Skočiť na obsah

Čo vás rozosmialo?


Sniper

Odporúčané príspevky

tak to by si po mne veľa chcel! Hoci aj ja som kedysi tie príbehy poznala naspamäť...Ale nedávno dávali nejaký novší film o záhade hlavolamu, a veľmi dobré týpky tam vybrali, tí chalani vyzerali ako keby v tom komikse boli nakreslení podľa nich.

Rýchle šípy sa mi dostali do rúk v 6. triede ZDŠ a prelúskala som ich co by dup, niekoľkokrát za sebou, tak ma to vtedy chytilo. Dnes si z toho už moc nepamätám. Plantážnikov a himbajz si mi pripomenul.

Odkaz na príspevok
Zdieľať na iných stránkach

  • Pred 2 týždňami...

dobré! Neviem, čím to je, ale moje mačky televízia ktovieako neláka, stará mica si ľahne ku mne na gauč a celým telíčkom sa pritisne ku mne, mladá si vyskočí na škrabadlo a uvelebí sa hore a chrnia o 106. Také sú ony sledovateľky TV programov!

Odkaz na príspevok
Zdieľať na iných stránkach

  • Pred 2 týždňami...
Věrozvěsti ideologie environmentalismu
Dost lidí si do předsevzetí zahrnuje i šetrný vztah k životnímu prostředí a planetě vůbec. Je třeba změnit naše chování, zní letitá mantra zelených. Změnit ho tak, abychom za sebou nezanechávali tak hlubokou ekologickou stopu – což je hloubka vrypu, který působí všechny naše ekologické hříchy. Nejhorším hříchem je tu letecká doprava, produkující nejvíce skleníkových plynů. I ten, kdo celý život nejezdí autem, nekouří, netopí, je vegetarián, ale ve svých 80 letech jednou letí letadlem, skončí jako větší hříšník než masožravý kuřák, který nikdy neletěl.
Až po tomto úvodu plně pochopíte zajímavá čísla, která už koncem loňského roku zveřejnil Der Spiegel . Redakce získala analýzu Spolkového svazu letectví, která se zaměřila na používání letecké dopravy podle stranických preferencí reprezentativního vzorku obyvatel. A výsledky vyznívají překvapivě.
Nejvíc létají voliči Zelených. Za uplynulý rok jich aspoň jednou letělo 49 %. S velkým odstupem následují příznivci postkomunistické Levice, pak konzervativců (CDU, CSU) a až v závěru jsou fanoušci sociální demokracie (SPD). Ještě výraznější rozdíly dávají odpovědi na podotázku, kdo neletěl ani jednou v životě. U voličů Levice je to 17 %, u voličů SPD 13 %, ale u voličů Zelených 0 %.
Plyne z toto, že přijdou do zeleného pekla? Ne, podle autora článku Davida Böckinga z toho plyne, že voliči Zelených jsou dobře situovaní lidé, kteří rádi kážou zdrženlivost jiným.
Zbyněk Petráček, LN, 10.1.2015

 

 

Odkaz na príspevok
Zdieľať na iných stránkach

  • Pred 2 týždňami...

.. to mi pripomenulo jednu velice ostrú satiru od amerického komika Louisa Szekelyho, ktorý sa venuje čiernemu humoru, kde často skĺzava až za hranicu dobrého vkusu: http://en.wikipedia.org/wiki/Louis_C.K.

 

A tu je spomenutá satira s českými titulkami, len pre silné povahy:

http://www.videacesky.cz/skece/louis-ck-a-katolicka-cirkev

Odkaz na príspevok
Zdieľať na iných stránkach

Pondělí. Začal třetí týden školky. Musel jsem v sedm ráno přesvědčovat tříletou dceru, že si nemůže vzít do školky meč, který zrovna vyhrála, i když je roztomile dívčí a růžový. Už moje maminka zastávala názor, že když se děti mají vzájemně pozabíjet, tak ať je to potichu a bez bordelu a takový meč toho nadělá, kdo to pak má uklízet? Úspěch je, že se oblékla sama a včas. Drobná skvrna na kráse byla, že si vzala tričko na mikinku, ale pořád lepší než bombarďáky na kalhoty, abych zase nemusel vysvětlovat, že dneska jde za Madonnu. Jako posledně u doktorky. Nechal jsem to tak, nakonec jí to slušelo, to je výhoda holek. Můžou si na hlavu narazit kýbl pomejí a stejně pořád vypadají krásně.

Pro Viki jsme přišli tentokrát i s babičkou, což učitelku vyděsilo, až se zeptala, kolik dětí chceme. Obvykle je povoleno jedno dítě na osobu a den. Ale babička jen zamávala a frčela dál. My jsme vyrazili do prodejny luxusního nábytku, kde jsme se původně chtěli jen podívat na jednu skvělou pračku. Možná znáte takové prodejny, které jsou tak luxusní, až máte pocit, že se tam nehodíte. Zde byl pocit umocněn paní v drahém kostýmku a vlasech v pevném drdolu se zlatými jehlicemi s neuvěřitelnou vrstvou make-upu, které zmrzl úsměv na rtech, jak viděla dítě. A nás. Neustále Viki sledovala, sykala, přivírala oči při každém jejím pohybu, až to nevydržela a sdělila Kátě, že toto místo není vhodné pro tak malé děti, že je tu mnoho velmi drahých věcí… Manželka se zeptala, jestli tu mají nějaký dětský koutek, ale paní odtušila zavrtěním hlavy. “No, co se dá dělat.” - řekla Káťa a vzala malou do náruče, což paní trochu uklidnilo. Náruč nebo vodítko. Vážně tam byly drahé věci, jen gauč tam stál přes 800 000;-. Ale některé kuchyně a ložnice byly úchvatné. Naprosto úchvatné. A ty koupelny! Masážní designové sprchy a vany s magickým osvětlením, ze kterých bych se ani nehnul. Úplně jsme se v nich ztratili. Bloudil jsem místnostmi, když jsem narazil na manželku, ke která přiběhla Viki. Byli jsme v patře, na galerii, kde nikdo nebyl, tak jsme si ji dovolili pustit. Viděl jsem, jak tříletá Viki přiběhla k mamince, něco jí řekla, Káťa úplně zbledla, rychle nakoukla do koupelny, pak popadla dítě, prohnala se kolem mně a jen sykla: “ZDRHEJ!”

Seběhli jsme po točitém schodišti a ukryli se v chodbičce za jednou z kuchyní, když zrovna po druhém schodišti šla nahoru ona paní.

“Rozbila něco?” - zeptal jsem se nervózně. Tady cokoli budeme splácet do konce života.

Káťa zavrtěla hlavou. Byla bledá. “Přiběhla, že jí to nejde spláchnout. Ona se jim tam vykadila! No fakt! Normálně jim tam hodila čokoládovou anakondu, takovouhle!” A roztáhla ruce jak prolhaný rybář. Jenže doplnila: “Víš, že včera nebyla.” Viki vypadala spokojeně. Co teď? Dilema rodičů. Přiznat se? Nenápadně to uklidit? Než jsme se stačili rozhodnout, ozval se z galerie výkřik oné paní na celou prodejnu:

“PROBOHA, NĚKDO NÁM NASRAL DO SWAROVSKIHO!”

Pak zvuk dusajících nohou běžících nahoru. Pohledem jsme se s mou drahou polovičkou dohodli, že se nepřiznáme, ale zkusíme zmizet.

Znovu ječení: “Kdo tohle mohl udělat? Vždyť to ani není lidské, to je jak od gorily!”

Zase jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Ano, také nás to vždy překvapí. Ono se řekne “děťátko”, ale než jsme měli dítě, netušili jsme, co takoví prckové dokážou. Paní zjevně žádnou zkušenost neměla. Pak se ozval mužský hlas:

“Byla tu taková malá holčička…”

Ale ten ječák ho hned přerušil: “Tohle není od malé holčičky, vždyť se na to podívejte! To je hovno jak cep!” Ticho, zřejmě se všichni dívali. Ani očima obsáhnout nemohli… Potom mrmlání: “Chm, holčička. Holčička. Tohle je veliký jak holčička!”

Nesmáli jsme se, byli jsme úplně zkamenělí, přesto nám nějak začaly slzet oči. Měl jsem deja-vu. Naposledy jsem hledání původce hovna zažil s mým psem. To byla tak nešťastná náhoda! Venčil jsem těsně před bouří, pes se snažil, jak mohl, aby to měl za sebou a dostal ze sebe všechno, i to, co si schovával až na zítřek. A když jsem to sbíral, tak mi pytlík i s hovnem vzala vichřice a vynesla obé až do druhého patra protějšího domu, kde s tím vítr flákl o jedno okno. Ten vítr měl sílu 90km/h. Pytlík to kamsi odválo, ale hovno zůstalo. I tehdá jsem se stačil schovat a byl tak neviděným svědkem pátrání jednoho starého páru, kdo jim umístil exkerment na okení taulku. Pokud se nad tím zamyslíte, působí to jako opravdová záhada, protože vykálet se na parapetu v druhém patře, není nic snadného. Díky tomu vznikla divoká teorie o mužích na lanech, kterým se nechtělo slaňovat až dolů nebo nepřejících sousedech, co se vytento do ruky a hodili nim to do okna. Ještě dnes mne budí ve strašlivých snech podobné ječení: "PROBOHA RUDOLFE TO JE HOVNO!! JAK SE SEM PROBOHA DOSTALO?!" Něco je špatně s mou karmou, přece něco takového se nemůže stát člověku v životě dvakrát.

Ječák prořízl prodejnu: “Proč koukáte nahoru? Myslíte, že něco takového udělá pták?!”

“Já hledám ventilaci.” - odpověděl mužský hlas a pak se ozval i další.

“Možná pštros, myslím, že v tom vidím ještěrku.”

Znovu jsme se s manželkou setkali očima a pak se podívali na dceru. Byla spokojená, coby ne, když se nám tak krásně vykakinkala.

“Já mám hlad.” - zakňučela Viki. Maminka jí ucpala ústa a zašeptala: “Právě jsme se přesvědčili, že jíš až moc.”

Že by Viki zbaštila ještěrku? Nebo si dělal legraci. Nejhorší je, že u tříletého dítěte to nemůžete nikdy vyloučit, ať ho hlídáte jak chcete.

“Já vám řeknu, co to je!” - slyšeli jsme ten ženský hlas, už tolik neječel, zněl spíš nasupeně. “Konkurenční boj! To je to!” - vyštěkla.

“Ale Agnes.” - ozval se mužský hlas, chlácholivý. “Kdo by sem nosil hovno…” - chvíle ticha, cítili jsme, že si to stále všichni prohlíží. “...z mastodonta.” - dokončil mdle, jako by se mu dělalo nevolno.

Sevřeli jsme s manželkou rty. Teď nemsíme vyprsknout. Nesmíme se smát! NE!!

“A kdo myslíte, že nám na výstavě rozbil to umyvadlo?”

“Co s tím budeme dělat?” - zazněl mužský hlas.

A druhý hned odpověděl: “Musí se to vyčistit, samo to asi neodejde. I když… Jestli ta ještěrka žije...”

Ženský hlas: “Kdepak, to nestačí vyčistit, to se musí vyměnit.”

“Proč vyměnit, vždyť to zařízení je určené právě na tohle.”

Zase chvíle ticha. Prohlížení. Národní muzeum muselo pukat závistí, protože žádnému exponátu se nevěnovala taková pozornost, jako tady… Tomu.

Vyplížili jsme se ven a podařilo se nám nenápadně vypadnout bočním vchodem. Běželi jsme až za roh a pak ještě dál. Až o dvě ulice jsme se vydýchali.

“Já mám hlad.” - zakňučela Viki znovu.

“Ty máš s jídlem utrum, mastodonte.” - prohlásila maminka.

Šli jsme dál. “Vědělas, že Swarovski dělá záchody?” - zeptal jsem se konverzačně.

“Ne. A už si od něj nic nekoupím, když teď vím, na co to je.”

Ano. To už víme. V hlavě mi zněla jedna věta:

“PROBOHA, NĚKDO NÁM NASRAL DO SWAROVSKIHO!”

 

mimochodom, preco je toto v "Novinky dňa" a nie v "Zábava" ???

  • Pridať bod 2
Odkaz na príspevok
Zdieľať na iných stránkach

je to síce vtípek, ale tento obrázok ↑  nám doma pripomenul, že sme ako deti neboli o veľa lepší, ako tá popravčia čata na obrázku ... :)

 

musím teda podotknúť, že gilotína nám nenapadla, ale zato šable, pušky, nožíky, luky, šípy, totemy, skalpovanie, stratenie sa v dvojmetrovej burine celá partia sakumprask, jedenie piesku ako prískočné, že sme vôbec mohli byť Apačom ... sa čudujem, že sme to všetci v zdraví prežili :)

 

na druhej strane je pravda, že sme nekonečne dlho dokázali skákať cez švihadlo, hrať škôlky s loptou, skákať kriedou nakreslené škôlky, a do tmy guličky na jamku a na ciky!, hrať sa vybíjanú a desiatky hier, kde sme sa strašili a hádzali loptou a hýbali sa donekonečna ... to áno. aj to sme prežili :)

Odkaz na príspevok
Zdieľať na iných stránkach

cast z FBstatusu Miroslava Beblaveho

"Takže ak by zamestnanec tejto firmy mal pocit, že finančný riaditeľ Martin Kotleba (alias brat) robí niečo nepekné s verejnými peniazmi, môže to s dôverou nahlásiť Frederike Kotlebovej (alias manželke, inak 19ročnej absolventke pedagogickej školy), ktorá priamo podlieha generálnemu riaditeľovi BBRSC, Petrovi Kováčovi, krajskému predsedovi ĽSNS v Nitre a ten to priamo oznámi predsedovi predstavenstva Rastislavovi Schlosárovi, krajskému predsedovi ĽSNS v Banskej Bystrici."

Odkaz na príspevok
Zdieľať na iných stránkach

Vytvorte si účet alebo sa prihláste, aby ste mohli písať príspevky

Ak chcete odoslať príspevok, musíte byť členom

Vytvoriť konto

Zaregistrujte si nový účet v našej komunite. Je to ľahké!

Zaregistrovať si nové konto

Prihlásiť sa

Máte už konto? Prihláste sa tu.

Prihlásiť sa teraz
×
×
  • Vytvoriť nové...

Dôležitá informácia

Táto stránka používa súbory cookies, pre zlepšenie používania stránok tohto webu. Pre viac informácií kliknite sem. Ďalšie informácie nájdete na stránke Zásady ochrany osobných údajov