Jump to content

Hra s knihami: aká to je kniha?


phersu
 Share

Recommended Posts

  • Replies 107
  • Created
  • Last Reply

Top Posters In This Topic

  • game

    21

  • nutrinka

    15

  • Nokia

    20

  • phersu

    29

Top Posters In This Topic

Tak ďalší úryvok

 

Téměř patnáct let už sedávala stará Berta den co den na zápraží
svého domku. Obyvatelé Viscosu na tom neviděli nic divného, věděli,
že tak to staří lidé dělávají: sní o uplynulých letech mládí, pozorují
svět, k němuž již nepatří, a přemýšlejí, o čem by si popovídali se
sousedy.
Berta však měla k tomuto počínání důvod. Její čekání skončilo
toho rána, kdy uviděla cizince, jak stoupá do příkrého kopce a po-
malu míří k jedinému hotelu v obci. Vypadal jinak, než jak si ho už
tolikrát představovala; šaty měl hodně obnošené, vlasy delší, než je
obvyklé, a byl zarostlý.
Měl však společníka: ďábla.
„Manžel měl pravdu," řekla si. „Kdybych tu neseděla, nikdo by si to-
ho nevšiml."
Většinou nedokázala odhadnout u lidí věk, proto tomu muži há-
dala něco mezi čtyřicítkou a padesátkou. „Ještě mladý," pomyslela
si z výše svého stáří. Dumala, jak dlouho asi se tam zdrží, a nedošla
k žádnému závěru; možná jen krátce, když nemá nic jiného než ma-
lý batoh. Nejspíš zůstane jen přes noc, než zase půjde dál za cílem,
který neznala a ani ji nezajímal.
l tak ale všechny ty roky, které proseděla na zápraží a čekala na
jeho příchod, stály za to, protože se naučila těšit se z vyhlídky na
krásu hor - dřív si toho nevšímala prostě proto, že se tam narodila
a na krajinu kolem byla zvyklá.
Cizinec vešel do hotelu, jak se dalo čekat. Berta uvažovala, jestli
se nemá o té nevítané návštěvě poradit s panem farářem: ten by ji
však nebral vážně a řekl by, že jsou to stařecké výmysly.

Link to comment
Share on other sites

Paulo Coelho : Ďábel a slečna Chantal / v češtine /


/ myslím že to bude dobre ... v tom prípade je tu ďaľší úryvok - je to známa poviedka /

 


„Ne - nic takového.“ Chuck se usadil na zábradlí, což nebylo obvyklé, normálně ho hloubka děsila. „Právě jsem přišel na to, k čemu to všechno slouží.“
„Co tím chceš říct? Myslel jsem, že to víme.“
„Jistě - víme, oč se mniši snaží. Ale nevěděli jsme proč. Je to ta nejbláznivější věc...“
„Pověz mi radši něco nového,“ zavrčel George.
„...ale starouš Sam mi to právě vysvětlil. Znáš způsob, jakým každé odpoledne sestupuje a čeká na archy, které se odvinují z počítače. Tentokrát vypadal hodně rozrušeně, anebo přinejmenším tak, do jaké míry se vůbec vzrušit může. Když jsem mu oznámil, že jsme vstoupili do poslední etapy, zeptal se mě s tím svým půvabným přízvukem, jestli jsem se nikdy nepodivil tomu, oč se pokoušejí. Řekl jsem Ovšem, a on mi to pověděl.“
„Dál - tohle beru.“
„Tak dobře. Oni prostě věří, že když sestaví všechna jména - a počítají, že jich je kolem devíti miliard, dosáhne se božího účelu. Lidské plémě završí dílo, pro které bylo stvořeno, a nezůstane důvod, aby ve své existenci pokračovalo. Ovšem právě tahle myšlenka je něco jako rouhání.“
„Ale co očekává, že budeme dělat? Máme všichni spáchat sebevraždu?“
„Není třeba. Jakmile bude seznam úplný, vloží se do toho ten bůh a jednoduše nám to odtroubí... Bum, a konec!“
„Aha. Už mi došlo. Až tenhle džob skončíme, bude to znamenat konec světa.“
Chuck se krátce, nervózně zasmál.
„Přesně takhle jsem to řekl Samovi. Víš, co se stalo? Podíval se na mne takovým způsobem, jako bych byl prvotřídní blbeček, a řekl: ‘Nic není snazší než tohle.‘“

Link to comment
Share on other sites

Arthur Clark Deväť miliárd božích mien

 

Po celý kalný, ponurý podzimní den, v němž se neozval jediný hlásek, v němž tísnivé mraky visely z nízké oblohy, projížděl jsem zcela sám na koni neobyčejně pustou končinou země a teprve s večerními stíny dorazil jsem na dohled k neblahému domu Usherů. Nevím proč - ale jak jsem jen na dům pohlédl, zaplavil mou duši nepřekonatelný stesk. Říkám nepřekonatelný, neboť jej nezmírnilo ani dojetí, to napůl slastné, poetické dojetí, s jakým prožíváme i nejčernější obrazy smutku a děsu v přírodě. Zahleděl jsem se na scenérii před sebou - na vlastní dům a prosté rysy krajiny kolem, na holé zdi, na prázdná, očím podobná okna, na pár trsů bujné ostřice, na několik bílých kmenů zetlelých stromů - hleděl jsem na to všechno s takovou sklíčeností v duši, jakou nemohu přirovnat k žádnému pozemskému zážitku; snad jen k rozčarování poživače opia, k tomu krutému skoku do všedního dne, kdy rouška snu ohavně spadne. Na srdce mi dolehl mrazivý chlad, skleslost, ošklivost - myšlenky prostoupila neskonalá pustota a ničím na světě nedokázal jsem vykřesat z fantazie špetku vznešenosti. Co to jen je, uvažoval jsem, co mne tak podlomilo při pohledu na dům Usherů? To byla záhada, kterou jsem nedovedl rozluštit; a nemohl jsem ani zaplašit šeré přeludy, které na mne v zamyšlení dotíraly. Musel jsem z nouze přijmout neuspokojivý závěr, že určitá seskupení i prostých přírodních jevů mají nepochybně moc takto na nás působit, avšak rozbor té moci je přece jen nad náš rozum. Pak jsem si řekl, že snad stačí pozměnit uspořádání scény či jen některých drobností v celkovém seskupení - a truchlivý dojem se zmírní anebo docela pomine. S touto myšlenkou jsem zabočil k sráznému břehu černého ponurého močálu, jehož lesklá hladina přiléhala až k obydlí, avšak s děsem ještě otřesnějším než prve hleděl jsem dolů, na obrácený, zrcadlový obraz šedé ostřice, přízračných kmenů, prázdných očí oken.

Link to comment
Share on other sites

Edgar Allan Poe: Zánik domu Usherů / Zánik domu Usherovcov

 

Vidíš, brácho, člověk stárne a maléry se kupí. Počkej, až takhle jednou k večeru půjdem spolu po ulici a budem nakukovat do každý popelnice. "Myslíš, že skončíme jako staří vandráci?" "Proč ne? Jasně, že tak skončíme, když budem chtít. A vůbec, není na tom nic špatnýho takhle skončit. Žiješ si svůj život a nikomu nezasahuješ do jeho přání, žádnej politikům ani boháčům, nikdo tě neotravuje a ty si kliďánko jedeš podle svýho." Souhlasil jsem s ním. Dospíval k svému taoistickému krédu tím nejjednodušším, nejpřímějším způsobem. "Jaká je tvá cesta, bráško? - cesta světce, cesta šílence, cesta duhy, cesta pitomce, jakákoli cesta? Je to cesta kamkoli pro kohokoli jakkoli. Kam kdo jak?" Notovali jsme si v dešti. "Jen si nech poradit, hošánku! Není chlap, kdo není správně trhlej chlap - a pěkně poslouchej pana doktora! Řeknu ti to, Sale, rovnou, ať jsem kdekoli, vždycky mi čouhá zpod postele kufr a vždycky jsem připravenej vypadnout nebo se nechat vyhodit. Teď jsem se rozhod, že na všecko kašlu. Viděls, že jsem to zkoušel a spálil se, jak moc jsem to chtěl zvládnout, a ty víš, že v tom to není, a my známe svý a víme co s časem - umíme si ho zpomalit a kliďánko se courat a zažívat staromódní negerský radosti, poněvadž jsou vůbec ňáký jiný? My víme přece."

Link to comment
Share on other sites

  • 2 weeks later...

Create an account or sign in to comment

You need to be a member in order to leave a comment

Create an account

Sign up for a new account in our community. It's easy!

Register a new account

Sign in

Already have an account? Sign in here.

Sign In Now
 Share

  • Similar Content

    • game
      By game
      vymysleli ju mladí Nóri, a podľa nich je hra s malými magnetmi nekonečná ... myslím, že ako deti sme o tom vedeli svoje, len sme ich nikdy nemali toľko :)

      namiesto slov videá:
       


       
       
    • game
      By game
      toto je téma spoločná: aj o knihe, aj o filme ...
       
      teda knihách, pretože existujú 3, a zároveň o filme, ktorý sa nedávno začal premietať, natočený na motívy prvej knihy.
       
      autorka E.L.James si na "ženskom" porne vyrobila čosi, čoho sa predalo na svete takmer 100 miliónov výtlačkov, a čo dokonale rozdelilo čitateľov na dva tábory ...
      podľa jedného slaboduché knihy a ešte viac slaboduchý film
      podľa druhého dokonalosť sama - a to ma prinútilo napísať o tomto vysoko umeleckom počine:
       
      pred pár dňami som kdesi čítala, ako sa manželky aj s manželmi hotujú do kina, a ako trápia manželov o vyjadrení názoru na film ... keď už nechceli čítať knihu - podaktorí tvrdohlavci neromantickí :)
       
      odzneli tam podobné názory, len tak skusmo, čo si pamätám:
      " manželovi sa nakoniec ten film páčil"
      " každú knihu mám prečítanú už 7x a na filme som bola 2x ! "
       
      a teraz jedna recenzia, ktorú napísala autorka, ktorá schválne nečítala knihy ... :   Keď sa červená knižnica oblečie do sivej
       
      takže teda, vážení a milí: chystáte sa čítať? chystáte sa do kina? čítali ste? videli ste film? ... názory prosím :)
    • Reika
      By Reika
      Ahojte,
      rada by som sa informovala, ci by mi niekto nemohol odporucit kvalitnu knihu o dejinach umenia. Na internete je toho velmi vela a zaroven velmi malo. Hladam knihu, ktora by bolo pekne chronologicky zoradena, ku kazdemu obdobiu, ci stylu by boli priradeni vyznamni autori a ich diela. Nieco bez zbytocnych omacok. Nieco sikovne.
      Ale potesim sa akemukolvek tipu na dobru knihu tohto zanru. :lol: Dakujem.

×
×
  • Create New...

Important Information

We have placed cookies on your device to help make this website better. You can adjust your cookie settings, otherwise we'll assume you're okay to continue. Additional information you can see at Privacy Policy