškem, to rozhodně nehrozí. :)

 

Suchetova Poirota miluji, :) filmy s ním jsou natočené neskutečně kultivovaně, co záběr, to lahůdka. Je za tím vidět fantastická profesionalita tvůrců, často obdivuji (skoro se mi chce říci: zůstávám stát v němém úžasu), že kvůli desetivteřinovému exteriérovému záběru přestaví do dobových kulis celou ulici, včetně desítek okrojovaných statistů a vozového parku – třeba jenom proto, aby kdosi vystoupil z auta a vešel do domu. Dialogy, výběr herců, interiéry – a především nádherný, okouzlující, roztomilý David Suchet, ten cupitající mužík s vejčitou hlavou, všechno je tam precizní, každý detail, každá sebenepatrnější proprieta, od manžetového knoflíčku po těžítko na psacím stole – což mě, někdy až protivnému perfekcionistovi, dělá nesmírně dobře na duši.

 

Jedinou výhradu, kterou tvůrcům občas lehounce vytýkám (dopředu prosím za prominutí za to rouhání), je něco, co ovšem tvůrci filmů ovlivnit ani nemohou – a to je rozuzlení příběhu. Jo, přijmout výsledné řešení zápletky mi někdy činívá problémy. Skvěle rozehraný příběh, zajímavé postavy, ještě zajímavější vztahy – a pak najednou trochu násilný závěr. Ale to už je námět pro trochu jinou debatu. Ostatně tohle vnitřní pnutí mezi mnou a paní Agathou už pozoruji léta – a asi s ním nic nenadělám. :)

 

Kočky!

:( Tak ty se obáváš kritiky za výběr – a já se obávám kritiky za svůj názor na výběr... :(

 

Skutečně trochu váhám, co k té volbě říci. ^_^

Snad jediné: Velká škoda, že knihkupecké řetězce nedisponují ucelenou sérií. To je potom problém, vybrat si, to je mi jasné.

 

Když shlédneš kompletní soupis titulů Koček (zde – česky, dole pak anglicky), zjistíš, že ti kromě prvního dílu dorazí ještě díl dvanáctý (Kardinál) a dvacátý čtvrtý (kudy kam).

 

Mezi prvním a dvanáctým dílem se toho stane tolik (změny partnerek, změna zaměstnání, díky dědictví změna sociálního statusu, přestěhování se do Moose County, malého městečka severně od zbytku světa atd., atd., atd., atd.), že už o nějaké kontinuitě řeč ani být nemůže. Když ovšem na kontinuitu rezignuješ, myslím, že bys určitý zážitek z četby mít mohla. I když jak říkám, ta návaznost mezi díly je dost těsná – a příběh knihu od knihy košatí a vyvíjí se.

 

(Mimochodem, psal jsem do nakladatelství Moba, zda počítají s reedicí Koček, ale ani mi neodpověděli, lumpové! :cem: A to jim tu člověk dělá neplacenou reklamu na jejich produkt!)

 

Já osobně Kardinála ani Kudy kam ještě nečetl, jsem někde u desátého dílu a Kočky si vyloženě šetřím na chvíle významné a zvláštní. Mám štěstí, že naše městská knihovna má v držení všechny díly, takže není problém si kdykoli dojít pro pokračování.

 

Snad jsem tě moc neodradil, to bych fakt nerad. Ale jak tě znám, při tvém čtenářském apetitu (a mé pomalosti) mě za chvíli v počtu přečtených Koček stejně předhoníš! :( Na to bych si i vsadil!

 

...........................................

 

Ellery Queen

 

Fred Dannay: * 20. října 1905, † 3. září 1982

Manfred B. Lee: * 11. ledna 1905, † 3. dubna 1971

 

 

Ellery Queen je pseudonym, pod kterým psali američtí bratranci Frederic Dannay a Manfred Bennington Lee. Napsali šedesát románů, řadu rozhlasových a později televizních pořadů a vydávali měsíčník Ellery Queen's Mystery Magazine.

 

Jejich první novela byla publikována pod pseudonymem Frederick Stokes. Zpočátku autoři svoji identitu utajovali. Později používali ještě další pseudonymy Drury Lane a Barnaby Ross.

 

Za své literární počiny získali autoři mnoho ocenění, například Grand Master Award v roce 1960.

 

Stejně jako Sherlock Holmes potřeboval Dr. Watsona, postava Elleryho Queena, hlavního hrdiny většiny jejich knih, se neobešla bez Elleryho otce, inspektora Richarda Queena.

 

Po autorském duu Ellery Queen je pojmenována cena, každoročně udělovaná organizací Mystery Writers of America.

 

(Kompletní výčet jejich děl naleznete zde)

 

(zdroj: L.C.)

 

 

............................................

 

Hleďme, taky se mi to nějak postupne rozrástlo… :)

Dneska máme významné výročí.

 

Agatha Christie

 

* 15. září 1890, Torquay, Spojené království, † 12. ledna 1976, Wallingford, Spojené království

 

 

Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, známá jako Agatha Christie, autorka kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob (kterou v počtu prodaných knih předstihuje jen William Shakespeare) a také nejlépe prodávaný autor svého žánru; jejích knih se prodalo již přes 2 mld. výtisků v angličtině a 1 mld. v dalších 103 jazykových mutacích , jak uvádí Wikipedia.

 

Napsala:

 

• 80 detektivních románů a povídkových souborů,

• 15 divadelních her (dalších 7 bylo adaptacemi jejích knih),

• 6 romantických románů pod pseudonymem Mary Westmacott

• a další 4 knihy, dvě z nich pod jménem Agatha Christie Mallowan.

 

Kromě toho se společně s dalšími autory detektivní literatury podílela na třech detektivkách na pokračování - The Floating Admiral, The Scoop a Behind the Screen.

 

Doplňující informace pro ty zvídavější:

 

cs.wikipedia

 

en.wikipedia

 

Apolečnost Agathy Christie

 

The Official Agatha Christie website

^_^

 

jednu malinkatú opravu si dovolím :)

 

foto pri výročí "Ellery Queena" je foto, na ktorom sú herci Jim Hutton ako Ellery Queen a David Wayne ako jeho otec inšpektor Queen v seriáli, natočenom v sedemdesiatych rokoch

/ úchvatný zdroj úchvatných štyridsaťročných seriálov /

skutoční bratranci vyzerali trochu menej atraktívne, ale boli vo svojej dobe rovnako populárni :

 

 

nedávno som totiž "Elleryho" hľadala, keď som o ňom písala, ináč by som zrejme nevedela :) ... ten seriál, mám taký pocit, že ani naša ani maďarská ani rakúska tv nevysielala ... o rakúskej nie som si úplne istá, ale tie dve druhé myslím, že nie ...

vtedy u nás bežal Randall a Hopkirk a neskôr nesmrteľní Profesionáli a u maďarov Kúzelník a neskôr advokát Petrocelli / Kúzelníka som zazrela spomenutého v tom zdrojovom článku, pripomínajúcom rané mládí a pubertu a tak .... :) / ,... na Elleryovcov si ako na seriál vôbec nespomínam :cem:

 

ako recesiu by som si ho pozrela, lebo mal, ako čítam po nete, v časoch vzniku aj v USA aj po svete veľký úspech :(

 

 

:)

Agatha je Agatha ...

niekto ju nemá rád, niekto dokonca číta z detektívkarov len Agathu, ... tie jej knihy nie sú všetky vydarené, ale pri tom množstve to ani nie je žiadny zázrak ... :(

 

teraz, keď pozerám jej Poirota s geniálnym Davidom Suchetom - je to presne to, čo ma uchvátilo na tom seriáli :

 

prepracovanosť každého najmenšieho detialu, tisíce dobových drobností, dokonalé interiéry a exteriéry, nedávno som v niektorom filme obdivovala kuchyňu - pár minútový rozhovor v panskej kuchyni, a každá dózička, proprieta, panvica, fľaška, varecha, police napratané stovkami predmetov, každý na svojom mieste a každý v svojej dobe - a k tomu výkony hlavných postáv, ten seriál je Agathin Poirot každým cólom, robený s láskou ... aspoň tak si to predstavujem aj ja a vidím, že nie som sama :(

 

 

Agathine konce ... : )

čo sa týka záverov, ukončení príbehov, jej verní to vedia, ale aj sama Agatha to vedela :)

 

- v niektorých jej knihách sa to dokonca vyskytuje, napísala to, a nie raz - pokiaľ si teraz narýchlo spomínam,

v knihe The Pale Horse / Plavý kôň necháva hovoriť na konci, po vyriešení príbehu

/ je to príbeh bez Poirota a bez slečny Marplovej / jednu z hlavných postáv o tom,

že záhada je záhadná, kým sa nevyrieši ... keď sa vyrieši, prestane byť záhadná a tajomná postava v pozadí je len úbohým človiečikom, ktorý chce byť väčším, než na čo má, a príbeh sa stáva plochým ...

 

odtiaľ, konkrétne z tejto knihy, mám aj moje najobľúbenejšie úslovie :

Aj najhlúpejšie dieťa vie podpáliť dom.

 

týka sa to diania v knihe, týka sa to rozhovorov protagonistov, nie je tam síce Poirot, ale ja tam pani Oliverová, so svojimi trampotami pri písaní ďalšej skvelej detektívky, a je to podľa mňa jedna z Agathiných skvelých príbehov ... a mám málo smajlíkov : D

:cem:

Tak tos mě nachytala na švestkách! :)

 

:) :) :) Za tu botu s fotografií Ellery Queena se samozřejmě všem moc omlouvám.

 

Fotku jsem našel tak, že jsem si v Googlu zadal Queena do Obrázků – a hledal ten nejfotogeničtější snímek. Když to zkusíš, zjistíš, že se ti praví Queenové a ti seriáloví vygenerují tak v poměru jedna ku jedné. A já bohužel až do včerejška o existenci nějakého seriálu Elleryovcov neměl ani ponětí – tak jsem prostě vybral tuhle. :) ^_^

 

Pravda, když jsem pak do textu vkládal ten odkaz na Wikipedii (zde) a porovnal svůj obrázek s tím, který předkládá Wikipedia, říkal jsem si: hrome, ti dva chlapíci se za těch třicet let ale změnili…!!! :( Ale dál jsem to neřešil. Jo, ti dva mně byli až nápadně povědomí, ty jejich ksichtíky jako bych znal téměř důvěrně – ale to jsem také neřešil… A to se celý život chvástám tím, že mám skvělou paměť na obličeje a že kohokoli dokážu bez zaváhání identifikovat i na jeho skupinové fotce z první třídy.

 

A ještě jedna malinkatá červená žárovička mi tam včera někde vzadu v mozku problikávala. Jako by mi podvědomí našeptávalo: podívej se, nezdá se ti to až setsakramentsky podezřelé, jak jsou ti barevní týpci fotogeničtí???!!! Cožpak takhle vypadají spisovatelé? :( No, nakonec jsem se ani touhle žárovičkou dále nezabýval. Člověk by měl více naslouchat své intuici…

 

Agatha!

Ona se vždycky a u každého nějaká vada na kráse najde. Ideální svět by byl nudný – jak říkají klasici. Agatha dělala (podle mne) chybu v tom, že řešení příliš komplikovala. Minulost, propletence vztahů, záměny osob… Já dávám přednost jednoduchosti. Jednoduchosti stylu, jednoduchosti zápletky, jednoduchosti řešení. Čím větší jednoduchost, mohu-li to tak říci, tím větší uspokojení z mojí strany. Každý je halt nějak naprogramovaný…

^_^

 

nie že by ma prestala bolieť hlava, ale dostala som sms, že balíček s knihami už je vyexpedovaný a zbalený na ceste kdesi medzi poštami, takže tri kočky, keď len nezablúdia, prídu čoskoro :)

 

pozerala som ten Braunovej zoznam ...

 

takže nakoniec som vybrala z kočičího zoznamu bez toho, že by som to nejako plánovala, niečo zo začiatku, zo stredu a niečo od konca ... :(

 

/ tři z mnoha koček : ))))) /

nuž pre urobenie chutí som ako tak trafila, ale som zdesená, ako ich je už veľa ! madam Braun musí byť nehorázne plodná autorka !

to je úúúplne nad možnosti normálnych nákupov !

a hrozné je, že to hovorím ja, čo som nakúpila také otrasné množstvo braku, len na základe reklamného textu či príťažlivej "recenzie", a toľkokrát som sa sklamala ... som nadobro vadná nakupovačka detektíviek !

a píšem a píšem, a kdejako zabíjam čas a bolesti hlavy a vlastne sa neviem dočkať kočiek, to je ten najväčší problém momentálne :)

 

◘

s Elleryovcami som na tom bola, ako píšem tam vyššie, podobne - keby som ich úplne náhodou predtým nehľadala na nete, pretože som sa hrabala vo svojich starých knihách a v niektorom svojom príspevku som ich spomínala, nepoznala by som ten rozdiel ... : ))))

najnápadnejšie bola ani nie fotogenická tvárička, ale viditeľný vekový rozdiel, pričom bratranci - spisovatelia sa obaja narodili roku 1905 ... a vonkoncom nič sa nestalo, aspoň sme sa dozvedeli, že seriál bol ! a skutočne by som si ho rada pozrela :(

 

◘

( a mimochodom, nedávno som takto dostala úžasnú chuť pozrieť si Randalla a Hopkirka, to boli dokonalé detské idoly, spolužiak dokonca zarábal na fotkách / dával ich otcovi fotiť na obrazovke televízora !!!! / ... jáj, to boli časy.

aj som ten seriál našla, s českým dabingom, a čo je zaujímavé, to som sa dočítala, že niekoľkým dielom sa stratil originálny dabing ... a bol to rozhodne zvláštny zážitok, pozrieť si to po tých rokoch znovu :) )

 

◘

!!! a znovu som sa hrabala vo svojej knižnici, vyhrabala som zopár kníh, ale akosi si neviem nájsť nič po chuti ... nezaujala Ruth Rendellová, bola kúpená kedysi ešte za socizmu v Zelenej knižnici, a na záložke knihy je ospievaná ako dokonalejšia verzia Sayersovej a Christie, s prepracovanými povahami a skutkami, ale dokonale ma nudila ... : (

 

 

◘

zato som si spomenula a našla som jednu zvláštnu knihu ! : :)

pochádza z českej "edície" Odeonu 3 x v šedom, vydané rovnako ešte za socizmu, a sú to holandské detektívky a ich autorom je Jan de Hartog

priznávam, že až dovtedy som o tomto autorovi nepočula, a nevidela som od neho nič v žiadnej knihe ani odvtedy ... :)

má vlastne dvojicu detektívov, nesúrodých manželov, členov holandskej polície, malého nevzhľadného mužíčka a jeho elegentnú krásnu drobnú francúzsku manželku ... plus kopu pomocníkov brigadýrov a šéfa a kopu kdekoho s čudesnými holandskými a neholandskými menami ...

 

ale tie príbehy ...

tie príbehy sú zábavné, a treba ich čítať ako odľahčenú zábavu, niečo ako Charlesa Parisa tak asi o generáciu či jeden a pol generácie dozadu v čase, v inej krajine, a v cirkuse, divadle, v panteóne príšer, medzi trpaslíkmi, vrhačmi nožov, hercami, v múmii afrického pigmeja ... :cem:

 

v doslove sa píše, že je to najprekladanejší holandský autor, a kopa jeho kníh bola spracovaná pre film a tv ...

tie jeho príbehy sú tak úchvatné, že je ich ťažko popísať, a človek má chuť tú knihu hodiť späť do police, a nakoniec predsa len číta ... : )

... proste mišung - nesúrodá dvojica, vážnosť pohnútky, milostné opletačky postáv, humor, vraždy, tajomno, trpazlíci, akrobati, herci každého druhu, jarmočné atrakcie, Hartogov stánok hrôzy, ráčte vstúpiť ... veľmi veľmi zvláštne príbehy ... keď sa raz k tej knihe niekto z čitateľov detektíviek dostane, skús to/skúste to ...

a ja práve skúšam to, čo doporučuje autor doslovu :

 

" A pakliže jste práve vyšli / ze stánku hrúzy /, zachovejte se zrovna tak jako návštevníci pověstní jarmareční atrakce, kde se hostúm dostalo rány hadrem přes hlavu a kopance. Zasmáli se a doporučili jiným. A to nejen ze škodolibosti, nýbrž hlavně proto, že dobrý nápad stojí za mnoho, je neopakovatelný a dovede si nás získat, a to přesto - nebo právě proto -, že si z nás jeho púvodce dělá legraci. "

 

: ))))

1) Ještě, že už nepíšeme husím brkem. To by ti včera musela upadnout ruka! ^_^

 

2) Mačičky-smajlíci jsou roztomilí. Bohužel nikoli siamští…! Aby se Koko a Yum-Yum neurazili…! :cem:

 

3) Lillian Jackson Braun a její plodnost.

Počítejme: narozena 1913 (některé prameny uvádějí dokonce 1912 – zajímavé, že všude je uveden pouze rok, nikoli přesné datum jejího narození). 1966 vychází její první knížka. 66 mínus 13, to máme 53! Pro ty, kdo nepochopili, co jsem tím výpočtem chtěl říci: ve třiapadesáti vydává Jackson Braunová svoji první knihu! Následují další dva romány – a pak přichází osmnáctiletá přestávka! Do roku 1986! Čtvrtou knihu tedy vydává pí Braunová ve svých 73 letech!!! A pak už to jde ráz naráz, ročně vždy jeden nebo dokonce dva romány! Poslední román vychází v roce 2007, to je jí 94 let!! Termín vydání dalšího románu The Cat Who Smelled Smoke, dvacátého devátého v pořadí (!!!), avizovaného pro rok 2008 a netrpělivě očekávaného fanoušky na celém světě (k důvodu netrpělivého očekávání se někdy vrátím), je však stále odkládán – a pokud vím, tak doposud nevyšel. A fanoušci začínají pomalu ztrácet naději.

 

4) Nadobro vadná nakupovačka detektivek. Profesní zařazení per excellence! :)

 

5) Randall a Hopkirk. Tak u tohoto seriálu jsme týden co týden doma sedávali jako přikovaní! Celá rodina. Kolik mě mohlo být? Ti dva jsou nezaměnitelným a nostalgickým dílkem puzzle mého dětství.

 

6) Jan de Hartog. Jméno knihy neuvádíš, ale jistojistě mluvíš o 3x Gregory a Yvonna. Měli jsme ji doma (asi v tom prvním vydání z roku 1968, vyšla pak ještě jednou ve stejné edici, ale s trochu jinak graficky vyvedenými šedivými deskami.) Četl jsem ji jako kluk – byť už asi trochu odrostlejší – a dodnes si na ni vzpomínám, dost na mě tehdy zapůsobila. Hned, když jsem si přečetl tvůj příspěvek, jsem volal svojí mamce, jestli knihu ještě doma má – doufám, že ji v knihovně najde. Musím se na ni určitě znovu podívat, spoustu let jsem si na ni vůbec nevzpomněl. Je to neuvěřitelné, ale hned se mi vybavily útržky příběhu, myslím, že se nepletu a že je to z této knihy: nějaký brouk, vylétávající z otevřených úst – snad z mumie…? A ještě něco: Hail to the King, hail to the Queen. Je to ono?

 

Od Hartoga jsem pak četl ještě jednu knihu, Nemocnici, což je dost smutné čtení. Optimistické je na tom románu-reportáži snad jediné: že vycházela po celém světě a výtěžek z jejího prodeje šel na rozvoj nemocnice, o které je v knize řeč. (Odkaz)

 

7) Tři přání na závěr (jako v pohádce): a) Aby kočičky dorazily co nejdříve, b ) aby se líbily a c) aby ses do Jima Qwillerana zamilovala pouze v míře rozumné! :) :)

Patricia Highsmith

 

* 19. ledna 1921, Forth Worth/Texas, USA, † 4. února 1995, Locarno, Švýcarsko

 

 

(Fotografii se siamskou kočičkou jsem vybral zcela záměrně!!!! :cem: )

 

Mary Patricia Highsmith (rozená Plangman – Highsmith bylo jméno jejího nevlastního otce), americká autorka známá hlavně svými psychologicky laděnými detektivkami. Někdy publikovala i pod pseudonymem Claire Morgan.

 

Její knihy jsou zaměřeny na psychologii viny a na abnormální chování jedince, často se objevuje rozdvojení osobnosti. Publikovala krátké příběhy na poli fantazie, hororu a komedie.

 

Patricia Highsmith studovala na vysoké škole angličtinu, latinu a řečtinu. Již jako teenager psala krátké příběhy a komiksy. Před vydáním své první knihy (Cizinci ve vlaku) v r. 1950 vyzkoušela množství jiných povolání.

 

Patricia prožila několik lesbických afér – tomuto tématu je věnováno i několik jejích knih. Přesto trávila většinu času sama a přáteli byla označována jako velmi konzervativní.

 

V roce 1963 se Patricia Highsmith trvale stěhuje do Evropy, žije ve východní Anglii a ve Francii. Poslední roky života trávila v izolovaném domě poblíž svýcarsko-italských hranic.

 

Alfred Hitchcock za přispění Raymonda Chandlera natočil v roce 1951 podle jejího prvního románu Cizinci ve vlaku vynikající film (zde). Úspěšného filmového zpracování se dostalo i Talentovanému panu Ripleymu (zde) s nepřekonatelným Mattem Damonem v hlavní roli. (Knih s Tomem Ripleym je celá řada, u nás bohužel prozatím vyšla pouze tato jediná.)

 

Z dalších děl jenom namátkou: Posedlost láskou, Houkání sovy, Smrt v labyrintu, Skleněná cela atd.

 

(Odkaz)

 

 

(Zdroj: L.C.)

 

 

 

Edgar Allan Poe

 

* 19. ledna 1809, Boston, USA, † 7. října 1849, Baltimore, USA

 

 

Americký všestranný literát, romantický básník, prozaik, esejista a literární teoretik, autor fantastických a mystických příběhů, zakladatel detektivní literatury a novelistické tvorby. Přes svůj krátký život, čítající čtyřicet let, ovlivnil mnohé další autory.

 

V Poeově díle lze najít i jakési předchůdce sci-fi povídek. Jeho francouzský vyšetřovatel Dupin je považován za prvního velkého detektiva – a autor sám pro své dedukce a logické postupy svých hrdinů při odkrývání tajemství za tvůrce prvních detektivek.

 

Poe neprožil jednoduchý život, matka mu zemřela v raném dětství, manželka Virginie (která byla jeho sestřenicí a kterou si vzal, když jí bylo čtrnáct let) zemřela v necelých pětadvaceti letech na tuberkulózu.

 

Záhadami je obestřena i Poeova smrt. Dne 3. října 1849 je nalezen v bezvědomí v baltimorské volební místnosti – a po čtyřdenním deliriu umírá.

V analýze (z r. 1996) – po 147 letech po Poeově smrti – lékaři z University z Maryland Medical Center předkládají teorii, že spisovatel nezemřel na následky alkoholismu, nýbrž vztekliny.

 

Notoricky známá díla – namátkou: Havran, Jáma a kyvadlo, Rukopis nalezený v lahvi, Vraždy v ulici Morgue, Zlatý scarabeus atd., atd.

 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe

 

 

 

(Zdroj: L.C.)

:rolleyes:

 

tá mačka mi neunikla, samozrejme, a nemám čas písať, číííííítam ! kočky !!!! :(

 

práve končím s druhou / druhou / knihou ! :agree: :D

práve končím s druhou / druhou / knihou ! :agree: :D

 

:(

 

Jen tak dál... :rolleyes:

:rolleyes:

 

presne o tú knihu ide, 3 x Gregory a Yvonna ...

podivínske varietné príbehy, a zistila som, že som to pekne dávno nečítala ...

Hail to the King, hail to the Queen - to je presne ono :(

 

kvôli Kočkám, ktoré šťastne dorazili v počte 3 kusy, som holandský panteón príšer na chvíľu odložila ...

 

 

Kočky už som prečítala, len ich už druhý deň nechávam v sebe doznievať, a v mysli sa vraciam k pasážam, nad ktorými sa musím nahlas smiať ... a už som porozprávala každému, kto bol len mierne ochotný počúvať, ten kúsok, nad ktorým sa smejem zakaždým, keď si na neho spomeniem :(

hrdinkou tejto miniepizódky je Yum-Yum, a veľmi dúfam, že ju neurazím ... aj smajlíci boli na počesť mačacích aristokratov, tak snáď to tak aj prijmú :D

 

pani Braunová musí byť úchvatná dáma, asi ako krehké vzdelané moderno-starosvetské aristokratické babičky z jej kníh, ... tie knihy sa čítajú samy od seba,

čítať ich je ako sa preberať jemnými nežnými akvarelmi v pastelových farbách, sem tam kardinálska červená a jablková červená a sýta zeleň pralesa a vlhkosť vzduchu a činorodé postavičky, kreslené nežne, jemnými ťahmi štetca a predsa plné života, láska k prírode, ku všetkému krásnemu, k susedom, domovu, a k mačkám ... k mačkám vždy a všade ... : )

 

Qwill je niečo, čo sa len tak nenájde, diamant medzi polodrahokamami, mačky sú aristokratky a mačky až po konček chvosta, len Koko je prevtelený čínsky mudrc s mačacími sklonmi ... : )

detektívky, kde príbeh je pozadím pre všetkých hrdinov, vrátane mačacích :D

tisíc drobných odbočiek, život, deň za dňom, prežitý s láskou, priateľstvom, mačkami, a škaredými potvorákmi zvonka, čo páchajú zlo kdesi na okraji, a na okraji aj zostávajú, tam je ich miesto.

 

keď budem mať raz siamku, bude sa volať Lilian von Braun ... alebo Jackson von Braun :agree:

 

 

ešte ich nechám doznievať, už takmer dva dni som nezobrala do rúk inú knihu, ale už premýšľam, ako sa dopracovať k ďalším kočkám :(

 

je polnoc, musím ísť, ale ja sa tu usmievam nad kočkami :D

 

ďakujem mnohokrát za doporučenie Koček ... , možno zajtra už budem v normále :D :D

 

Ufff…

Tak to mi spadl kámen ze srdce!!!

(Marně v nabídce hledám smajlíka, který by tenhle můj pocit vyjádřil…)

 

Bylo to skutečně napínavé – to čekání na reakci… :rolleyes:

I když jsem si byl téměř stoprocentně jistý, že tě Kočky určitě chytí… Ale člověk nikdy neví…

 

O Braunové i o kočičkách si určitě ještě hodně pokecáme, ale jsem v práci, tak musím končit.